Můj manžel přišel domů s jinou ženou a řekl, že bude jeho druhou ženou. K jeho překvapení jsem souhlasila, ale pod jednou podmínkou.

Claire mezitím stála za ním a snažila se vyhnout mému pohledu. Bylo mi jasné, že chce být kdekoli jinde než tam.

Zatímco jsem tam stála, Jack pořád mluvil o tom, jak je to pro všechny „nejlepší řešení“. A pak se mi v hlavě zrodil ďábelský nápad.

Složila jsem ruce v bok a čekala, až skončí. Když konečně přestal mluvit, sladce jsem se usmála.

„Dobře,“ řekla jsem. „Můžeš mít druhou ženu. Ale budu mít jedno pravidlo.“

Jeho tvář se rozzářila. „Samozřejmě! Cokoliv budeš chtít! Jaké je to pravidlo?“

„Nesmí se přiblížit k mému druhému manželovi,“ oznámila jsem. „Platí?“

Jack na mě zíral, jako bych právě řekla tu nejneobvyklejší věc, jakou kdy slyšel.

„Druhý manžel?“ – Zarazil se. „Co to znamená?“

„Když smíš mít druhého manžela ty, proč bych ho nemohla mít já? Přemýšlej o tom, Jacku. Dva příjmy. Někdo, kdo mě vezme ven, když budeš mít moc práce nebo nebudeš chtít. Muže, který mi skutečně kupuje květiny. To je fér, ne?“

„Takže… takhle to nefunguje!“ – zamumlal. „Jsi směšná, Amelie!“

„Aha, to já jsem směšná?“ odpověděla jsem a zvedla obočí. „Přijdeš sem s cizí ženou a čekáš, že ji přivítám s otevřenou náručí, ale představa, že mám stejnou svobodu, je absurdní? Zajímavá logika, Jacku.“

Claire ztuhla a její pohled těkal mezi námi, jako by omylem zabloudila do špatné místnosti. Jestli byla předtím nervózní, teď vypadala, jako by byla pár vteřin před tím, než vyletí ze dveří.

Jack zrudl v obličeji, když se snažil svůj nápad ospravedlnit.

„To je něco jiného,“ řekl. „Muž, který má dvě ženy… v některých kulturách je to přijatelné. Ale aby žena měla dva manžely? O něčem takovém ještě nikdo neslyšel.“

Odfrkl jsem si. „Aha, takže ty jsi teď kulturní expert? Zvláštní, nepamatuji si, že bys najednou přijímala nějaké jiné tradice. Proč jenom TUTO KONKRÉTNÍ tradici?“

„Amelie, mluv vážně,“ řekl a zvýšil hlas. „Nemůžeš mít druhého manžela. Tak to nefunguje!“

„No, Jacku, jestli chceš žít ‚tradičně‘, tak asi přijmu některé své tradice,“ pokrčil jsem rameny. „Ale aby bylo jasno. Nemůžeš mít druhou ženu, dokud já nebudu mít druhého manžela. To je moje pravidlo. Ať už ho přijmeš, nebo ne.“

Hleděl na mě s vytřeštěnýma očima. Věděla jsem, že na mě chce křičet, ale i on si uvědomil, že to on se chová nerozumně.

Pak se beze slova otočil ke Claire. „Běž domů. Tohle vyřešíme později.“

Claire se nehádala. Popadla kabelku a prakticky vyběhla ze dveří, aniž by se rozloučila s mužem, o kterém si myslela, že si ji vezme.

Ten večer se mě Jack ze všech sil snažil přesvědčit, že se chovám nerozumně. „Ty to nemyslíš vážně,“ řekl a rozkročil se po obýváku. „Jen se snažíš něco dokázat. Pojďme si o tom promluvit jako dospělí.“

„Promluvíme,“ řekla jsem chladně. „Svůj postoj jsem vyjádřil jasně. Jestli chceš Claire, já chci jiného manžela. To je fér, Jacku.“

Do rána se jeho nálada změnila. Se skleslým výrazem vešel do kuchyně.

„Přemýšlel jsem,“ řekl rozpačitě. „Možná že celá ta věc s druhou manželkou nebyl tak dobrý nápad.“

„Možná?“ odpověděla jsem a pozvedla obočí.

„Skvělé. Byl to hrozný nápad. Prostě zapomeňme, že se to vůbec stalo, ano?“

Zapomenout na to? Haha! Dobrý pokus, Jacku.

„Je pozdě na to, abychom na všechno zapomněli,“ řekla jsem mu. „Včera večer jsem si vytvořila profil na seznamovací aplikaci a už mi přišly desítky zpráv od mužů, kteří mají zřejmě mnohem větší zájem stát se mým druhým manželem, než bych čekala.“

„Jak to myslíš?“ – Zeptal se roztřeseným hlasem.

„Skončila jsem, Jacku. Je konec,“ řekla jsem.

Druhý den jsem si sbalila věci a přestěhovala se do domu svého přítele.

Jack mi pořád volal, ale já mu neodpovídala. Dokonce mi posílal zprávy, ve kterých mě prosil o odpuštění.

Brzy jsem podala žádost o rozvod a podle toho, co jsem slyšela, přestala Jackovi odpovídat i Claire.

Myslím, že si měl dvakrát rozmyslet, než navrhl takové „praktické“ řešení.