Matka poslala svá dvojčata, aby posbírala Halloween Candy –, která se vrátila s pláčem po jejich poslední zastávce v Sousedově domě

Hned jsem tu hračku poznal.

Owen to hledal týdny.

„To je moje!“ řekl na nahrávce.

„Já vím“, řekla paní Delaneyová. „Našel jsem to poblíž vaší příjezdové cesty.“

Zvedla uzávěr ventilu.

„A tohle.“

Pak hřebík.

„A tohle taky.“

Mia se zamračila. „Proč máš naše věci?“

Paní Delaneyová jí neodpověděla.

Zeptala se: „Jede tvůj bratr pořád na tom černém kole?“

Zamrzl jsem.

Pak jsem si vzpomněl na Chadovu pneumatiku.

Vytáhl jsem starší záběry.

Trvalo mi skoro deset minut, než jsem to našel.

Byl tam Cole, před třemi týdny, jak táhl kolo mezi naším autem a stranou příjezdové cesty.

Pedál se zachytil o pneumatiku vozu.

Trhl kolem na svobodu.

Pak se zastavil.

Sehnul se.

Ať viděl cokoli, přimělo ho podívat se směrem k domu.

Něco zvedl, strčil si to do kapsy a pak posunul kolo.

O pár minut později se vrátil a odkopl uvolněný hřebík od pneumatiky.

Nebyl to někdo, kdo nás zaměřoval.

Byl to Cole.

Znovu jsem mu volala.

Tentokrát odpověděl okamžitě.

„Co se stalo s tátovou pneumatikou?“

Ticho.

„Cole.“

„Nechtěl jsem.“

Moje oči se zavřely.

„Co jsi to udělal?“

„Kolo uklouzlo. Pedál se zachytil a já si myslel, že jsem to pokazil. Nevěděl jsem, že je to tak špatné.“

„Takže jsi to schoval?“

„Byl jsem vyděšený.“

„Tvůj otec si myslel, že nám někdo úmyslně poškodil auto.“

„Já vím.“

„A tys ho nechal si to myslet?“

Další ticho.

„Omlouvám se.“

Podíval jsem se na obrazovku.

Kamery, které Chad nainstaloval, protože si myslel, že někdo sleduje existenci našeho domu, protože náš vlastní syn se příliš bál přiznat nehodu.

„Proč jsi dnes večer nechal Miu a Owena?“

„Byli přímo tam, mami.“

„Je jim šest.“

„Byli v podstatě doma.“

Skoro jsem se na něj vykašlal.

Pak mě ta slova zastavila.

V podstatě domů.

Nebylo to to, co jsem si říkal?

Mohl jsem je vidět.

Byli jen pár domů odtud.

Řekl jsem Coleovi, ať přijde domů.

Pak jsem se vrátil k záznamům z Halloweenu.

Paní Delaneyová odložila krabici.

Mia na ni zírala.

„Proč se staráš, kam Cole šel?“

Tvář paní Delaneyové se změnila.

„Jen dělám.“

„Máš děti?“ Owen požádal.

Dlouhou chvíli neodpovídala.

Pak řekla: „Udělala jsem.“

Mia přistoupila blíž.

„Kde jsou?“

Paní Delaneyová seděla na schodě na verandě.

„Měl jsem chlapce a dívku.“

„Jak se jmenovali?“

„Jmenoval se můj syn Bryce.“

„A tvoje holka?“

„Teď už vyrostla. Bydlí daleko.“

Owen se zeptal: „Kde je Bryce?“

Paní Delaneyová se podívala dolů na své ruce.

„Bryce zemřel.“

Obě dvojčata se úplně ztišila.

I přes zrnité záběry z kamer jsem viděl, jak se Miina tvář mění.

Paní Delaneyová pokračovala opatrně.

„Bryce byl starší než jeho sestra. Jednoho odpoledne ji měl sledovat.“

„Jako Cole nás sleduje?“ Owen požádal.

Paní Delaneyová přikývla.

„Byl to teenager. Chtěl vidět své přátele. Myslel si, že bude pryč jen pár minut.“

Těžce jsem polkl.

„Co se stalo?“ Mia požádala.

„Jeho sestra ho šla hledat.“

Paní Delaneyová zírala temnou ulicí.

„Když si Bryce uvědomil, že odešla z domu, zpanikařil. Běžel zpátky a hledal ji. Došlo k nehodě.“

Zastavila se tam.

Nepopsala to.

Nepotřebovala.

„Jeho sestra byla nalezena v bezpečí“, řekla. „Bryce nebyl.“

Owen se k ní přiblížil.

Paní Delaneyová se maličko, zlomeně zasmála.

„Myslel si, že na pár minutách nemůže záležet. Potom jsem myslel jen na to, kolik hrozných věcí se vejde do pár minut.“

Zastavil jsem nahrávání.

Celé roky jsem si myslel, že si paní Delaneyová stěžovala, protože nás neměla ráda.

Auta příliš blízko příjezdové cesty.

Děti příliš blízko ulice.

Na chodnících vlevo jízdní kola.

Popelnice blokující cestu.

Děti, které dělají hluk venku po setmění.

Najednou všechny ty stížnosti vypadaly jinak.

Není to rozumné, nutně.

Nepříjemné.

Ale jiný.

Zmáčkl jsem play.

Mia pohlédla k temnému domu paní Delaneyové.

„Proč nemáš Halloweenské věci?“

Paní Delaneyová se smutně usmála.

„Už opravdu nedělám Halloween.“

„Proč?“

„Bryce bral svou sestru trik nebo léčbu.“

Pohlédla směrem k předním dveřím.

„Byl to jeden z posledních dobrých Halloweenů, které jsme spolu měli.“

„Než umřel?“ Owen požádal.

„Ano.“

Mia se podívala dolů na svůj kbelík.

Pak sáhla dovnitř.

Vytáhla hrst cukroví a upustila ho do prázdné mísy vedle dveří paní Delaneyové.

Paní Delaneyová zamrkala.

„Co to děláš?“

„Nemáš žádné.“

„Ach, zlato, ne. To je tvoje.“

Owen dal taky bonbóny.

„Teď nějaké máš.“

Paní Delaneyová se to pokusila vrátit.

„Pro tohle jsi chodil celou noc.“

Mia přidala další hrst.

„Takže?“

„Mia.“

Slyšel jsem, jak říkám její jméno prázdné kuchyni.

Na obrazovce se Owen podíval na svou sestru.

Pak naklonil celý svůj kbelík.

Candy se nalila do misky paní Delaneyové.

„Owen!“

Pokrčil rameny.

„Pro případ, že by děti přišly.“

Mia neváhala.

Read more