Žena poprvé dovolila svému jedenáctiletému synovi, aby se vrátil ze školy domů úplně sám. O pouhých dvacet minut později jí zavolala sousedka a se slzami v hlase řekla: „Pojď ven. Musíš vidět, co tvůj syn udělal!“

„Pět let poté, co můj manžel zmizel z našich životů, se jeho dárek k výročí objevil v odpadcích mé sousedky.“

„Ivy, proč máte hodinky mého manžela?“

Modrý ciferník. Stříbrný řemínek.

Její tvář náhle zbledla. „Dej mi je.“

„Kde jste je vzala?“

„Do toho ti nic není.“

„Začalo mě to zajímat ve chvíli, kdy jste obvinila mého syna z krádeže!“

Vytrhla mi hodinky z ruky, naházela všechno zpátky do pytle a rychle zamířila ke svému domu.

Proč máte hodinky mého manžela?

„Nemusím ti nic vysvětlovat.“

Všechny věci nacpala do žlutého pytle.

„Ivy, počkejte!“

Už ale odcházela směrem ke svému domu.

Joel se mě dotkl na paži. „Mami, mám průšvih?“

Nemusím ti nic vysvětlovat.

Přitáhla jsem si ho k sobě. „Ne, zlatíčko.“

„Byly to tátovy hodinky?“

„Ano.“

„Proč je měla ona?“

Zírala jsem na dveře, které se za Ivy právě zavřely. „Přesně to mám v úmyslu zjistit.“

Mami, mám průšvih?

***

Toho večera seděl Joel u kuchyňského stolu a vystřihoval kousky kartonu.

„Myslíš, že paní Ivy ví, kde je táta?“

„Možná.“

Chvíli váhal a potom tiše dodal: „Nechci, aby tě zase rozplakal.“

Políbila jsem ho na čelo.

Myslíš, že paní Ivy ví, kde je táta?

Ani já sama jsem neznala odpověď.

Ivy se však přistěhovala do našeho sousedství pouhých šest měsíců poté, co Nathan odešel. Vyptávala se na náš život a nějakým způsobem se nakonec dostala k jeho hodinkám.

Potřebovala jsem znát pravdu.

Následující ráno Ivy na moje klepání vůbec nereagovala.

***

V neděli se před jejím domem objevil stěhovací vůz.

Nechci, aby tě zase rozplakal.

„Vy už se zase stěhujete?“ zeptala jsem se.

„Sarah, teď se to opravdu nehodí.“

„Tak mi vysvětlete, odkud máte Nathanovy hodinky.“

„Koupila jsem je z druhé ruky.“

„I s věnováním, které jsem na ně nechala vyrýt?“

Před jejím domem se objevil stěhovací vůz.

Odvrátila pohled.

„Měla jste s ním poměr?“

„Rozhodně ne!“

„Tak proč utíkáte?“

„Já před nikým neutíkám!“

Tak mi vysvětlete, odkud máte Nathanovy hodinky.

„Tak mi konečně řekněte pravdu.“

Její výraz náhle ztvrdl.

„Váš manžel nestál za všechny ty problémy, které způsobil.“

Potom zmizela uvnitř domu.

Ať už Ivy skrývala cokoli, raději byla ochotná opustit město, než aby mi to prozradila.

Řekněte mi pravdu.

***

To odpoledne mi přišla zpráva z neznámého čísla.

Neznámé číslo: Máma mi řekla, co se stalo. Měly bychom si promluvit.

Já: Kdo jste?

Neznámé číslo: Vanessa. Nathanova manželka.

Přečetla jsem si tu zprávu třikrát.

Byla ochotná opustit město, jen aby mi nemusela říct pravdu.

Pak jsem zavolala na dané číslo.

„Jeho cože?“

Žena si povzdechla. „Jeho manželka. I když jsme tedy momentálně odloučení.“

„Kdo vlastně jste?“

„Jsem Ivyina dcera.“

Vanessa. Nathanova manželka.

Posadila jsem se.

Pět let jsem přemýšlela, jestli mě Nathan opustil kvůli jiné ženě. Teď už znám odpověď.

Jenže jsem ještě netušila, že jeho nevěra bude tou nejméně šokující částí celého příběhu.

***

V pondělí odpoledne jsem se s Vanessou setkala v kavárně.

„Je mi líto, co se stalo s mámou,“ začala.

Jsem Ivyina dcera.

„Jak dlouho o mně víte?“

„Máma mi všechno řekla, když se odstěhovala. Myslela si, že mě nakonec stejně najdete, a chtěla si očistit svědomí.“

Pevně jsem sevřela šálek kávy. „Dobře, začněme od začátku. Jak jste se vy dva vlastně seznámili?“

„Potkali jsme se v práci,“ vysvětlila. „Tvrdil mi, že se vaše manželství rozpadá.“

„A vy jste mu to věřila?“

Máma mi řekla úplně všechno.

„Chtěla jsem mu věřit.“

„Věděla jste o Joelovi?“

„Ano.“

„A přesto jste s ním zůstala?“

Sklopila oči. „Pak jsem otěhotněla. Nathan mi slíbil, že se rozhodne, s kým chce být.“

Tvrdil mi, že se vaše manželství rozpadá.

„A nakonec se rozhodl tak, že nás opustil.“

„Je mi to líto, Sarah.“

„Takže jste si ho vzala?“

„Až poté, co jste se rozvedli. Máme spolu dceru Lily. Jsou jí čtyři roky.“

Pak jsem položila otázku, na které mi záleželo ze všeho nejvíc.

Otěhotněla jsem.

„Proč se vaše matka nastěhovala do stejné ulice jako já?“

„Protože ji o to Nathan požádal.“

„Cože?“

„Máma mi to řekla až poté, co se odstěhovala.“

„Vy jste o tom nevěděla?“

„Myslela jsem si, že prostě chtěla změnit prostředí. Jenže se ukázalo, že ji Nathan celé roky využíval, aby vás sledovala a zjišťovala, co se u vás děje.“

„A proto jste mě kontaktovala?“

„Ano, právě proto jsem vám napsala. Zasloužila jste si znát pravdu.“

„Jakou pravdu?“

„Nathan využíval mou matku, aby měl o vás neustálý přehled. Dokonce ji ani nenavštěvoval, protože se bál, že byste poznala jeho auto.“

„A co přesně mu o nás hlásila?“

Položila jsem otázku, na které mi záleželo nejvíc.

„Do jaké školy Joel chodí, jaké má koníčky, jestli je šťastný. A také jestli s někým chodíte nebo zda se potýkáte s finančními problémy.“

Vzpomněla jsem si na všechny Ivyiny otázky.