Na pohřbu svého manžela potká žena ženu s jeho dítětem v náručí.

Amandě se ve tváři mihl zvláštní smutek. „Ta žena, která bydlela vedle… před pár dny zemřela. Dostala infarkt, když se dozvěděla o tvé nehodě. Emma už nežije.“

„Počkej… řekla jsi Emma?“ – Nancy se šokovaně zeptala.

„Ano,“ přikývla Amanda. „Znala jsi ji?“

„Její příjmení bylo Warrenová?“

Když Amanda přikývla, Nancy v rozpacích sklopila hlavu. „Můžu… můžu dál?“ – Zeptala se. „Chtěla bych ti něco říct. Mám pocit, že si potřebuju promluvit.“

Amanda otevřela dveře a Nancy vstoupila. Usadily se v obývacím pokoji. „Emma byla moje spolužačka,“ začala Nancy vzpomínat na minulost. „Byla to moje kamarádka. Ale já jsem jí ublížila a… Patrick…“

Před dvaceti lety…

Nancy a Patrick stáli na chodbě školy. Stála vedle své skříňky, když k ní Patrick přistoupil.

„Ahoj Nancy,“ řekl tiše a ona k němu vzhlédla.

„Já… musím ti něco říct,“ dodal Patrick ustaraně.

„Jo?“ – Usmála se.

„Já… jsem zamilovaný do někoho jiného, Nancy,“ přiznal. „Vím, že jsi byla moc milá a tak, ale mrzí mě to.“

Nancy byla ohromená. „Řekni mi, že je to vtip, Patricku,“ vykřikla. „To nemůžeš myslet vážně!“

Ale Patrick to myslel vážně. Byl do Emmy bláznivě zamilovaný a Emma ho také milovala.

Nancy byla tak zarmoucená, že se domů vrátila v slzách.

„Zlato, co se děje?“ – Její matka hned věděla, že se ve škole něco stalo.

Nancy vzlykala a vyprávěla jí, jak se s ní Patrik rozešel.

„Chci se s nimi rozejít!“ – křičela. „Nedovolím, aby byli spolu!“

„Nancy, nemůžeš si vytvořit vlastní štěstí tím, že zničíš štěstí někoho jiného,“ poradila jí matka. „Pomsta není řešení. Zapomeň na něj.“

Nancy však byla plná touhy po pomstě.

V následujících dnech se Nancy snažila udělat všechno pro to, aby Patricka a Emmu od sebe oddělila – pouštěla se do hloupých pomluv, pořádala náhodné schůzky, na kterých dávala najevo své nově nabyté sebevědomí, a dokonce zašla tak daleko, že posílala anonymní vzkazy, aby se pokusila vzbudit žárlivost.

Nic však nepomáhalo. Emma se zdála být šťastná, zcela pohlcená svým světem s Patrikem, zatímco Nancy zůstávala stranou a její plány se marně hroutily.

Nancy však nebyla z těch, kdo by se vzdávali. Jednou v noci dostala skvělý nápad zasít mezi Emmu a Patrika neshody.

„Ahoj, Nancy, jak se máš?“ zeptala se ho. – Nancy přistoupila k Patrikovi a dveře jí otevřela jeho máma.

„Mám se dobře, paní Whiteová. Je Patrick doma?“

„Ano, drahá. Hned pro něj dojdu.“

Patrick byl ohromen, když ji uviděl na prahu. „Nancy? Co se děje?“

„Vím, že to pro tebe bude šok, Patricku, ale… já… já… já jsem těhotná!“ – oznámila mu.

Patrick byl ohromen a zděšen. „Co… ale… jsi si jistá?“

Když přikývla, Patrick ji pozval do domu. Řekla mu, že to rodičům ještě neřekla, protože se bála. Nancy řekla, že její otec bude určitě proti a donutí ji jít na potrat. Prosila tedy Patricka, aby o tom nikomu neříkal, a všimla si, jak snadno podlehl jejím lžím.

Patrick byl zodpovědný muž. Nancy to věděla. Vzal její ruce do svých a řekl: „Jsem otec dítěte a za naše dítě převezmu odpovědnost. A ano, neboj se, tohle zůstane mezi námi.„ “Ano,“ odpověděla.

Přítomný čas…

„Využil jsem ho. Lhala jsem mu. Nebyla jsem těhotná,“ řekla Nancy Amandře. „Byla jsem zraněná a nedokázala jsem se smířit s tím, že jsem ho kvůli Emmě ztratila. Tak jsem mu řekla lež, která všechno změnila. Byl připravený všeho nechat, opustit Emmu a stát se… otcem.“

„Lži všechno zkazí, drahá,“ zavrtěla Amanda hlavou. „A co pak? Nikdy se nedozvěděl pravdu?“

„Nezjistil,“ přiznala Nancy. „Pořád jsem hrála tu roli, ranní nevolnost, celý ten příběh. Ale po pár měsících jsem… už nemohla dál. Tak jsem mu řekla, že test byl špatný a že se doktor mýlil. A to už Emma… odešla. Byla zlomená a odjela s rodiči z města. Patrick a já jsme zůstali spolu. Už se k ní nikdy nepokusil vrátit, nikdy ji nehledal. Prostě jsme žili dál. Nebo jsme to předstírali…“ – Nancy dodala a podívala se na spící dítě v náručí. Teď už věděla, že se Patrick vrátil k Emmě.

„A já myslím, že je čas napravit to, co jsem tehdy nedokázala,“ řekla Nancy a vstala.

Chystala se s dítětem odejít z Amandina domu, když ji starší žena zastavila.

„Co budeš dělat s tím dítětem?“ zeptala se. – Amanda se zeptala.

Nancy se otočila a usmála se na Amandu. „Budu ji vychovávat jako své dítě. Možná mi to pomůže získat od Patricka a Emmy odpuštění.„ “To je pravda,“ řekla.

Nancy dodržela své slovo. Malou Katherine vychovávala s láskou. Když bylo Katherine šestnáct, Nancy jí vyprávěla celý svůj příběh. Očekávala, že ji Katherine bude nenávidět. A byla na to připravená.

Ale Katherine se usmála a řekla: „Na tom, co k tobě cítím, se nic nemění, mami. Vychovala jsi mě. Byla jsi tu pro každou modřinu, každou horečku, každé zlomené srdce. Jsi moje máma ve všech významných ohledech.“

Nancy se tiše rozplakala a objala dceru. Catherinina slova jí nejen ulevila, ale také ji přesvědčila, že jí Emma a Patrick odpustili.