Vytvořila jsem profil na Tinderu pro svou svobodnou maminku – a okamžitě jsem toho litovala, když jsem viděla, kdo jí píše.

Moje máma se vzdala všeho, aby mě vychovala. Po otcově odchodu tu pro mě byla vždycky, jako jediná. Chtěl jsem pro ni udělat jen něco hezkého. Tak jsem si řekl, že ještě není pozdě na to, aby si našla lásku na seznamce. Ale, bože, co jsem rozhodně nečekal, bylo zjištění, s kým půjde na rande!

Jmenuji se Lucy a je mi 23 let. Jak už to o víkendech bývá, jednoho dne jsem se vydala na návštěvu ke své mamince Phoebe.

Jsem její jediná dcera a nikoho jiného nemá. Můj táta opustil rodinu, když jsem byla ještě hodně malá, a od té doby je máma vždycky sama.

Byla jsem pro ni na prvním místě a při vší té péči o mě jí nikdy nezbyl čas na osobní život. Mamince je 56 let a najít si v jejím věku partnera není snadné, ale já jsem zůstala optimistická a doufala, že jí pomůžu.

Byli jsme u ní doma a já stál s telefonem, fotil ji a ukazoval jí, jak má pózovat.

Odpolední slunce pronikalo oknem a zalévalo obývací pokoj teplým světlem. Pokoj byl útulný, plný rodinných fotografií a vzpomínek na dětství.

„Mami, stoupni si k oknu,“ nařídila jsem jí a snažila se zachytit to nejlepší světlo. „Ne, takhle ne, spíš ladně, jako kočka.“

„Kočka? Lucy, v mém věku?“ odpověděla máma nesměle a její tváře získaly lehký nádech do růžova.

„Nikdy není pozdě cítit se jako žena. Poslouchej, co ti říkám. A nedívej se do kamery. Představ si, že se záhadně díváš z okna…“

Phoebe zaváhala, ale poslechla a postavila se k oknu, mírně naklonila hlavu a s tichým, zamyšleným výrazem se dívala na ulici.

„Aha… Stůjte klidně… Mám to!“ vykřikl jsem a pořídil snímek. Se širokým úsměvem jsem jí obrázek ukázal. „Vidíš? Vypadáš úžasně, mami!“

Podívala se na obrázek a na tváři se jí objevil drobný úsměv. „Myslíš?“

„Samozřejmě, že si to myslím! Na tvůj profil na Tinderu je perfektní,“ řekla jsem a trochu upravila fotku, než jsem ji nahrála.

„Zlato, jsi si jistá, že je to dobrý nápad? Už nejsem mladá, kdo by mě tam chtěl…“ zarazila se a v jejím hlase byly slyšet pochybnosti.

„Mami, takhle o sobě nemluv. Život nekončí v padesáti! Láska nezná věk!“ řekla jsem pevně a podívala se jí do očí, abych zdůraznila svá slova. „I ty si zasloužíš být šťastná.“

Společně jsme přidali popis do jejího profilu. Smáli jsme se, když jsme vymýšleli správná slova, která by popsala její vřelé srdce, lásku k zahradničení a vášeň pro vaření.

„Co třeba tohle: „Milující matka a vášnivá zahrádkářka hledá někoho, s kým by mohla sdílet smích a chutné jídlo. Věří, že láska je nadčasová a život je plný překvapení.“ Co říkáš?“ zeptala jsem se.

Phoebe se tiše zasmála. „To zní krásně, Lucy. Děkuji ti, že to pro mě děláš.“

„Samozřejmě, mami. Zasloužíš si najít někoho výjimečného,“ řekla jsem a objala ji. „Teď ti ukážu, jak se ta aplikace používá.“

Po krátké instruktáži o tom, jak přejet prstem vlevo a vpravo, jsem si byla jistá, že je připravená ponořit se do světa online randění.

Naposledy jsme se zasmáli směšnosti toho všeho, pak jsem se rozloučil a zamířil domů s nadějí, co ji čeká v budoucnosti.

Druhý den jsem dorazil do kanceláře a jako obvykle můj pracovní den začal kávou a drby s kolegyní z kanceláře Natalií.

V kuchyňce kanceláře to po ránu bzučelo, když jsme si vzaly kávu a usadily se u stolu v rohu. Vzduch naplnila vůně čerstvě uvařené kávy a vytvořila příjemný začátek dne.

Natalie se k nám okamžitě naklonila a oči jí jiskřily vzrušením. „Tomu nebudeš věřit, Lucy. Michael, náš šéf, se celý den dívá do telefonu a usmívá se jako malý kluk.“ ‚Cože?‘ zeptala jsem se.

Překvapeně jsem zvedla obočí.

„Michael? Usmívá se? Co se to s ním děje?“

Natalie se usmála, její vzrušení bylo hmatatelné. „Žena. Určitě někoho má. To je přece jediné vysvětlení. Michael je vždycky tak soustředěný na svou práci a nikdy se nenechá rozptýlit. Ale dneska byl přilepený k telefonu a usmíval se jako zamilovaný puberťák.“

Myšlenka, že by Michael, náš šéf workoholik, byl zamilovaný, byla zábavná. Nikdy jsme ho neviděli se ženou, natož aby se tak choval.

„Musíme zjistit, kdo to je!“ prohlásila jsem a pukla zvědavostí.

V tomto okamžiku jsme vymysleli plán. Natalie přistoupila k Michaelovi se stohem papírů. „Michaele, mohl by ses na ně podívat? Nemůžu najít zprávu z minulého týdne,“ řekla a předstírala zmatek.

Michael si povzdechl a neochotně odložil telefon. „Natalie, pracuješ tu už roky. Podívám se,“ odpověděl a vzal si od ní papíry.

Zatímco se Michael věnoval Natalii, tiše jsem vzala ze stolu jeho telefon. Když jsem ho otevřela, rozbušilo se mi srdce, protože jsem nevěděla, co mám čekat. Ale na to, co jsem uviděla, jsem připravená nebyla.

Byla to moje máma! Psal si s mojí mámou! Jejich konverzace probíhala už od včerejšího večera. V duchu jsem si procházela zprávy.

Na ten večer už měli domluvenou schůzku; máma ho pozvala k sobě na večeři. Zachvátila mě panika. „Ne, ne, to se nemůže stát! Tohle ne,“ pomyslela jsem si horečně. Jak by to opravdu mohlo být?

Proč zrovna on, mami? Nedokázala jsem si ani představit, jak trapné by bylo pracovat se svým šéfem jako budoucím nevlastním otcem. Ne! Nemohla jsem to dopustit. Musela jsem tomu zabránit.