Slyšel jsem nevěstu říct její sestře, “Nikdo nechce You”… Tak jsem přešel taneční parket a zeptal se jí…

“Dnes večer s ním nemluvím, řekla.

“Pak nejsi.”

Její palec mi přecházel sem a tam přes klouby a ustálil se.

“Chci s tebou dojíst vajíčka, řekla.

Takže, dopila vajíčka. Vím, jak málo to zní. Z mé strany stánku to vypadalo, jako když žena vybírá vinylovou sedačku, pálí kávu a já nad lidmi, kteří ji vycvičili, aby přišla, když luskli prsty.

Telefon zabzučel ještě třikrát. Čtvrtého držela knoflík dole, dokud obrazovka nezčernala a ona ho nepustila do kabelky.

“To je poprvé, co jsem tu věc zavřel od té doby, co mě škola najala, řekla.

Venku se noc zostřila. U dveří spolujezdce jsem se zastavil s rukou na klice.

“Můj úsudek byl také celou noc hlasitý, řekl jsem.

“Co ti to říká?”

“Že bych se měl zeptat, jestli tě můžu políbit, a že bych se na to měl zeptat tady a ne vedle pouzdra na koláč.”

Pro jednou mě neškádlila. “Ano,” řekla.

Pomalu jsem se jí dotkl tváře, takže měla všechen pokoj, který potřebovala, aby řekla ne. Neudělala to. Vystoupila na prsty, chytila se mé kravaty a byla to ona, kdo mě políbil. Bylo to jemné a krátké a stejně mi to zpod mě vytáhlo kolena. Vydala jeden malý zvuk, když jsem ji políbil na záda, a nikdy jsem na to nezapomněl.

Když jsme se rozpadli, držela kravatu o vteřinu déle a pak jsem jí otevřel dveře.

Její dům byl zpět na druhou stranu přes město a 6 mil od okresní silnice. Jeli jsme s topením na nízké úrovni a její rukou položenou na sedadle mezi námi.

“Je to váš zvyk?” řekla.

“What?”

“Chůze přes pokoj, říkat obyčejnou věc, aby to vypadalo, že vás to nic nestojí.”

Jednou jsem se zasmál. “Christine, celý život jsem se staral o to, aby mi na ničem nezáleželo.”

“Proč?”

Málem jsem si udělal legraci, ale byla statečná celou noc a byl jsem na řadě.

“Můj táta byl pochůzkář, řekl jsem. “Každou bouři byl pryč. Moje matka to počítala. Každou zmeškanou večeři, každou pozdní noc, to všechno měla zapsané někde v hlavě. Když se hádali, vytáhla celý svůj seznam a on pak svůj. Vyrostl jsem v domnění, že když chceš něco nahlas, podáváš někomu jen tužku.”

Nic neřekla, tak jsem pokračoval.

“Takže, dostal jsem se po ruce. Jsem muž, kterému voláš. Ukazuji se. Já to opravuju. A já jdu domů. Nikdo nemůže říct, že jsem tam nebyl, a nikdo se nepřiblíží natolik, aby založil seznam.”

Její ruka se pohnula ze sedadla a spočinula na mém. “Ať to stojí za cokoli, dnes večer jste nevypadali opatrně.”

“I’ve’t been.”

“Bojíš se?”

“Yes.”

“So am I.”

Můj telefon zazvonil reproduktorem náklaďáku dřív, než ho někdo z nás stačil zničit. Byl to Frank a přeskočil ahoj.

“Kde se dá řídit? Je Christine s tebou?”

“Je přímo tady, Frank.”

Christine řekla: “Franku, co to je?”

“Pak byste to měli oba vědět. Vince říká lidem, že ho Andy na fotografiích zahnal do kouta. Tiffany má družičky v hloučku a říká, že Christine má jednu ze svých epizod. Začíná to tu být ošklivé.”

Sledoval jsem Christininu tvář v palubním světle. Nezmačkalo se to. Usazen jako beton.

“Franku, děkuji, že se o mě bojíš, řekla. “Prosím, nehádejte se s nimi. Myslím to vážně. Skončil jsem s tím, aby o mém životě rozhodl ten, kdo mluví nejhlasitěji ve stodole. Všechno to vyřídím zítra. Dnes večer mám hodně práce.”

Stiskla tlačítko a sama ukončila hovor.

Asi míli, neřekla nic. Otočil jsem ruku na sedadlo a ona si ho hned vzala.

“Zněl jsi o sobě jistě,” řekl jsem.

“Celou dobu jsem se třásl.”

“Stejně se to počítá.”

Vydechla. “Dvě věty od nich a je mi znovu 15.”

“Kdo jsi byl v 15?”

“Druhý pozoun. Příliš mnoho knih z knihovny. Složil jsem roh každé stránky, na které byla dobrá milostná scéna, a byl jsem si tiše jistý, že mi jeden dlužím.”

“Líbila by se mi.”

“Složila by si stránku o tobě.”

Její dům byl malý a bílý a seděl vzadu od silnice pod dvěma velkými javory. Světlo verandy svítilo a blikalo. Viděla mě, jak to vidím.

“Don’t,” řekla. “Je to volné spojení. Udrží mě to vzhůru celou noc.”

“To jsem já, řekla, a ještě nesáhla po klice dveří. “Nezvu tě dovnitř, Andy.”

“Neptal jsem se.”

“Vím, že jsi to neudělal. Říkám to nahlas, abych slyšel, že jsem rozumný.”

“Jsem pro rozumný, řekl jsem.

A byl jsem, i když mě to stálo něco říct. Kdybych dnes večer prošel těmi dveřmi, byl bych ještě jednou věcí, která se jí stala na svatbě její sestry. Chtěla jsem být něčím, co si vybrala v obyčejný den.

Doprovázel jsem ji ke schodům na verandu. Otočila se na spodním, což nás přivedlo z očí do očí.

“Požádej mě pořádně, ” řekla.

“Zeptejte se vás co?”

“Víš co.”

Nadechl jsem se. “Christine, budeš se mnou zítra večeřet? Ne kvůli Vinceovi nebo tvé sestře nebo kvůli čemukoli, co bylo řečeno v té stodole. Je to proto, že se mi líbíš a chci zjistit, které stránky jsi složil, a dnes večer mi došly, než jsem skončil.”

“Ano,” řekla. “Tomorrow.”

Pak zase uchopila mou kravatu, která se pro mě měnila v její rukojeť, a políbila mě na dobrou noc. Bylo to dost krátké na to, aby to bylo slušné, a dost dlouhé na to, abych tam musel stát vteřinu poté.