Říkali mi „Popelnicová princezna“ a „Babiččin duch“, protože jsem měla na sobě šaty po mé zesnulé babičce – pak ale promluvil král plesu a všem vyrazil dech

„Než Ruth odešla, požádala o jedinou věc. Řekla mé babičce, že si přeje, aby Emma jednou zatančila v těchto šatech. A chtěla, aby na ni někdo během toho večera dával pozor.“

Brielle zbledla.

„A já slíbil, že to udělám.“

Její úsměv se definitivně rozpadl.

Austin se nadechl.

„To, co se dnes večer Emmě stalo, není něco, o čem bych mohl mlčet.“

Pak si sundal šerpu krále plesu.

Opatrně ji položil na řečnický pult.

„Takové vítězství nechci.“

A sestoupil z pódia.

„Slíbil jsem, že na ni dohlédnu.“

Sál se rozestoupil.

Austin kráčel přímo ke mně.

Nemohla jsem se nadechnout.

Nemohla jsem se pohnout.

Zastavil se přede mnou.

Jeho hlas zněl tiše.

Jen pro mě.

„Emmo… smím prosit?“

„Ty jsi jí to opravdu slíbil?“ zašeptala jsem.

Přikývl.

DJ pochopil situaci beze slov.

Nemohla jsem popadnout dech.

Ticho zaplnily první tóny pomalé melodie.

Austin natáhl ruku.

A já ji vložila do jeho dlaně.

Na pódiu zůstala Brielle stát jako zkamenělá.

Korunka se jí nakřivila.

Kytice jí ochabla v rukou.

Ústa měla pootevřená překvapením.

Ale nikdo už se na ni nedíval.

Veškerá pozornost byla jinde.

Pomalu sestoupila po schodech vedle pódia.

Prošla dveřmi ven.

A nikdo ji nezastavil.

Opřela jsem hlavu o Austinovo rameno.

Usmála jsem se.

Satén šatů se při pohybu lehce dotýkal mé kůže.

Připomínal druhý tlukot srdce.

„Tohle celé naplánovala, že ano?“ zašeptala jsem.

Austin se pousmál.

„Před několika měsíci. Přes Margaret. Ony dvě to spolu vymyslely.“

Nikdo ji nezastavil.

Slzy mi stékaly po tvářích.

Cítila jsem babičku v každém kroku.

V každé otočce.

V každém záchvěvu starorůžového saténu.

Dodržela jsem svůj slib.

A nějakým zvláštním způsobem ho dodržela i ona.