Na oslavě mých narozenin prohlásil přítel mého bývalého manžela, že bych se měla vzdát svého příjmení – jeho argumenty mě přiměly zblednout.

Mindy je zaskočena, když se její bývalý manželův přítel Tom ptá, jak hodlá po rozvodu ponechat Gregovo příjmení. Rozhovor, který začal jako běžná konverzace, se rychle vyhrotí, když vyjde najevo důvod, který Toma vedl k tomu, aby s ní mluvil, a Mindy je zmatená, netušíc, že ji čeká odhalení ještě hlubší zrady.

Můj dům byl plný přátel a příbuzných, všichni se sešli, aby oslavili moje narozeniny. Hluk známých hlasů, dort a květiny, které přinesla moje dcera – to vše vytvářelo vřelou, uklidňující atmosféru. Připomínku toho, že život po rozvodu nemusí být nutně osamělý.

„Všechno nejlepší k narozeninám, Mindy!“ Gregův hlas mě vyvedl z zamyšlení. Otočila jsem se a uviděla, jak se na mě usmívá, rozpaží ruce a obejme mě známým objetím.

S Gregem jsme se před dvěma lety rozešli v dobrém. Ale stále jsem nosila jeho příjmení. Připadalo mi stejné jako jeho a navíc ho stále nosily i děti. Nebylo nutné ho měnit.

Vedle něj stál Tom, Gregův starý přítel.

„Ahoj, Tome! Jsem ráda, že jsi přišel!“

Usmála jsem se na něj svým nejlepším úsměvem hostitelky, ale jeho chladná odpověď mě zaskočila. Obvykle byl zdvořilý, možná dokonce trochu odměřený, ale dnes se ode mě jakoby oddělil zdí.

Tom a Greg si vyměnili rychlý pohled, nějaký nepatrný, téměř… nevím, napjatý? Nepřikládal jsem tomu žádný význam. Měl jsem důležitější věci na práci, například mě moje dcera zavolala, abych nakrájel dort.

Kdybych jen tehdy věnoval větší pozornost těm jemným náznakům.

Později jsem se ocitla v kuchyni a plnila džbány na nápoje. Tom mi pomáhal, což bylo trochu nepříjemné. I když byli s Gregem přátelé už mnoho let, nikdy jsem Toma pořádně nepoznala.

Snažila jsem se navázat společenskou konverzaci, když mi položil podivnou přímou a drsnou otázku.

„Tak, Mindy, proč stále používáš Gregovo příjmení?“

Zaváhala jsem, trochu zaskočená tou otázkou. Nezdálo se, že by se mě na to lidé ptali neustále, zvláště po letech od rozvodu.

„Myslím, že je to prostě součást toho, kým teď jsem. Chápete? Je to také příjmení mých dětí, takže bylo logické si ho nechat.“

Tom sklopil pohled na sklenici, kterou držel v ruce, a zamračil se. „Je v tom něco víc, že?“ řekl a jeho hlas se trochu zostřil. „Jako bys se ho pořád držela.“

Překvapeně jsem zamrkala. Držet se Grega? To bylo to poslední, na co jsem myslela.

„Ne, je to jen jméno, Tome. Nechovám ho ze sentimentálních důvodů.“

Tiše jsem se zasmála, doufajíc, že tím uvolním atmosféru, ale Tom se se mnou nesmál.

Těžce položil sklenici na pult a její cinknutí zaznělo v tichu příliš hlasitě. „Pro mě je to všechno… složité. Nepříjemné. Musíš přestat používat jeho jméno.“

Cítila jsem, jak se mi v žaludku svírá uzel. Co se to tady děje? „Je ti to nepříjemné? Proč by ti to mělo být nepříjemné?“

Tom se ke mně otočil, jeho oči byly ostré a svaly na čelisti napnuté. „Protože Greg je teď se mnou,“ řekl, jeho hlas byl hluboký a vážný.

Na okamžik se mi zatajil dech. Mrkla jsem a upřeně se na něj podívala, jako bych neslyšela. „Co znamená ‚s tebou‘?“ zeptala jsem se, můj hlas byl sotva víc než šepot.

Tom se krátce a bez zloby zasmál a zavrtěl hlavou, jeho pohled ztvrdl. „Oh, nediv se. Je se mnou už dlouho.“

Cítila jsem, jak se mi žaludek svírá z jeho ostrého tónu, ale přinutila jsem se usmát a snažila se zachovat klid.

„Gregovi trvalo dlouho, než se s tím vyrovnal. Bylo to těžké pro všechny, ale všichni jsme se s tím smířili.“ Podívala jsem se směrem do obývacího pokoje, kde Greg mluvil s přáteli. „Jsem si jistá, že časem bude Greg otevřenější vašemu vztahu. Musíš si s ním prostě promluvit.“

Tomovy oči se rozzářily a rty se mu stáhly do tenké linky.

„Promluvit si s ním?“ V jeho hlase bylo slyšet zklamání. „Myslíš, že jsem to nezkusil? Myslíš, že jsem ho neprosil, aby přestal předstírat, že jsem jen nějaký „kamarád“, kterého bere na tyhle akce?“

Ustoupil jsem o krok zpět, zaskočený hněvem, který z něj vyzařoval. „Tome, vím, že je to těžké, ale…“

„Ne, ty to nevíš.“ Přerušil mě a zvedl hlas. „Nemáš tušení, jak je to pro mě těžké. Stojíš tady a chováš se, jako bychom spolu teprve začali chodit, jako by Greg teprve všechno řešil. Ale to není nic nového, Mindy.“

Mrkla jsem, zmatená intenzitou jeho slov. „Neříkám, že je to něco nového, ale…“ Odmlčela jsem se a hledala správná slova. „Gregova cesta nebyla snadná. Až se mu uleví, bude připraven být k všem upřímný. To všechno chce čas.“

Tomův hořký smích prořízl moje slova jako nůž.

„Čas? Myslíš, že už je čas?“ Tomovy oči ztmavly a naklonil se ke mně. Jeho další slova mě zasáhla jako rána do břicha. „Greg byl se mnou mnoho let – dokonce i když jste byli ještě manželé. Měl dost času.“

Zírala jsem na něj a v hlavě se mi všechno obrátilo vzhůru nohama. „Cože?“

„Slyšela jsi mě.“ Jeho hlas byl ledový, slova prořezávala vzduch. „Greg byl se mnou mnoho let. Dlouho před vaším rozvodem. Potom mělo být všechno jinak… měl mě uznat…“

Když mi jeho slova došla, přeběhla mi po těle vlna nevolnosti. Místnost se zdála mírně nakloněná a já se opřela o pult, abych se udržela na nohou.

„Lžeš,“ řekla jsem, můj hlas byl sotva víc než šepot.

Tomův obličej se zkřivil v hořkém úsměvu. „To bys chtěla, aby to tak bylo.“

Začalo se mi těžko dýchat. Všechny příběhy, které jsem si vyprávěla o našem manželství, o rozvodu, o tom, jak se Greg snažil najít sám sebe, se rozpadly na milion kousků.

„To jsem nevěděla,“ zašeptala jsem a můj hlas se zachvěl, protože tíha zrady mi ležela na hrudi jako kámen.

„Samozřejmě, že jsi to nevěděla,“ řekl Tom a jeho hlas se mírně zjemnil. „Greg se o to postaral. Bylo pro něj snazší tě přesvědčit, že jde jen o jeho odchod. Chtěl, aby všechno bylo čisté a úhledné. Nechtěl, abyste ho nenáviděli.“

Nenávidět ho? Ani jsem nevěděla, co cítím.

Ráno po večírku jsem seděla u kuchyňského stolu a dívala se na nepořádek starých papírů před sebou.

Včera v noci se mi nespalo dobře. Jak bych taky mohla usnout po tom, co mi Tom řekl? Celou noc mi v hlavě vířily myšlenky a přehrávaly každý detail mého manželství, každý okamžik, který jsem považovala za skutečný, ale teď mi připadal jako lež.

Ale nemohla jsem tu jen tak sedět a utápět se v tom. Musela jsem něco udělat. Potřebovala jsem odpovědi. A potřebovala jsem dostat svůj život zpět z toho chaosu, který po sobě zanechal.

A pak jsem ho našla – manželskou smlouvu, kterou jsme podepsali před všemi těmi lety. Vytáhla jsem ji ze stohu starých dokumentů a ruce se mi třásly, když jsem listovala stránkami.

Tady to bylo, přímo před mýma očima: bod o nevěře. Pokud mě Greg podvedl, dlužil mi. Hodně.

Opřela jsem se v křesle a dlouho se dívala na ten papír. To je všechno. Vždyť rozvést se v přátelském duchu poté, co se mi svěřil, je jedna věc, ale zjistit, že mi Greg lhal a byl mi nevěrný celé roky… to si zasloužilo spravedlnost.

Vzala jsem manželskou smlouvu, pečlivě ji složila a pak sáhla po formuláři, který jsem si před několika měsíci vytiskla, ale nikdy nevyplnila, abych si mohla vzít zpět své dívčí jméno. Tom měl pravdu: nastal čas opustit toto příjmení.

O chvíli později jsem stála před Gregovými dveřmi s papíry pevně sevřenými v ruce.

Když Greg otevřel dveře, vypadal zmateně. „Mindy? Co se děje?“

Neměl tušení, co se děje.

Prošla jsem kolem něj a zamířila přímo do kuchyně. Položila jsem manželskou smlouvu na stůl a ukázala na bod o nevěře.

„Myslela jsem, že jsme se rozešli v dobrém,“ řekla jsem, můj hlas byl klidný, i když uvnitř se všechno třáslo. „Ale teď znám pravdu. Jsi mi dlužen.“

Jeho tvář zbledla, když mu došlo, co jsem řekla. „Mindy, počkej. Já ne…“ koktal a snažil se najít omluvu. „Tak to nebylo. Nikdy jsem ti nechtěl ublížit.“

Zvedl jsem ruku, abych ho zastavil. „Nezajímá mě tvoje omluvy, Gregu. Lhal jsi mi. Ty a Tom jste byli spolu dlouho předtím, než jsme se rozvedli.“

„Bože, on ti to řekl… proto byl tak rozrušený,“ zamumlal slabým hlasem.

Zkřížila jsem ruce a dívala se na něj s směsicí nedůvěry a hněvu. „Jsi mi dlužen, Gregu. A ještě něco: beru si zpět své dívčí jméno. Mám dost toho, že nosím tvoje.“

Bez dalšího slova jsem se otočila a zamířila ke dveřím. Břemeno, které jsem nesla – důvěra, kterou jsem vložila, a roky, které jsem strávila věříc v falešnou verzi svého manželství – se s každým mým krokem zmenšovalo.