Novomanželé se mi snažili udělat z letu peklo – vrátil jsem je zpátky na zem.

Leah se rozšířily oči.

„To myslíte vážně? Jsme manželé!“

„Gratuluji,“ odpověděla letuška a její tón byl takový, že tato konverzace byla úplná.

„Ale manželství vás nezbavuje povinnosti dodržovat bezpečnostní pravidla letecké společnosti.

Vraťte se prosím na své místo.“

Dave se pokusil zasáhnout.

„Podívejte, omlouváme se, jestli jsme někoho vyrušili.

Budeme sedět tiše, slibujeme.“

Letuška zavrtěla hlavou.

„To nestačí.

Kvůli vašemu rušivému chování se oba budete muset přesunout do ekonomické třídy v zadní části letadla.“ ‚To je v pořádku,‘ řekl Dave.

Daveův obličej zbledl.

„My oba? Ale já jsem…“

„Přeložili vás jako laskavost,“ přerušila ho letuška.

„Laskavost, kterou jste zneužil.

Teď si sbalte věci.“

Když si Dave a Lea neochotně sbírali věci, zaslechl jsem útržky jejich šeptané hádky.

„Tohle všechno je tvoje vina,“ zasyčela Leah.

„Moje vina? Ty jsi…“

„To stačí,“ přerušila je letuška.

„Vraťte se prosím na svá místa.“

Když s uzarděním a vyhýbajíce se mému pohledu procházely kolem, neodolal jsem poslední poznámce.

„Přeji vám hezkou svatební dovolenou,“ řekla jsem a pohnula prsty v hravém gestu.

Daveův pohled by dokázal roztavit kov, ale já jsem se jen usmála a spokojeně se opřela na své nyní uvolněné židli.

Letuška se ke mně otočila.

„Potřebujete ještě něco, pane?“

Usmál jsem se, jako bych právě vyhrál v loterii.

„Jen trochu klidu a pohody. A možná nějaký oslavný drink?“

Když letuška odešla pro můj nápoj, přemohl mě krátký záchvat viny.

Možná jsem byla příliš přísná?

Ale ne, pomyslel jsem si, oni si to připravili sami.

Starší muž na druhé straně uličky si mě všiml a ukázal mi palec nahoru.

„Výborně, synku,“ zasmál se.

„Připomíná mi to mou první ženu.

Taky jsme byli mladí a hloupí, ale aspoň jsme věděli, jak se chovat na veřejnosti.“

Opětoval jsem úsměv.

„Děkuju. Už jsem si začínal myslet, že jsem ve skryté cele.“

Žena vedle něj se naklonila.

„Ach bože, udělala jsi nám všem laskavost.

Už jsem byla na pokraji toho, že si ty preclíky od toho chlápka strčím přímo do krku.“

Všichni jsme se společně zasmáli a napětí z dřívějška zmizelo.

Bylo příjemné mít pár spojenců.

Letuška se vrátila s mým pitím, malou lahví whisky a plechovkou coly.

„Na účet podniku,“ řekla s mrknutím.

„Berte to jako poděkování za vaši trpělivost.“

Pozvedl jsem láhev k přípitku.

„Na hladký let a karmu,“ řekl jsem dostatečně nahlas, aby to všichni slyšeli.

Z nejbližších sedadel se ozvalo sborové „Na zdraví!“.

Když jsem míchal drink, přemýšlel jsem, co se stalo s Davem a Leou.

Seděli tam vzadu a plánovali pomstu?

Nebo si konečně uvědomili, jak směšné bylo jejich chování?

Mé myšlenky přerušil zvuk z reproduktoru.

Kapitánův hlas se rozléhal kokpitem.

„Dámy a pánové, očekává se turbulence.

Vraťte se prosím na svá místa a připoutejte se.“

Ušklíbl jsem se sám pro sebe.

Další turbulence?

Po tom, co jsme právě zažili?

Letadlo se začalo houpat a já za sebou uslyšel výkřik.

Otočil jsem se.

Stál tam Dave a zoufale se snažil udržet svůj tác, aby se mu nerozsypal do klína.

Znovu jsem se otočil a napil se whisky s kolou.

„Karma je čarodějnice!“ – Zamumlala jsem.

Turbulence se uklidnily a let se ponořil do ticha.

Když už jsem si myslel, že se nic dalšího nestane, ozval se v zadní části letadla hluk.

„Musím jít na záchod!“

Byl to Lein hlas, pronikavý a náročný.

Otočila jsem se a uviděla ji v uličce, Dave stál hned za ní.

Rozrušená letuška, jiná než ta, která mi předtím pomáhala, se ji snažila uklidnit.

„Madam, vraťte se, prosím, na své místo.

Značka bezpečnostního pásu je stále zapnutá,“ vysvětlila letuška.

„Ale tohle je nouzová situace!“ – Lea naříkala a přitom pro zdůraznění předváděla malý taneček.

Zachytila jsem pohled staršího muže.

Mrkl na mě a očividně se bavil tím, co se děje.

Dave se do toho vložil a jeho hlas medově tryskal předstíraným soucitem.

„Podívejte, moje žena má zdravotní potíže.

Opravdu potřebuje používat toaletu vepředu.

Ten vzadu je… obsazený.“

Letuška vypadala zmateně.

„Chápu, ale pravidla jsou pravidla.

Musíte počkat, dokud kapitán nevypne znamení o zapnutí bezpečnostních pásů.“

Leah se zkřivil obličej.

„Ale já nemůžu čekat! Prosím, prosím vás!“

Musel jsem jí dát za pravdu, byla to skutečná herečka.

Kdybych ji neznala lépe, možná by mi jí bylo i líto.

Letuška si povzdechla a zdálo se, že to vzdává.

„Dobře, ale rychle. A pak se rovnou vraťte na svá místa, ano?“

Dave a Leah energicky přikývli a už se snažili dostat kolem ní dopředu.

Když se blížili k mé řadě, nemohla jsem si pomoct.

Vstala jsem a zatarasila jim cestu.

„Počkejte chvilku, kluci. Copak jsme to už neprobírali?

Už v letadle, vzpomínáte?“ – Řekl jsem to dost nahlas, aby to slyšeli i okolní cestující.

Daveův obličej potemněl.

„Starej se o sebe, kámo. Tohle se tě netýká.“

Zvedl jsem obočí.

„Ale myslím, že se mě to týká.

Koneckonců, nechceme už žádné další… obtěžování, že?“

Lea se ujala slova, její hlas byl sladký:

„Prosím, pane. Je to jen krátká cesta na záchod.

Slibujeme, že se hned vrátíme.“

Podíval jsem se na ni, pak na Davea a pak na blížící se letušku, která je nechala projít.