Novomanželé se mi snažili udělat z letu peklo jako pomstu – vrátil jsem je zpět na zem.

Profesionální maska letušky na okamžik sklouzla a odhalila záblesk podráždění. „Pane, madam, chápu, že slavíte, ale existují pravidla, která musíme dodržovat.“

Lea zamrkala řasami. „Nemůžete udělat výjimku? Je to náš výjimečný den.“

Nemohla jsem si pomoct a vmísila jsem se do hovoru. „Poslední hodinu je to jejich ‚výjimečný den‘.“

Letuška si upravila uniformu a otočila se k oběma milencům. „Obávám se, že nemůžu. Podle předpisů letecké společnosti by dospělý cestující neměl sedět na klíně jiného cestujícího. Je to otázka bezpečnosti.“

Daveův samolibý úsměv se vytratil. „Ale…“

„Žádné ale,“ přerušila ho letuška. „A protože jste si toto vylepšené sedadlo nezaplatil, ale byl jste sem přesazen, musíte přísně dodržovat všechna pravidla.“

Musel jsem se kousnout do rtu, abych se neusmál. Stoly se obrátily a bylo to opravdu příjemné.

Letuška se otočila k Lee. „Madam, budu vás muset požádat, abyste se vrátila na své původní místo.“

Leah se rozšířily oči. „To snad nemyslíte vážně! Jsme přece manželé!“

„Gratuluji,“ odpověděla letuška a z jejího tónu bylo jasné, že už má řečí dost. „Ale manželství vás nezbavuje povinnosti dodržovat letecké bezpečnostní předpisy. Vraťte se prosím na své místo.“

Dave se jí pokusil skočit do řeči. „Podívejte, omlouváme se, jestli jsme někoho vyrušili. Teď už budeme potichu, slibujeme.“

Letuška zavrtěla hlavou. „Obávám se, že to nestačí. Kvůli vašemu rušivému chování se oba budete muset přesunout do zadní části letadla v ekonomické třídě.“

Z Daveovy tváře se vytratila barva. „My oba? Ale já jsem zaplatil…“

„Ze zdvořilosti jste byli přeřazeni do vyšší třídy,“ přerušila ho letuška. „Ze zdvořilosti, kterou jste zneužil. Teď si prosím sbalte své věci.“

Když si Dave a Leah neochotně sbírali věci, zachytil jsem útržky jejich hádky, kterou vedli šeptem.

„Tohle všechno je tvoje vina,“ zasyčela Leah.

„Moje vina? To ty jsi ten, kdo…“

„Tak dost,“ zasáhla letuška. „Přesuňte se, prosím, do zadní části letadla.“

Když procházely kolem, červenaly se a vyhýbaly se pohledu do očí, neodolal jsem poznámce na rozloučenou.

„Užijte si líbánky,“ řekla jsem a žertovně zahýbala prsty.

Daveův pohled by dokázal roztavit ocel, ale já jsem se jen usmála a usadila se zpátky na své teď už klidné místo.

Letuška se ke mně otočila. „Potřebujete ještě něco, pane?“

Usmál jsem se a měl jsem pocit, že jsem právě vyhrál v loterii. „Jen trochu klidu. A možná oslavný drink?“

Když letuška ustoupila stranou, aby mi přinesla pití, nemohl jsem se zbavit pocitu viny. Možná jsem byla příliš přísná? Ne, smetla jsem to ze stolu. Byla to jejich vlastní chyba.

Postarší pán na druhé straně uličky si mě všiml a ukázal mi palec nahoru. „Dobrá hra, synku,“ usmál se. „Připomíná mi to moje první manželství. Taky jsme byli mladí a hloupí, ale aspoň jsme věděli, jak se chovat na veřejnosti.“

Opětoval jsem úsměv. „Díky. Jinak jsem si začínal připadat jako v nějakém pořadu skryté kamery.“

Dáma vedle něj se naklonila. „Zlato, udělala jsi nám všem laskavost. Už jsem se chystala nacpat tomu klukovi ty preclíky do krku sama.“

Všichni jsme se zasmáli a napětí z dřívějška se vytratilo. Bylo příjemné cítit, že máme spojence.

Letuška se vrátila s mým pitím, mini lahví whisky a plechovkou coly. „Na účet podniku,“ řekla s mrknutím. „Berte to jako poděkování za vaši trpělivost.“

Pozvedl jsem láhev k posměšnému přípitku. „Na klidné létání a karmu,“ řekla jsem dostatečně nahlas, aby mě okolí slyšelo. Ze sousedních sedadel se ozvalo sborové „slyším, slyším!“.

Zatímco jsem míchal drink, nemohl jsem si pomoct a myslel jsem na Davea a Leu. Choulili se snad v zadní místnosti a spřádali plány na pomstu? Nebo si konečně uvědomili, jak směšně se chovají?

Mé úvahy přerušilo pípání interkomu.

Kabinu naplnil kapitánův hlas. „Dámy a pánové, před námi se očekávají turbulence. Vraťte se prosím na svá místa a připoutejte se.“

Ušklíbl jsem se sám pro sebe. Turbulence? Po tom, co jsme právě prožili?

Letadlo se začalo otřásat a já za sebou uslyšel výkřik. Otočil jsem se na sedadle, abych se podíval. Byl tam Dave a zoufale se snažil držet si tác, aby si nevylil pití do klína.

Otočil jsem se a usrkával whisky s kolou. „Karma je čarodějnice!“ zamumlala jsem.

Turbulence ustoupily a let se uklidnil. Zrovna jsem začínal přemýšlet, co bude dál, když se za mnou ozval rozruch.

„Musím na záchod!“ Byl to Lein hlas, pronikavý a naléhavý.

Otočila jsem se a uviděla ji stát v uličce s Davem hned za ní. Letuška, ne nepodobná té, která mi předtím pomáhala, se ji snažila uklidnit.

„Madam, vraťte se prosím na své místo. Značka bezpečnostního pásu je stále zapnutá,“ vysvětlovala letuška.

„Ale to je nouzové!“ kvílela Lea a pro větší efekt předvedla malý taneček.

Zachytila jsem staříkův pohled. Mrkl na mě, očividně si tu show užíval.

Vstoupil Dave, v jeho hlase zazněla vykonstruovaná starost. „Podívejte, moje žena má zdravotní problémy. Opravdu potřebuje na záchod vepředu. Ten vzadu je… obsazený.“

Letuška vypadala zmateně. „Chápu, ale pravidla jsou pravidla. Budete muset počkat, dokud kapitán nevypne nápis „Připoutejte se“.“