Žena nechala své novorozené dítě na sedadle letadla v business třídě a rozhodla se ho po 13 letech najít

V tu chvíli Rhonda nemohla paní Bamfordovou odmítnout. Souhlasila s letenkou a o několik dní později už letěla obchodní třídou z AUS na letiště JFK, připravená začít svůj život znovu.

Když však seděla v letadle s dítětem v náručí, neustále se obávala, zda mu dokáže zajistit dobrý život.

„Co když se o své dítě nedokážu postarat? Co když se mnou bude žít na ulici?„ “Ne,“ odpověděla. Tyto myšlenky Rhondu natolik zaměstnávaly, že si ani nevšimla, že let skončil a pilot oznámil její přílet na letiště JFK.

Rhonda si s hrůzou uvědomila, že zůstane sama v cizím městě s novorozencem a bez jakýchkoli prostředků. Myšlenky se jí začaly točit a srdce jí bušilo úzkostí při pomyšlení na to, co ji a jejího syna čeká.

V tu chvíli učinila strastiplné rozhodnutí. Rozhodla se nechat dítě v letadle a doufat, že se ho někdo ujme a dá mu dobrý život.

Počkala, až lidé na sousedních sedadlech odejdou, a když viděla, že se nikdo nedívá, nechala syna na sedadle spolu se vzkazem, který předtím napsala, a rychle opustila letadlo. Stálo ji veškerou sílu, aby se neohlédla a nevytrhla dítě zpět, ale rozhodla se, že to tak bude lepší.

Když po odchodu cestujících přistoupila k sedadlu jedna z letušek, Lynsey, byla šokována, když našla kojence. Nemohla si pomoci, ale když si přečetla vzkaz, který u něj Rhonda zanechala, bylo jí dítěte líto.

Jsem chudá matka, která se nedokázala postarat o své dítě. Neztrácejte čas mým hledáním, pokud najdete tento vzkaz. Nikdy jsem mu nemohla dát dobrý život. Doufám, že ho přijmeš a budeš si ho vážit jako vlastního. Budu rád, když mu budete říkat Matthew. Matthew Harris. To je jméno, které jsem pro něj vybral.

Po téměř deseti letech bojů si Rhonda konečně našla stabilní práci a její finanční situace nebyla špatná. Nebylo však dne, kdy by nelitovala, že syna nechala na cestě.

Po přestěhování do New Yorku byla téměř sedm let bez domova a zbylých sedm let se snažila najít stálý příjem a nájem. Nakonec se situace zlepšila a ona si myslela, že dokáže synovi zajistit vše, co potřebuje.

Samozřejmě se styděla za to, co v minulosti udělala, a bála se, že ji syn nikdy nepřijme. Rozhodla se však riskovat a poprvé a možná naposledy se setkat se svým chlapcem. Bohužel si správně myslela, že to dopadne špatně.

„Moje máma? To si ze mě děláte legraci!“ Matthew se na ni vrhl, když se setkala s jeho pohledem. „Kde jsi byla celé ty roky? Já tě nepotřebuju! Jsem šťastná u svých pěstounů.“

Při těchto Matthewových slovech se Rhondě zaleskly oči. Vydala se na místní policii pro pomoc, vylíčila jim celý svůj příběh a naštěstí jí jeden z policistů pomohl syna najít.

Zpočátku se bála, že Matthewa nikdy nenajde, protože ho mohl adoptovat kdokoli na světě a dát mu jiné jméno. Měla štěstí: hledala v New Yorku a našla ho tam pod jménem, které mu dala.

Kontaktovala Matthewovu adoptivní matku a vysvětlila jí, proč se ho vzdala a vybrala pro něj jméno Matthew Harris. Ukázalo se, že chlapce adoptovala letuška Lynsey a její manžel. Ta pochybovala, zda má Rhondu s Matthewem seznámit, když se ho vzdala, ale nakonec souhlasila, že jí dá šanci vysvětlit se poté, co si vyslechla její příběh.

„Je mi to moc líto, Matthew,“ řekla Rhonda. „Vím, že jsi naštvaný a nechceš mě přijmout, ale nemůžeš mi dát aspoň jednu šanci?“ „Ne,“ řekla.

„V žádném případě!“ – Chlapec vykřikl. „Jsi zlá ženská, která mě nechala samotného. Kdyby mě rodiče neadoptovali, byl bych dneska v sirotčinci!“ Chlapec se zasmál.

„Ale Matthew,“ řekla Rhonda. „Tohle jsem nechtěla udělat. Nenecháš mě vysvětlit, proč jsem tě opustila?“

Matthew to udělat nechtěl, ale po prosbě rodičů souhlasil. Rhonda mu neřekla o předčasném těhotenství a o tom, jak ji vyhodili, protože mu bylo teprve třináct. Řekla mu však, že byla chudá a že ji jeho otec opustil.

Lynsey mu vysvětlila, že Rhonda měla problém zajistit mu dobrý život, a tak se ho vzdala. Matthew ji však stále nechtěl uznat za svou matku. „Možná ti to odpustím,“ řekl. „Ale nemůžu ti říkat mami. Mám jen jednu mámu.“

„To je v pořádku, Matthew,“ řekla Rhonda. „Můžu za tebou jezdit aspoň o víkendech?“

„Dobře, nevadí mi to,“ řekl chlapec.

Od onoho osudného dne uplynulo deset let. Matthewovi je nyní 23 let a pracuje jako datový analytik v New Yorku. Postupem času Rhondě odpustil, co udělala, a přijal ji jako svou matku, přičemž si uvědomil, že všechno, co udělala, byla posedlost.

Rhonda se nedávno v práci seznámila s mužem jménem Andrew a už měsíc spolu chodí. Rhonda si ho chce vzít, ale hodlá si o tom nejdřív promluvit s Matthewem. Když před dvěma lety odjela do Texasu, seznámila se také s paní Bamfordovou a starší žena byla ráda, že jí to vyšlo.

Co se z tohoto příběhu můžeme dozvědět?

• Čas všechno zahojí. Postupem času si Matthew uvědomil, že Rhonda za to, co se stalo v osudný den, kdy ho opustila, tak úplně nemůže.
• Nemělo smysl zabývat se minulostí. Matthew si to uvědomil a Rhondě odpustil.