Slyšela jsem, jak o mně můj manžel mluvil se svou rodinou, a nemůžu přestat plakat.

Poté, co byl jejich sňatek uzavřen na základě obchodní dohody mezi jejich rodiči, Jasonovi a Arii nezbývalo nic jiného, než se rychle poznat. Už po několika měsících pár čekal své první dítě. Ale teď, když je Lily už sedm měsíců, Aria začíná pochybovat, zda je Jason opravdu šťastný…

Neměla jsem to poslouchat. Ale možná to bylo osudem.

Na rodinných setkáních je něco, co mi vždy připadá povědomé. Teplo. Chaotické. Uklidňující.

Dnešek se nijak nelišil od předchozích dní.

Naše dcera Lily měla sedm měsíců a pokaždé, když jsme přijeli k Jasonovým rodičům, byla středem pozornosti. Jasonova matka se kolem ní hemžila, tety a strýcové se střídali v rozplývání se a obdivování.

Seděla jsem na pohovce u vchodu a pozorovala je, zatímco mě zaplavoval pocit uspokojení.

„Je tak krásná, Aria,“ řekla Jasonova teta. „Podívejte se na ty oči!“

Usmála jsem se na ni a přemýšlela o tom, jak by všechno mohlo být jinak, kdyby Jasonova rodina nepřijala nás takové, jací jsme.

Jason byl v kuchyni s maminkou, pomáhal připravovat večeři a chystal vše na grilování venku. V takových chvílích vždy působil tak uvolněně, bez námahy se vžíval do role oddaného syna, milujícího manžela a starostlivého otce.

Tak tomu ale nebylo vždy. Alespoň zpočátku.

Vzali jsme se mladí. Mně bylo teprve 20 a Jasonovi právě 21. Naše manželství bylo domluvené našimi rodiči, aby upevnilo obchodní dohodu.

Zpočátku jsem nenáviděla všechno, co s tím souviselo. Vždyť nám s Jasonem dali jen dva měsíce, abychom se před svatbou poznali.

Nebyla jsem si jistá, že láska může v tak krátké době vyrůst. Zvláště mezi dvěma lidmi, kteří se prakticky neznají.

Ale snažili jsme se.

A den za dnem jsme poznávali své zvyky, posilovali důvěru a začali budovat společný život.

„Vím, že náš vztah je založen na našich rodičích, Ari,“ řekl Jason jednou, když jsme spolu jedli zmrzlinu. „Ale oba jsme se rozhodli, že to bude na dlouho. Je to tak?“

„Je to tak,“ souhlasila jsem a přidala si na zmrzlinu čokoládovou polevu.

„Můžeme být šťastní, Ari,“ řekl a sundal třešničku z mého zmrzlinového poháru.

Potom už všechno šlo rychle. Vzali jsme se na vinici, která patřila mému otci. A jen pár měsíců po svatbě jsem zjistila, že jsem těhotná s Lily.

Tato zpráva pro nás byla překvapením a oba jsme pochybovali, zda si dítě nechat.

„Co chceš dělat?“ zeptal se mě jednoho rána, když jsem seděla a dívala se na těhotenský test.

„Nech ji. Myslím, že to bude holčička,“ řekla jsem.

A tak bylo rozhodnuto.

Nikdo z nás na to nebyl připravený, ale Jason se ukázal být na výši, což jsem vůbec nečekala. Poté, co se obchod uskutečnil, se moji rodiče přestěhovali do jiného státu a nechali mě samotnou žít v manželství s dítětem na krku.

Místo toho Jason promluvil se svými rodiči a rozhodl se vzít si roční volno v otcově společnosti, aby mě mohl podporovat.

Od té chvíle byl po mém boku, prožíval každý záchvat ranní nevolnosti, každou návštěvu u lékaře a každou bezesnou noc.

Opírala jsem se o jeho podporu, ale v hloubi duše jsem si kladla otázku, zda někdy pocítil celou tíhu této situace. Jason uměl mnoho věcí, ale emocionalita mezi ně nepatřila. Málokdy mluvil o svých pocitech a o tom, co pro něj znamená tento nový společný život.

Ale dnes, když mě obklopoval hluk rodiny, nemohla jsem přestat myslet na to, jak daleko jsme se dostali.

Vstala jsem a tiše se vydala do chodby, abych se podívala na Jasona a Salmu, svou tchýni, v kuchyni.

Ale v půli cesty jsem uslyšela jeho hlas.

Zastavila jsem se, nechtěla jsem ho rušit. Mluvil tónem, který jsem nikdy předtím neslyšela.

„Nevím, co bych si bez Arii a Lily počal, mami,“ řekl Jason tiše.

Ztuhla jsem na místě a srdce mi začalo bušit. Nechtěla jsem poslouchat, ale něco v tom, jak Jason vyslovil mé jméno, mě uchvátilo.

Jeho hlas se ztišil.

„Změnila mi život, mami. Dřív mě zajímaly jen večírky a projížďky na jachtě. A teď? Každý den se probouzím a přemýšlím o tom, jaké mám štěstí. Nikdy jsem si nedokázal představit takové štěstí.“

Schovala jsem se za rohem kuchyňského oblouku a napínala uši, abych zaslechla každé slovo. V hlavě se mi točila hlava, zatímco jsem se snažila pochopit hloubku jeho emocí.

Jason nebyl z těch, kteří nosí srdce na dlani. A abych byla upřímná, začala jsem pochybovat, jestli je náš malý život pro něj dost dobrý.

Za méně než rok jsme se z cizinců stali manželi a rodiči. Všechno bylo ve spěchu. Proto jsem pochybovala, že jeho city ke mně jsou skutečné.

Ale teď? Po tom, co jsem to slyšela?

Už jsem si nebyla tak jistá.

„Bez ní bych nebyl ani polovinou toho, kým jsem,“ pokračoval.

Nastala pauza a bylo slyšet, jak něco sekají.

„To je krásné, drahá,“ řekla Salma. „Jsem ráda, že to tak cítíš. Víš, když se táta a otec Arii dohodli, nebyla jsem si tím jistá kvůli tvému věku. Myslela jsem, že vás připravujeme na rozvod nebo dokonce na neúspěch. Ale skvěle jste si rozuměli a vytvořili něco úžasného.“

„Neříkám to Ari dost často, ale ona je pro mě všechno. A Lily, můj bože! Ta malá holčička mě naučila milovat víc, než jsem si kdy dokázal představit.“

„To je rodičovská láska, můj chlapče,“ říká Salma. „A ten pocit, který vzniká, když miluješ a jsi klidný ve svém vztahu.“

Oči se mi zalily slzami a přitiskla jsem si ruku k ústům, abych potlačila vzlyky, které se mi draly na povrch.

Jason ani netušil, že jsem poblíž a poslouchám nejkrásnější vyznání, jaké jsem kdy slyšela. Chtěla jsem běžet do kuchyně, obejmout ho a říct mu, jak moc pro mě ta slova znamenají.

Ale já jsem zůstal stát na místě, zdrcený tíhou toho, co jsem právě slyšel.

Místo toho jsem po několika minutách vyšel na ulici, abych se připojil k ostatním členům rodiny, kteří si hráli s Lily.

Sedl jsem si a předstíral, že je všechno v pořádku. To také bylo, ale bylo to ještě mnohem lepší. Svět se zdál jasnější.

Měla jsem obavy o naši budoucnost a o to, zda vůbec nějakou budoucnost máme. Byli jsme mladí, to jsem věděla. Ale nějaká část mě vždy cítila, že jsme od začátku odsouzeni k neúspěchu.

Vždy jsem věděla, že mu na tom záleží, ale nevěděla jsem, že to cítí tak hluboce.

Jak jsem to mohla přehlédnout?

Opravdu jsem se příliš vžila do role Lilyiny matky? Opravdu jsem si Jasona nevšímala?

Ten večer, když jsme se vrátili domů a uložili Lily ke spánku, mezi námi zavládlo těžké ticho. Jason seděl vedle mě na gauči, ruku měl položenou na mém koleni a jedl zbytky dezertu, který jsme přinesli domů.

„Byla jsi tichá,“ řekl jemným hlasem. „Máš něco na srdci?“

Kousla jsem se do rtu, protože jsem nevěděla, jak začít.

Chtěla jsem mu říct všechno, co jsem slyšela, ale nevěděla jsem, jak Jason zareaguje.

Nakonec jsem se zhluboka nadechla.

„Dneska jsem tě zaslechla… když jsi byl v kuchyni s mámou.“

Jasonovy oči se na okamžik rozšířily a pak sklopil pohled.

„Co jsi slyšela?“ zeptal se.

„Řekl jsi… řekl jsi, že beze mě bys nebyl tím, kým jsi. Řekl jsi, že jsem pro tebe všechno.“

„Ty jsi to slyšela?“ vydechl.

Přikývla jsem.

„Přišla jsem se zeptat, jestli nepotřebujete pomoc. Lily byla s ostatními členy rodiny. Jasone, neměla jsem tušení. Věděla jsem, že mě milujete, ale slyšet to od vás…“

„Aria, mluvím vážně,“ řekl tiše. „Neříkám to dost často. Vím to. Ale je to pravda, Aria. Udělala jsi mě lepším člověkem a nedokážu si představit život bez tebe. Bez Lily. Vy dvě jste pro mě všechno.“

Další den jsem chtěla Jasonovi ukázat, jak moc pro mě jeho slova znamenají. Strávila jsem většinu dne přípravou jeho oblíbeného jídla a vyzdobila dům svíčkami a vzkazy, ve kterých jsem podrobně popsala vše, co se mi na něm líbí.

Když Jason večer vešel do domu, jeho tvář se rozzářila.

„Co je to?“ zeptal se s úsměvem.

„To je,“ řekla jsem. „To je můj způsob, jak ti poděkovat. Za všechno.“

Uložili jsme Lily do postele a připravili si romantickou večeři. V tu chvíli jsem si uvědomila, že ať už je to manželství z rozumu nebo ne, byli jsme šťastní. Milovali jsme se.

A všechno nám vyšlo.

A co byste udělali vy?