Slyšel jsem nevěstu říct její sestře, “Nikdo nechce You”… Tak jsem přešel taneční parket a zeptal se jí…

Odešel s nevěstou, která za ním spěchala v tom bílém. Stodola se vrátila jako svatba kolem nás. Někdo se smál u baru a po tanečním parketu v ponožkách klouzalo dítě.

Christine dlouze vydechla. “Omlouvám se,” řekla.

“Co pro?”

“Za to všechno. Moje rodina přichází s odpočitatelným.”

“Nosím dobré pokrytí, řekl jsem. “Pracuji kolem církevních výborů.”

Otočila se ke mně čelem. “Řekl jsi Vince, že jsi tu se mnou.”

“I did.”

“Proč?”

Kývl jsem směrem k velkým posuvným dveřím. “Chceš trochu vzduchu? Můj náklaďák má dveře zavazadlového prostoru a žádné příbuzné.”

Přikývla.

Venku byl štěrkový pozemek tmavý a chladný a cvrčci byli hlasitější než kapela. Upustil jsem dveře zavazadlového prostoru a sedli jsme si na ně zdvořilou nohou od sebe. Objala se kolem sebe, tak jsem vylezl z bundy a nabídl to.

Věnovala tomu dlouhý pohled. “Když si to obléknu, budeš se sebou asi týden vypadat spokojeně?”

“Pak zmrznu.”

Složil jsem bundu a postavil ji na dveře zavazadlového prostoru mezi nás jako kastrol, který nikdo nechtěl řezat jako první.

Pak řekla: “Měl bys to slyšet ode mě. Všichni ostatní tam už mají svůj názor.”

“To mi nedlužíš.”

“Vím, že ne. To je důvod, proč to mohu říct.”

Zastrčila si za ucho uvolněný kus vlasů.

“Před dvěma lety v červnu jsem se měl oženit s Vincem v kostele na Main. 19 dní předtím přišel do školní kuchyně přímo uprostřed obědové služby a řekl, že to nemůže projít. Řekl mi, že je těžké mě milovat. Řekl, že jsem ženatý s kuchyní a příliš napjatý a že jsem se nikdy nenaučil, jak člověku věci usnadnit. Pak to řekl po celém městě, jako by to, že na mě vyšel, byla ta nejstatečnější věc, jakou kdy udělal.”

Nic jsem neřekl, protože prvních několik věcí, na které jsem myslel, se na svatbu nehodí.

Šla dál, dívala se dolů na svůj vlastní klín. “Koupil jsem si tyto šaty na zkušební večeři. Visel mi ve skříni 2 roky a štítek na něm stále byl. Štítek jsem dnes ráno uřízl v autě na školním parkovišti dvojicí kuchyňských nůžek. Tiffany tyhle šaty zná. Stála vedle mě, když jsem za to platil.”

Takže jsem se v šatech mýlil. Na dnešní večer to nebylo nové. Byly 2 roky a ani jednou nebyly mimo dům a nevěsta to věděla, když se usmála na šev. Přemýšlel jsem o tom malém plastikovém pahýlu pod Christininou paží. Rozhodl jsem se, že jí o tom nikdy neřeknu a nikdy jsem to neřekl.

Christine otočila hlavu. “Co je to za obličej?”

“Dělám výpočet zatížení.”

“Na čem?”

“Na tom, jak moc by mě bavilo vypnout tomu muži v lednu proud.”

Rychle a jasně se zasmála ve tmě.

“Nikdy bych to neudělal, řekl jsem. “Jen bych o tom přemýšlel. Každý leden, pravděpodobně po zbytek mého života.”

Směj se rozplynul. “Takovou věc slyšíte dostkrát od dostatečného počtu lidí a začnete přemýšlet, jestli to měl správně.”

“He did‘.”

“Znáš mě celé dny, Andy.”

“Vím, že jsi nakrmil cizince ze žebříku. Vím, že jsi vedl svatbu pro 200 lidí z jedné schránky pro sestru, která ti nemohla najít růžové šaty. Vím, že jsi jen stál před nimi dvěma a nikdy neřekl jedinou podlou věc. Dny stačily na to, abych chtěl pátý.”

Ticho poté bylo jiným druhem ticha. Ruce se jí uvolnily z okolí.

“To bylo téměř hladké, řekla.

“Byla to nehoda. Jednou jsem řekl stavebnímu inspektorovi, že ho miluji, když jsem chtěl poděkovat. Stejně tu práci prošel.”

Usmála se jí na klín.

Chtěl jsem po ní sáhnout a neutěšovat ji a nikomu v té stodole nic nedokazovat. Jen jsem chtěl a chtěl jsem, aby měla hlas.

“Bylo by v pořádku, kdybych tě držel za ruku?” Řekl jsem. “Nebo je to před plánovaným termínem?”

Chvíli se na mě dívala, než odpověděla. “Nebudu tvůj dobrý skutek a nebudu to, co jsi udělal, abys ukázal mé sestře.”

“No, madam. Udělal bys hrozný dobrý skutek. Nechal bys mě reorganizovat do čtvrtka.”

“Wednesday.”

“See?”

Položila ruku do mé na vrchní část složené bundy. Prsty se jí zahřály. Jednou jsem přejel palcem po jizvě na stojanu na troubu a ona mi to dovolila.

“Támhle,” řekla tiše, “Cítil jsem se jako něco, čeho je lidem líto. Tady venku se cítím…” Zastavila se a spolkla. “…picked.”

Nechala mě každá chytrá věc, kterou jsem si kdy na takovou chvíli našetřil. “Jsi,” Řekl jsem.

Měla mokré oči, ale usmívala se. “Pak si mě znovu vyberte. Asi za 10 minut přichází další pomalý. Vím to, protože jsem udělal seznam.”

Sklouzla z dveří zavazadlového prostoru a pak mi zvedla bundu a oblékla si ji, aniž by se na mě podívala, tak, jak přijímáš účtenku. Tentokrát mě vzala za ruku jako první a doprovodila nás zpět ke světlu.

U velkých dveří se zastavila. “A Andy, pokud se tam někdo znovu zeptá, zda jsi se mnou, neříkej ‘na 4 minuty’.”

“Co mám říct?”

Její palec se jednou pohnul přes mou dlaň. “Řekni ‘Ano, jdu do.’”

Nevstoupil jsem do té stodoly před ní. Prošli jsme dveřmi bok po boku, což mi v bundě a jejích podpatcích dalo trochu zabrat.

Druhý tanec vyvolal méně pohledů než ten první, i když ne o hodně. Vince předvedl, že se nedívá. Tiffany to otevřeně sledovala s pusou přitisknutou naplocho. Christine je oba viděla, a pak se otočila zády ke stolu s hlavou a položila mi ruku na rameno.