Najala jsem si herce, aby se vydával za mého přítele na rodinné oslavě ke Dni nezávislosti, kde byl i můj bývalý s ženou, kvůli které mě opustil – ale to, jak mu můj falešný partner dal lekci, všechny zanechalo bez slov

Danielův profil byl teprve třetí, na který jsem klikla.

Cestou k Elaininu domu jsem se omlouvala snad za úplně všechno.

Za hustý provoz.

Za příliš studenou klimatizaci.

Za to, že moje dcera nechala na Danielově okně otisky prstů.

Měla jsem potřebu omlouvat se doslova za každou maličkost.

Daniel na to ale ani jednou neupozornil.

Místo toho trpělivě odpovídal na nekonečné otázky mých dětí.

Ano, skutečně si občas zahrál v reklamách.

Ne, nebyl slavný.

Ano, jednou představoval piráta na zubařské konferenci.

A právě způsob, jakým to vyprávěl, rozesmál všechny tři děti tak hlasitě, že jsem se po dlouhé době přistihla, že se usmívám i já.

Ve skutečnosti totiž žádnou celebritou nebyl.

Moje nejmladší dcera vykulila oči.

„A měl jste opravdový pirátský meč?“

Daniel se pobaveně usmál.

„Ne… místo meče jsem mával obřím zubním kartáčkem.“

Děti propukly v hlasitý smích.

Na pár vzácných minut se napětí úplně vytratilo.

V autě bylo najednou lehko, jako by nás vůbec nic netížilo.

Pak jsme odbočili do ulice, kde bydlela Elaine.

A všechno se během okamžiku změnilo.

Ryanův pick-up už stál na příjezdové cestě.

Hned vedle něj parkoval bílý kabriolet Lucille.

Žaludek se mi sevřel tak prudce, že jsem málem zapomněla zabrzdit.

Ryan už byl tady.

Daniel si toho okamžitě všiml.

Neřekl žádné laciné povzbudivé fráze.

Nepronesl ani „Buď v klidu.“

Ani „Zvládneš to.“

Jen počkal, až vypnu motor, podíval se na mě a klidně se zeptal:

„Jste připravená?“

Nebyla jsem.

Ani trochu.

Přesto jsem se zhluboka nadechla.

„Ano.“

Ve skutečnosti jsem ale připravená vůbec nebyla.

Zahrada za Elaininým domem vypadala úplně stejně jako každého čtvrtého července.

Bazén se pod ostrým sluncem třpytil sytě modrou barvou.

Na plotě vlály červené, bílé a modré girlandy.

Děti bosky pobíhaly po trávníku, zatímco na ně někdo z terasy neustále volal, aby zpomalily.

Od grilu se linula vůně masa a kouře a dlouhý stůl přetékal žebírky, plněnými vejci, plátky melounu i dortíky ozdobenými malými americkými vlaječkami.

Bazén se ve slunečních paprscích nádherně leskl.

Na jediný krátký okamžik jsem si namluvila, že to možná zvládnu.

Pak jsem uviděla Ryana.

Stál u grilu.

Jednu ruku měl položenou kolem pasu Lucille.

Na sobě měla červené plavky překryté lehkým bílým přehozem. Vlasy jí splývaly v dokonale upravených vlnách. I v tom vedru působila svěže, bez jediné kapky potu, jako žena, která nikdy nezažila vyčerpání z mateřství ani bolest veřejného ponížení.

Na zlomek vteřiny jsem skutečně věřila, že to ustojím.

Ryan si mě zatím nevšiml.

Smál se něčemu, co právě vyprávěl jeho bratr.

Vypadal naprosto spokojeně.

Jako člověk, který se pohodlně usadil v životě, jenž kdysi býval i mým.

Pak se otočil.

Jeho pohled nejdřív spočinul na Danielovi.

Teprve potom na mně.

Úsměv na jeho tváři téměř neznatelně povadl.

Nejdřív si všiml Daniela.

Než k nám Ryan stihl dojít, objevila se u nás Elaine.

„Maggie,“ vydechla a pevně mě objala. „Ach, zlatíčko… Moc ti to sluší.“

Nervózně jsem si uhladila bok svých šatů.

„Jsou už hrozně staré.“

Na okamžik mě objala ještě silněji.

Jako by přesně věděla, proč jsem to řekla.

Než však stihla odpovědět, přes terasu se rozlehl Ryanův hlas.

„No teda! Tak tohle je překvapení.“

„Jsou už hrozně staré.“

Hovor kolem nás postupně utichal.

Lidé předstírali, že si nás nevšímají.

Jenže všichni se stejně dívali.

Ryan se pomalu vydal naším směrem.

Po jeho boku kráčela Lucille.

„Maggie,“ oslovil mě s nuceným úsměvem.

Pak přejel pohledem po Danielovi.

„A kdo je tenhle?“

Okolní rozhovory téměř úplně umlkly.

Daniel udělal klidný krok vpřed.

„Daniel. Jsem Maggiein přítel.“

Slovo přítel jako by se na okamžik zastavilo ve vzduchu mezi dlažbou terasy a letním nebem.

Ryan na něj několik vteřin nevěřícně zíral.

Pak se hlasitě rozesmál.

„On? Vážně?“

Několik lidí se okamžitě otočilo naším směrem.

„Daniel. Maggiein přítel.“

Ryan střídavě ukazoval prstem na Daniela a na mě.

„Tohle má být tvůj přítel?“

Cítila jsem, jak mi do tváří a na krk stoupá horko.

Lucille sklopila oči ke své sklenici, ale koutky jejích úst prozrazovaly pobavený úsměv, který se ani nesnažila úplně skrýt.

Ryan se rozesmál ještě hlasitěji.

„Ale no tak, Maggie! Je přece jasné, že sis ho zaplatila, aby sem s tebou přišel.“

Na zahradě se rozhostilo ticho.

„Je úplně jasné, že sis ho najala.“

Ne úplné.

Někde v bazénu znovu šplouchla voda.

Ve sklenici někomu zacinkal led.

Z dálky bylo slyšet dětský smích.

Dospělí však umlkli.

Měla jsem pocit, že na mě dopadají pohledy ze všech stran.

Na mou tvář.

Na staré modré šaty.

Na postavu.

Na ruce, které jsem nevěděla kam schovat.

Nikdo z dospělých už nepromluvil ani slovo.

Moje prsty samy sklouzly z Danielovy ruky.

„Promiňte,“ zašeptala jsem téměř neslyšně.

Ani jsem netušila, komu se vlastně omlouvám.