Po smrti maminky jsem se stal opatrovníkem svých dvojčat – moje snoubenka předstírala, že je má ráda, dokud jsem neslyšel, co opravdu řekla.

„Karen, přísahám, že se z toho zblázním. Musím celý den hrát dokonalou mámu. A je to vyčerpávající.“

Zasmála se tiše, což jsem od ní neslyšela už týdny.

Zajímalo mě, co Karen řekla. Nastala pauza, pak se její tón změnil na ostřejší.

„Pořád se zdráhá se svatbou,“ pokračovala v hovoru se svou kamarádkou Karen. „Vím, že je to kvůli holkám.

Ale jakmile je adoptuje, jsou z právního hlediska jeho problém, ne můj. Proto potřebuji, aby odešli. Brzy nás čeká pohovor se sociálním pracovníkem.“

Opřela jsem se rukou o zeď, abych se uklidnila.

„Dům?

Peníze z pojištění? To by mělo být pro nás! Potřebuju jen, aby James procitl a uvědomil si realitu…

a zapsal moje jméno do listu vlastnictví. A pak mi bude úplně jedno, co se s těmi holkami stane. Budu jim znepříjemňovat život, dokud neustoupí.

A pak si ten naivní muž bude myslet, že to byl celý čas jeho nápad.“

Ztratil jsem dech. Jak jsem si mohl vzít takovou hroznou ženu?

„Nebudu vychovávat něčí zbytky, Karen,“ řekla. „Zasloužím si mnohem víc než tohle.“

Vyšel jsem předními dveřmi a tiše je za sebou zavřel. Ruce se mi třásly.

V autě jsem seděl úplně nehybně.

Můj odraz v zpětném zrcátku mi připadal neznámý – bledý, vyhublý a rozzuřený.

Najednou mi to došlo.

Nebylo to uklouznutí ani moment slabosti. Jenna to plánovala už delší dobu. Pokaždé, když balila oběd nebo jim zaplétala vlasy, každé slovo chvály, které dívkám věnovala, bylo součástí strategie.

Nic z toho nepocházelo z lásky.

Představila jsem si Mayiny deníky, naskládané na jejím stole, každý označený podle ročního období a plný příběhů, které nikdy nikomu nedovolila číst.

Vzpomněla jsem si na Lilyiny špinavé prsty, jak jemně vtlačovala semínka měsíčku do záhonu, který vybudovala vedle plotu, a šeptala jim, jako by byly kouzelné.

Vzpomněl jsem si, jak si oba řekli dobrou noc – jemně a synchronizovaně, jako by sesílali kouzlo, aby se navzájem chránili ve spánku.

Jenna to všechno viděla a vnímala to jako břemeno.

Seděl jsem tam, svíral volant, zatínal čelisti a měl svázaný žaludek. Srdce mi bušilo, nejen vztekem, ale i bolestí z vědomí, jak blízko jsem byl tomu, svěřit vše, co mi zbylo, nesprávné osobě.

Tohle nebude hádka; tohle je poslední kapitola Jenniny role v našem příběhu.

Chvíli jsem jezdil kolem bloku a zastavil jsem, abych holkám koupil pizzu k večeři. A pak jsem se vrátil, jako by se nic nestalo.

„Ahoj, zlato!

Jsem doma.“

Jenna přiběhla, usmívala se a líbala mě, jako by se nic nestalo. Voněla kokosem a lžemi.

Té noci, když holky šly spát, jsem si přejel rukou po tváři a povzdechl si.

„Jenno… možná jsi měla pravdu, zlato.“

„V čem?“ zeptala se a naklonila hlavu.

„Ohledně holek.

Možná… možná to nezvládnu. Možná bych se jich měl vzdát.

Možná bychom měli najít rodinu, která se o ně postará. Potřebují matku… ne nás…

my jsme jen náhradníci, nic víc.“

Jenna pomalu zamrkala a její oči se rozzářily, když pochopila, co říkám.

„Ach, miláčku,“ řekla. „To je zralé rozhodnutí. Je to správné pro nás všechny.“

„Ano, Jen.

A možná… bychom neměli čekat se svatbou. Ztráta mé matky mi uvědomila, že nemáme čas ztrácet.

Tak do toho pojďme. Vezmeme se!“

„Myslíš to vážně, Jamesi?“ vykřikla.

„Ano, myslím. Opravdu.“

„Ach můj bože!

Ano, Jamesi! Pojďme do toho. Tento víkend – malá, jednoduchá, jaká budeš chtít.“

Zavrtěl jsem hlavou.

„Ne, pojďme do toho ve velkém.

Pozvěme všechny! A uděláme z toho nový začátek pro nás, zlato. Tvoji rodinu, kamarádky mojí mámy, sousedy, kolegy…

všechny!“

Kdyby se usmála ještě víc, její tvář by se mohla rozpadnout.

Následujícího rána Jenna ještě předtím, než si vyčistila zuby, telefonovala s květinářstvím. Vybrala hotel v centru města, rezervovala taneční sál a zveřejnila fotku svého prstenu s popiskem:

„Naše věčnost začíná teď. James & Jenna, navždy.“

Mezitím jsem slíbil dívkám, že je nikdy neopustím.

A pak jsem sám zavolal.

Hotelový sál zářil tím přehnaným způsobem, který Jenna milovala. Na každém stole byly bílé ubrusy a ve skleněných miskách plavaly svíčky.

Jennina sestřenice hrála u pódia nacvičenou skladbu na klavír.

Jenna stála u vchodu a zářila v bílých krajkových šatech. Měla vyčesané vlasy a precizní make-up.

Vypadala, jako by už věřila, že tahle noc patří jí.

Plynule přecházela od hosta k hostu, usmívala se, objímala je a líbala na tvář. Na chvíli se zastavila, aby upravila mašličku na Lilyiných šatech, a pak se otočila k Maye a uhladila jí pramen vlasů za uchem.

„Holky, vypadáte perfektně,“ řekla s úsměvem, který se úplně nesetkal s jejíma očima.

Maya se na mě podívala a pak přikývla.

Měla jsem na sobě tmavě modrý kostýmek, který mi loni na podzim pomohla vybrat máma. Stále z něj byla cítit jemná vůně jejího parfému.

Lily stála po mé pravici a držela malou kytici, kterou upletla z divokých květin, které natrhala před hotelem.

Maya stála po mé levici a pevně svírala růžové třpytivé pero.