Moje dcera opustila vysokou školu kvůli klukovi v mém věku, než se ke mně přišel přiznat s těmi zatracenými tajemstvími.

Ten večer jsem plánovala strávit příjemný večer s Megan. Pečlivě jsem prostřela stůl, zapálila svíčky a čekala s nadějí v srdci.
„Mami, tohle je Grayson,“ řekla Megan o několik hodin později a držela se za ruku muže, který vypadal starší než já.

Byl vysoký, měl na sobě vyžehlený oblek a na tváři měl vyrovnaný, sebevědomý úsměv.

„Eriko, rád tě poznávám,“ řekl a podal mi ruku.

„Nápodobně, Graysone. Megan se nezmínila o… hostovi,“ odpověděla jsem a přinutila se k zdvořilému úsměvu.

Megan se zasmála, ale znělo to nuceně. „Myslela jsem, že to bude milé překvapení.“

Graysonovy oči prohledávaly místnost, jako by hodnotily její přednosti.

Sedla jsem si naproti nim a cítila, jak narůstá trapné ticho.

„Tak, Graysone,“ odvážila jsem se, „čím se živíš?“

„Financemi. Investicemi,“ odpověděl klidně, aniž by odtrhl pohled od svého sklenice.

„Financemi, jo?“ zamumlala jsem a podívala se na Megan. „A Megan, jak se ti líbí na univerzitě?“

„Mami… možná univerzita není řešením všech problémů.“

„Co tím chceš říct?“ zeptala jsem se a snažila se zachovat klid. „Tak moc jsme se snažili, abys se tam dostala, pamatuješ?“

„S Graysonem se cítím svobodná. Rozumí mi tak, jak mi nikdo jiný nerozumí.“

Moje rozladění se projevilo navenek. „A jak dlouho… to trvá?“

Grayson vstal a s lehce pohrdavým úsměvem si upravil manžetové knoflíčky. „Pokud dovolíte, na chvíli odejdu.“

Obrázek je uveden pouze jako příklad.
Ten večer jsme seděli mlčky a sotva jsme ochutnali večeři. Navzdory všemu se zdálo, že Megan očekává, že změkčím svůj postoj vůči Graysonovi. Najednou ticho přerušilo ostré zaklepání.

Megan otevřela dveře a uviděla mladou ženu s zarudlou tváří a slzami v očích, jako by už několik hodin plakala.

„Rachel?“ zašeptal Grayson. Její pohled byl upřený na něj.

„Ty!“ sykla Rachel. „Slíbil jsi mi to. Řekl jsi mi, že jsem jediná!“

Grayson zbledl. „Rachel, prosím… ne tady. Teď není vhodná doba…“

„Není vhodná doba?“ přerušila ho, její hlas se s každým slovem zvyšoval. „Musela jsem tě najít! Nainstalovala jsem GPS do tvého auta, protože jsem od tebe nemohla dostat přímou odpověď!“

Její slova přešla v pláč. Meganina tvář se zkřivila překvapením. Pocítil jsem úlevu. Byla to pravda, kterou potřebovala, i když bolestivá.

„Je to pravda?“ Meganin hlas byl chladný. „Lhala jsi mi?“
„Megan, poslouchej. Je to… složité. Nechtěl jsem…“

„Složité? Myslel sis, že můžeš prostě… pokračovat v lhaní a přeskakovat mezi námi? Kolik jich ještě je, Graysone?“

Otevřel ústa, ale žádná slova nevyšla. Megan udělala krok vpřed a rukama ho strčila ke dveřím.

Nesnesitelný zvuk úderu roztrhl ticho noci a Grayson bez hnutí dopadl na chodník. Přiložila jsem ruce k ústům a s hrůzou na něj zírala.

Obrázek je uveden pouze jako příklad.
Podle slov lékaře z nemocnice nebyl Grayson schopen odjet daleko, alespoň v danou chvíli. Za normálních okolností bych mu doporučil ubytovat se v hotelu, ale jediný hotel v našem městě byl zavřený kvůli rekonstrukci.

Ale Meganina reakce mě překvapila. Rozhodla se odjet druhý den ráno, aniž by se ohlédla. Neřekla sbohem a nezajímala se, jak se má.

„Ty to umíš líp, mami,“ řekla a strčila Graysonovu bankovní kartu do tašky. „Nikdy jsem ho nemilovala. Jen jsem ho využívala kvůli penězům a jemu to bylo jedno. Líbilo se mu vystavovat mě na odiv jako trofej. Mezi námi to byl jen obchod.“

Její slova mě zasáhla, i když jsem tušil, že jejich vztah nebyl skutečný. Když jsem slyšel, jak to tak přímo přiznala, pocítil jsem hlubší emoce, než jsem čekal. A tak odešla a nechala mě o samotě s Graysonem.

Čas plynul a v době, kdy se Grayson úplně uzdravil, jsem do něj byla už beznadějně zamilovaná.
Byl to člověk, který prostě potřeboval skutečné přátelství, někdo, kdo mi v životě chyběl stejně jako já jemu.
Našli jsme Megan v malé kavárně v centru města podle pokynů její kamarádky.

„Co tady děláte?“ zeptala se Megan, její tón byl chladnější, než jsem čekala.

Grayson se klidně usmál. „Jen jsme si chtěli promluvit. Co takhle dát si spolu kávu?“

Megan protočila oči, ale neodešla. „Dobře. Pět minut.“

Sedli jsme si ke stolu. Megan poslouchala a pohledem přeskakovala mezi námi.

Obrázek je uveden pouze jako příklad.
„Proč tu vůbec jsi, Graysone?“ vybuchla nakonec. „Snažíš se snad hrát si na otce?“

„Ne, Megan. Jsem tady, protože mi na tobě záleží. A protože si zasloužíš možnost rozhodnout se, co opravdu chceš, bez nátlaku ze strany mě nebo tvé matky.“

„No, já už vím, co chci. Na tvé kartě mám dost peněz, abych mohla žít, dokud si nenajdu někoho jiného. Tentokrát někoho mladšího.“

„Megan,“ řekla jsem tiše, „jsme tu, abychom ti připomněly, kdo jsi – ta, která byla vždy odvážná, chytrá a nezávislá. Nechci, abys se vzdala svého potenciálu.“

„Dobře, ale nečekejte zázraky. Nejsem připravená se podřídit jen proto, že jste se vy dvě objevily z ničeho nic.“

O pár dní mi zavolala Megan.
„Mami… Možná jsi měla pravdu. Už nemám přístup k Graysonově kartě a nemůžu si najít stabilní místo k bydlení. Žádný z těch mužů mě nebere vážně. Já… stýská se mi po mém starém životě, po přátelích, po kampusu.“

Udělala pauzu a pak dodala: „Je mi to tak líto. Myslím, že se chci vrátit na vysokou. Slibuju, že tentokrát se budu snažit, mami.“

Když jsem to slyšela, cítila jsem, jak se vrací známá Megan, připravená budovat svou budoucnost. Neustálý vliv Graysona mi nějak pomohl dostat se k ní tak, jak se mi to předtím nedařilo.

Když jsem zavěsila, Grayson se na mě podíval s hrdým úsměvem. „Miluju tě. Společně to zvládneme.“