Z učitelské rodiny: idol 80. let si střeží soukromí — co víme o jeho životním stylu

Už léta fascinuje diváky intenzitou svých rolí, mimo kamery je však zdrženlivý člověk s pevnou disciplínou, minimem technologií a tichými návyky. Narodil se v Bostonu učitelským rodičům a místo akademické dráhy zkusil nejrůznější práce — od vyvážení hnoje po výuku jógy — než nečekaně zakotvil u filmů.

Kořeny dětství, jiné sny
Tah, který cítil, ho dovedl do New Yorku za herectvím. Vyrůstal v intelektuálním prostředí a navštěvoval prestižní školy na východním pobřeží, kde učili jeho rodiče. Na rozdíl od sester ho však víc než studium přitahovalo jeviště; doma často inscenoval krátké hry. V New Yorku se živil tvrdou manuální prací, nakládal na železnici a učil jógu.

Právě v posilovně potkal certifikovanou instruktorku jógy Victorii Kheel. Z přátelství vyrostl vztah a po téměř deseti letech si řekli ano. Díky „preppy“ šarmu a ostrovtipu rychle zapadl do hollywoodských osmdesátek. Zatímco vrstevníci jako Robert Downey Jr. a Eric Stoltz někdy propadali dobovým excesům, on stál stranou a dával přednost soustředění před slávou.

O jedné stálé součásti svého života mluví bez obalu: o obsedantně-kompulzivní poruše. „Jsem obsesivně kompulzivní,“ řekl v roce 2014. „Mám velmi silné OCD. Jsem až puntičkářský.“ Dodal, že nejde o roztomilé manýry — rituály jsou nutností, která prostupuje každodennost i práci. Rutina je pro něj oporou, ne okovy; zároveň ale jeho intenzita může okolí vyvádět z míry.

Odmítnutý digitální svět
Jmenuje se James Todd Spader. Jeho vztah k technologiím kopíruje odpor k publicitě. Jednou zvedl otlučený Razr a vysvětlil, že nevlastní počítač ani moderní přístroje. „Nemám počítač, v životě nemám elektroniku. Mám tohle rozbité véčko. Když zazvoní a já ho otevřu, tím pohybem se vypne,“ prohlásil. Ani jeho syny — tehdy 16 a 20 let — tím neohromil. V rozhovoru u Jimmyho Fallona v roce 2020 vtipkoval: „Ne, ne, ne, nemohl jsem… byla to jediná volba […] Neumím to ovládat. Nemám notebook. Neumím to.“

Nízkotechnologické, nenápadné fungování si drží i na veřejnosti. V Playboyi na dotaz, zda ho ženy oslovují na ulici, odpověděl: „Ani ne. Daří se mi udržet si soukromou tvář, i když jsem venku.“ A dodal, že nechce „otevírat dveře“ osobnímu životu v prostoru, kde se ho média snaží zjednodušit.

Od epizodek ke Cannes
První výraznější roli dostal v romantickém dramatu „Endless Love“ (1981) jako bratr postavy Brooke Shields. Následovaly televizní filmy a účasti v „brat-pack“ titulech. Průlom přišel až se snímkem „Sex, Lies, and Videotape“ (1989), v němž ztvárnil voyeura, který převrátí životy tří lidí v Baton Rouge. Za mrazivý výkon si z Cannes odvezl cenu pro nejlepšího herce a otevřel si cestu k vrstevnatým, často odvážným postavám.

Za ikonu jeho kariéry mnozí považují Alana Shorea, morálně ohebného právníka v seriálech Davida E. Kelleyho „The Practice“ a „Boston Legal“. V letech 2004–2008 získal třikrát Emmy pro nejlepšího herce v dramatickém seriálu a přidal nominace na Zlatý glóbus i SAG.

Otcovství, rozvod a nová láska
S Victorií mají dva syny — Sebastiana a Elijaha Spadera. Sebastian dnes režíruje a produkuje, dříve působil i v realitách. Elijah se vydal do zvuku a postprodukce a s otcem spolupracoval na několika epizodách „The Blacklist“. V roce 2004 se James a Victoria rozvedli. Krátce poté začal nenápadný dlouhodobý vztah s herečkou a sochařkou Leslie Stefanson. Dvojice žije v New Yorku s pětiletým synem Nathanaelem Spaderem. Společně se objevili i v sci-fi thrilleru „Alien Hunter“ o záhadné černé mimozemské skříňce nalezené na jižním pólu.

Pozdní otcem, jiné tempo
K pozdějšímu rodičovství říká: „Věřím v negativní populační růst. Ti dva byli s jinou matkou, takže tři chlapci nahradí nás tři.“ Časem mluvil o tom, že vnímá čas jinak — pomaleji a s jasnějším pořadím hodnot. Tah domova zesílil a důvody odcházet se proměnily. To, co kdysi hnala ambice, dnes váží zkušenost a klidnější nadhled.

I během pandemické izolace nacházel s nejmladším synem malé radosti. V rozhovoru u Jimmyho se smál: „Můj dvanáctiletý a já jsme chodili na konec zahrady, stavěli na velký kámen řady plechovek od piva a stříleli do nich ze vzduchovky.“

Ať už šlo o „brat-pack“ filmy, nebo seriálové hity, jeho rytmus zůstal stejný: hlídá si čas, odolává moderním technologiím a drží se rodiny, rituálů a tvorby. Žije záměrně, mimo oslnění červených koberců — přesně tak, jak mu to vyhovuje.