Každý doktor léčí mou 7letou dceru kvůli rakovině oblečenou jako superhrdinové k jejím narozeninám – plakala radostí, když její onkolog Knelt Down a řekl: „Je tu jedna část dneška, o které vaše máma neví ani jedno“

Téměř rok jsem měřil život své dcery v léčbě a výsledcích testů. V den jejích sedmých narozenin jsem si myslel, že mou jedinou prací je, aby se jeden den v nemocnici cítil výjimečně. Na konci jsem si uvědomil, že Alice čekala na něco, co jsem se jí bál dát.

Moje dcera už plakala, když si Superman klekl vedle jejího nemocničního lůžka a řekl jí, že je tu další překvapení.

Taky jsem brečela.

Kolem nás stála Wonder Woman, Batman, Spider-Man a Captain America. Pod maskami byli lékaři a sestry, kteří strávili téměř rok léčením mé sedmileté dcery na rakovinu.

Moje dcera už plakala, když si k ní Superman klekl.

Alice si otřela tváře a podívala se na mě.

Dr. Malcolm si položil jednu ruku na okraj její postele.

„Je tu jedna část dneška, o které tvoje máma taky neví.“

Zdálo se, že všichni v té místnosti věděli, že kromě mě přichází další.

Prsty se mi sevřely kolem zábradlí.

„Jakou část? Co se děje? Je Alice v pořádku?“

Alice si otřela tváře a podívala se na mě.

Dr. Malcolmův výraz změkl.

A najednou už na kostýmech nezáleželo.

Protože cokoliv přišlo potom, nemělo nic společného s Alicinou narozeninovou oslavou.

***

O tři hodiny dříve jsem se snažil přesvědčit sám sebe, že strávit sedmé narozeniny v nemocnici nemusí mít pocit, že další věc, kterou rakovina ukradla.

Dr. Malcolmův výraz změkl.

Alice bojovala s leukémií téměř rok.

Byly tam chemoterapie, jehly, nevolnost, krevní testy a dny, kdy sezení zabralo víc energie, než chtěla, aby někdo viděl.

Nějak, pořád to byla ta děcka, která byla posedlá tím, aby se všichni ostatní usmívali.

Její další posedlostí byli superhrdinové.

U postele si nechala řadu malých postaviček a před každým ošetřením si jednu vybrala.

Alice bojovala s leukémií téměř rok.

„Chemo buddy,“ she’d announce.

That morning, Spider-Man was clipped to her IV pole.

I’d hung paper stars around the room and brought a small cake.

Alice looked at the decorations, then at me.

„You did too much.“

„It’s your birthday.“

Spider-Man was clipped to her IV pole.

„You said that about Christmas and brought candy canes for everyone, Mom.“

„Jen jednou ti bude sedm.“

Usmála se, ale o chvíli později zírala na narozeninový balónek nad postelí.

„Myslíš, že tu budu mít taky osmé narozeniny?“

Moje ruka šla přímo k její dece.

„Jen jednou ti bude sedm.“

„Nejdřív projdeme sedmou.“

Alice příliš snadno přikývla.

Než onemocněla, stěžovala si, že je unavená.

Obviňoval bych školu.

Pak se objevily modřiny.

Alice příliš snadno přikývla.

Obviňoval jsem hřiště.

Nic nevypadalo děsivě, až najednou všechny z toho ano.

Nikdy jsem si neodpustil, že jsem zmeškal začátek.

So now I noticed everything.

If Alice rubbed her eyes, I noticed.

If she ate less, I noticed.

I blamed the playground.

If she got quiet, I noticed.

I had turned watching her into a full-time job.

***

That morning, a nurse brought in a giant birthday card from Alice’s class.

It was covered in stickers, hearts, superhero drawings, and names written in every color.

Alice read every one.

Já taky.

Jedno jméno chybělo.

Sledování jsem z ní udělal práci na plný úvazek.

Sophie.

Sophie před léčbou prakticky bydlela u nás doma. Ona a Alice se hádali o filmech, dinosaurech a o tom, který superhrdina je nejsilnější.

Alice znovu zkontrolovala kartu.

„Možná zapomněla.“

„Nezapomněla by na tvé narozeniny.“

Alice pokrčila rameny.

„Možná zapomněla.“

„Chyběl mi skoro celý rok školy, mami. Je v pořádku, když má Sophie další přátele.“

„Mohl bych se zeptat vašeho učitele.“

Její oči se ke mně zaklaply.

„Please don’t.“

„I’d only ask if everything’s okay.“

„I don’t want you to.“

„I could ask your teacher.“

I nodded.

„All right.“

Then, while Alice watched television, I sent the message anyway.

„Is everything okay between the girls? Alice noticed Sophie didn’t sign her card.“

At the time, I told myself I was helping.

Stejně jsem poslal zprávu.

***

Později toho rána přišel doktor Malcolm.

Většinu roku léčil Alici. Věřil jsem mu, protože kolem ní nikdy nemluvil, jako by tam nebyla.

Zkontroloval ji, zeptal se, jak se cítí, a pak se podíval na její postavy superhrdinů.

„Kdo dnes pracuje?“

Alice ukázala na Spider-Mana.

Dr. Malcolm přišel.

„Dnes je to můj kamarád na chemoterapii.“

„Dobrá volba.“

Pak se na mě doktor Malcolm podíval.

„Potřebuji na pár minut vystoupit.“

Narovnal jsem se.

„Něco je špatně?“

„Dnes je to můj kamarád na chemoterapii.“

„Ne, Maggie. Vůbec ne.“

Sledoval jsem ho odcházet, cítil jsem, jak se mi snižuje srdce.

Alice zpozorovala.

„Děláš obličej.“

„Jaký obličej?“

„Ten, kde čekáš na něco špatného“.

Než jsem stačil odpovědět, dveře se otevřely.

„Děláš obličej.“

Superman vešel dovnitř.

Alice ztuhla.

Pak se za ním objevila Wonder Woman, následovaná Batmanem, Spider-Manem a Captain America.