Osamělý otec čelí výzvám spojeným s výchovou trojčat, ale jednoho dne zjistí, že nejsou jeho.

Teď mu to všechno připadalo jako zlý vtip. Jordan se podíval na snubní prsten, který nosil i po Kyřině smrti, a uvědomil si, že ho vždycky držela v síti lží.

„Byl jsem idiot! Všechno, co mi řekla, byla lež… Její láska byla hra… Vzala si mě, protože potřebovala muže, který by byl otcem cizích dětí.„ “Cože?“ zeptal se.

„Měl jsem vědět, že ty děti nejsou moje, když mi řekla, že je teprve dva týdny těhotná. Byl jsem tak hloupý! Podvedla mě… a ještě k tomu se starým mužem. Jak nechutné!“ – sípal a z krví podlitých očí mu nekonečně tekly slzy.

Děti se náhle probudily a začaly na zadním sedadle plakat. Jordan byl tak rozrušený a rozrušený, že chtěl utéct někam, kde už ten pláč neuslyší. Ale zároveň nemohl začít nenávidět své děti jen proto, že mu někdo řekl, že nejsou jeho. Byl zmatený hloubkou pravdy v Denisových tvrzeních, a tak se okamžitě vrátil domů, stále skeptický k jakémukoli dalšímu jednání.

Jordan se rozhodl zapomenout na setkání s cizincem a dal se do práce. Uložil děti do postýlky a jedno po druhém jim sundal pleny. První byl Alan, pak Erik a nakonec Stan. Vykoupal děti a vyměnil jim pleny. Zpíval ukolébavku a usilovně se snažil, aby nezněl jako hladový medvěd vrčící v lese.

Když všichni tři po jídle usnuli v postýlkách, Jordan začal mýt nádobí, ale sotva skončil, ucítil zápach spáleniny. „Do prdele, špagety!“ – vyjekl a málem si popálil prsty, když se snažil sundat pánev z vařiče. V tu chvíli si vzpomněl na prádlo a vyběhl nahoru do koupelny, přetékající pěnou. Kvůli stresu použil Jordan příliš mnoho pracího prášku. Zdálo se, že tenhle den v jeho životě jen prší problémy.

Viděl, že už je čas spěchat do baru na noční směnu. Pak zavolal paní Willsové, své starší sousedce, aby přišla pohlídat děti.

„Děkuji, paní Willsová… Budu tady, dokud nepřijdete,“ řekl jí a šel zkontrolovat své ratolesti. Ty tvrdě spaly ve svých postýlkách. Jordan se při pohledu na ně trápil a nemohl se uklidnit. Dříve si myslel, že má dost síly a ducha na to, aby pro své děti udělal všechno. Ale teď se mu všechno zdálo tak jiné a kyselé a v hlavě mu stále zněla Denisova slova.

„Proč jsi mi to udělala, Kiero? Nikdy jsem ti nelhala ani tě nepodváděla… jak jsi to mohla udělat? Vždycky jsi mi o všem lhal a já nedokážu přijít na to, co je pravda a co ne… Dokonce i v den, kdy jsi zemřel, jsi mi řekl, že jsi byl na večírku. Pořád nevím, kam jsi tu noc šla,“ zakňučel Jordan a po záhybech mu stékaly slzy, když si vzpomněl na ten temný den, který ho stále pronásleduje.

Byla to deštivé noc a Jordan byl neklidný, každou chvíli se díval z okna, jestli Kiera nepřišla. Jeho telefon se začínal vybíjet kvůli neustálým telefonátům všem jejím přátelům, kteří se ptali, jestli je s nimi. Kira mu řekla, že je na večírku u kamarádky, ale nikdo ji neviděl. Její telefon byl vypnutý, pravděpodobně kvůli vybité baterii, a Jordan začal panikařit, protože se blížila půlnoc. Jeho novorozené děti začaly plakat. Měly hlad a on nevěděl, jak je utěšit.

Jordan své děti nějak uspal. Zvedl telefon, aby se podíval, jestli nevolala Kira, a místo toho mu zavolali ze stanice.

„Ano, tady Jordan Fox.“

„Pane Foxi, voláme ze stanice. Mohl byste prosím přijít do márnice? Potřebujeme pomoci s identifikací ženského těla.“

Jordan se potil, když nechal své děti u sousedů a spěchal do nemocnice. Byl přivolán, aby identifikoval tělo mladé ženy nalezené té noci při autonehodě.

Zpomalil krok a téměř ztuhl, když se přes tělo zvedlo tenké bílé prostěradlo k identifikaci. Jordanovi se sevřelo srdce a do očí mu vstoupily slzy. Kiřino bezvládné tělo leželo bez hnutí, a jak se později ukázalo, v době nehody byla předávkovaná drogami.

Jordanův svět se poté změnil. Cítil se otupělý, slabý a bál se vychovávat své děti sám. Cítil se provinile, že jako jediný zůstal naživu, a v jednu chvíli se mu zlostí zastavily slzy. Jordan nedokázal Kiře odpustit, že mu nechala na bedrech tak obrovskou zodpovědnost. Nedokázal se s její ztrátou smířit a žít dál, ale když viděl své děti, přinutil se k tomu.

Byly jediným důvodem, proč dál žil. Přísahal si, že udělá cokoli, aby se jeho děti měly dobře. Jordan už potom s žádnou ženou nechodil, protože Kyru stále miloval. Stále nosil jejich snubní prsten a věřil, že ona nikam neodejde.

Stal se matkou a otcem svých tří malých synů a zasvětil jim svůj život. Jordan se zmítal mezi prací a dětmi a na sebe si téměř nenašel čas. Zapomněl, co je to dobrý spánek. Přestal se stýkat s přáteli a začal žít tak, že myslel víc na své děti než na sebe.

Ale teď, když věděl, že není jejich skutečným otcem, začínal pochybovat, jestli je ještě někdy uvidí stejně a jestli opravdu chce věnovat svůj čas a energii jejich výchově.

„Už to nemůžu dělat… prostě nemůžu,“ koktal Jordan a odstrkoval židli, jejíž nohy škrábaly po dřevěné podlaze a budily děti. Zvláštní myšlenka mu prolétla hlavou, když zabouchl dveře a odešel, ani neřekl své obvyklé „Děkuji a přeji hezký den!“ sousedce paní Willsové, když přišla děti pohlídat.