Pár si vzal toho nejsmutnějšího kocoura. Po pár hodinách byl k nepoznání.

Seznamte se s kocourem jménem Bruce Willis. Ne s hollywoodským hercem, ale s ryšavým chlupáčem, který kdysi měl snad nejsmutnější tvářičku na světě.

Mnoho let žil na ulici, až ho v šesti letech konečně přivezli do místního útulku.

Léta putování na něm zanechala stopy: Bruce měl bojové jizvy, poraněné oko a zlomené zuby.

Kromě toho u něj byl zjištěn virus kočičího imunodeficitu, kvůli kterému v útulku neustále trpěl infekcemi horních cest dýchacích a byl nemocný.

Ale nejvíce lidi zaujalo jeho pohled – v těch smutných očích se odrážela skutečná boj o přežití.

Týdny ubíhaly a Bruce stále seděl v kleci. Navzdory jeho zanedbanému vzhledu ho zaměstnanci útulku nazývali „nejlaskavějším a nejhodnějším chlapcem“, ale nikdo nechtěl vzít nemocného dospělého kocoura.

Tak to pokračovalo, dokud jednoho dne dívka jménem Sandra neuviděla jeho fotografii na Instagramu Společnosti na ochranu zvířat v Minnesotě. Její srdce se rozbušilo hned od první vteřiny.

Sandra přiznává, že vůbec neplánovala pořídit si domácího mazlíčka: v nájemní smlouvě na její byt bylo uvedeno „bez zvířat“.

Přesto přišla do útulku, aby se s Brucem seznámila. Naživo vypadal kocour ještě nešťastněji než na fotce – dívka musela po pár minutách odejít, protože bylo nesnesitelně těžké se na něj dívat.

Ale na zrzavého toulavého kocoura už nemohla zapomenout. Sandra začala kocoura pravidelně navštěvovat a pokaždé doufala, že při příští návštěvě uvidí na jeho kleci cedulku „adoptován“. Týdny ubíhaly, ale Bruce stále zůstával nikým nechtěný.

Nakonec se dívka po měsíci rozhodla: promluvila s majitelem domu a přesvědčila ho, aby udělal výjimku. Tak dostal Bruce šanci na domov, na který čekal celý život.

„Další den jsem si ho vzala k sobě,“ vypráví Sandra. „Doslova za pár hodin se změnil: z nejsmutnějšího kocoura se stal nejšťastnější. Celou noc vrněl a nehnul se ode mě ani na krok.“

Rok společného života nebyl snadný – první měsíce byl kocour velmi nemocný a museli často jezdit k veterináři. Ale krok za krokem se Bruce vypořádal se všemi infekcemi, posílil a nakonec se z něj stal zdravý, spokojený domácí kocour.

Nyní tento bývalý toulavý kocour vypadá úplně jinak: má měkkou srst, klidnou tvář, uvolněné pózy na gauči a nekonečné objetí se svou milovanou majitelkou.

Na fotografiích Brucea se Sandrou je vidět to nejdůležitější – oba jsou nesmírně šťastní, že se kdysi našli.

„Je to ten nejúžasnější a nejokouzlující kocour,“ přiznává Sandra. „Jsem nesmírně ráda, že jsem tenkrát neprošla kolem té fotografie.“