Malé dítě nepřestává plakat navzdory veškeré snaze rodičů, a tak nakonec zkontrolují postýlku.

Walter se vrátil z práce, když se domem rozléhal pláč jeho malého syna. Když vyšel z garáže, našel v kuchyni svou ženu Abby, která byla viditelně rozrušená. „Jak dlouho už pláče?“ zeptal se a objal ji kolem ramen. Abby mezi vzlyky odpověděla: „Zkusila jsem všechno – nakrmila jsem ho, přebalila, vykoupala, odkrčila, dokonce jsem mu změřila teplotu – ale nic nepomáhá! On prostě nepřestává plakat!“

Od té doby, co se před měsícem stali rodiči, se jejich život obrátil vzhůru nohama kvůli neustálému pláči Logana. Pro Waltera nebylo nic bolestivějšího než slyšet pláč svého syna. Rozhodl se pomoci a zavedl Abby do Loganovy ložnice. Když přistoupil k postýlce, překvapil ho neobvyklý pohled na spící dítě, ale také diktafon a vzkaz, které tam ležely. Když stiskl tlačítko „stop“ na zařízení, pláč náhle ustal.

„Co jsi to udělal?“ zavolala Abby, ale Walter se již ponořil do přemýšlení a četl vzkaz. Stálo v něm:
„Varoval jsem tě, že budeš litovat, že jsi na mě byl hrubý.
Pokud chceš znovu vidět své dítě, nech 200 000 dolarů v úschovně zavazadel u mola.
Pokud se obrátíš na policii, už ho nikdy neuvidíš.“

Abbieino vzdechnutí prolomilo ticho. „Bože! Co to znamená? Byla jsem hrubá na někoho? Kdo mohl unést Logana?“

Najednou se mu vybavily útržky vzpomínek — Walter si vzpomněl na uklízeče z porodnice, ke kterému se choval špatně. Jednou uklízeč přinesl Abby hezký hrnec ve tvaru medvěda, ale ten se rozbil, když Walter zakopl o jeho smeták. Walter se rozzlobil, nadával mu a zlověstně ho varoval: „Toho budeš litovat!“

„Možná je to on,“ zamumlal Walter. „Měli bychom to nahlásit policii.“ Ale Abby se zachvěla hlasem: „V dopise se píše, že pokud to nahlásíme policii, už Logana nikdy neuvidíme. Musíme zaplatit výkupné.“
Walter neochotně usoudil: „Nevím, jestli ho zaplacení přivede zpět, ale uklízeč pracuje v nemocnici – možná se nám ho podaří chytit, když to nahlásíme policii.“ Abby souhlasila a jeli na policejní stanici. Jen co se chystali vystoupit z auta, zazvonil Walterovi telefon:
„Toto je vaše první a poslední varování. Pokud vstoupíte na tuto policejní stanici, vaše dítě skončí v komoře. Přineste peníze na místo uvedené níže.“

Abbie se vyděšeně rozkulatila oči, když Walter přehlédl dav a uvědomil si, že Logana lze zachránit pouze zaplacením výkupného. Vzhledem k tomu, že se Abbyin stav zhoršoval – bylo jí špatně a byla na pokraji zvracení – Walter se rozhodl, že bude lepší odvézt ji domů, než riskovat její další utrpení.

„Nezlob se na mě, drahá, ale potřebuješ si odpočinout,“ řekl jemně. Abby se slzami v očích dokázala vypravit ze sebe: „Ale Waltere… ví ten únosce vůbec, jak se starat o novorozence?“ Její slova ho trápila, zatímco ji vezl domů, a jeho mysl zaplavovaly temné myšlenky. Představoval si Logana zavřeného v temné místnosti, volajícího o pomoc, která nikdy nepřišla.

Walter sebral všechny síly, konečně se vzchopil a jel do banky. Poté se vydal do úschovny zmíněné v dopise a uložil peníze. V hlučném davu si všiml uklízeče z porodnice, který stál u úschovních schránek. Muž měl na sobě pestrou košili, která ho odlišovala od eklektického davu. Walter ho sledoval, ale skupina turistů mu brzy zablokovala výhled. Po několika minutách se uklízeč znovu objevil a Walter využil příležitosti a narazil do něj u jiné řady skříněk.

„Kde je můj syn?“ zeptal se Walter a strčil uklízeče ke skříňkám. Uklízeč zasyčel: „Poslyšte, zaplatili mi 100 dolarů, abych vzal ten balíček a přinesl ho sem… O vašem synovi nic nevím!“
Walter v zuřivosti vykřikl: „Neopovažujte se lhát! Dodržel jsem všechny pokyny.“ Když však Walter otevřel skříňku, zjistil, že je prázdná – v zadní stěně byl vyříznut otvor, zakrytý volně přiléhající ocelovou deskou.

Zoufalství a hrůza ho přepadly a on se rozběhl domů, kde prohledal každou místnost. Abby nikde nebyla; její věci zmizely z jejich ložnice. Walter nejprve podezříval, že byla unesena, a zoufale ji volal, ale nedostal žádnou odpověď. Pak ho napadla hrozná myšlenka: byla to právě Abby, kdo trval na zaplacení výkupného. Je možné, že v tom má prsty? Je možné, že spolu s komplicem zorganizovala Loganovo zmizení?

Ačkoli Walterovi srdce pukalo při pomyšlení na takovou možnost, slabou útěchu mu přinášelo vědomí, že peníze za výkupné byly falešné. Rozhodl se, že najde způsob, jak zachránit svého syna. V zoufalé snaze najít odpovědi jel do porodnice, kde se Logan narodil. U automatu potkal lékaře. „Potřebuji vaši pomoc,“ prosil Walter. „Prosím, zavolejte mé ženě.“ Doktor si Waltera pozorně prohlédl, vyslechl si jeho těžkou situaci a po chvíli váhání kvůli nenápadné ukázce hotovosti souhlasil.

Společně došli k ošetřovně ve druhém patře. Uprostřed nemocničního shonu doktor vytočil číslo Abby a klidným hlasem řekl: „Dobré ráno, paní Taylorová, tady je doktor Jones z porodnice. Volám vám, abych vám sdělil, že běžné vyšetření vašeho syna odhalilo něco velmi vážného. Potřebuje okamžitou léčbu.“ Abbyina emocionální reakce byla přehlušena hlukem stanice, ale smysl byl jasný: brzy přiveze Logana na urgentní ošetření. Doktor Jones ukončil hovor a kývl na Waltera: „Svou část práce jsem udělal, teď je řada na vás, abyste zaplatil.“

Walter zaplatil a šel dolů, jeho mysl byla plná nejistoty. Po několika minutách telefon znovu zazvonil. S hořkým úsměvem odpověděl: „Kde je Logan? Žádám, abyste ho vrátili!“ Hlas Abby na druhém konci byl rozzuřený: „Ty hlupáku! Ty peníze byly falešné! Logan potřebuje léčbu a já ho kvůli tobě nemůžu vyzvednout. Kde jsou skutečné peníze, Waltere?“
Walter zmateně odpověděl: „Jsou na mém účtu, kde vždycky byly. Co se stalo s Loganem, je to jen další trik, jak dostat moje peníze?“ Hořké obvinění a slzy Abby ho přemohly. „Nenechám našeho syna zemřít! Zaplatím,“ prohlásil Walter, než zavěsil.

Když od Abby uslyšel přiznání o její roli v únosu Logana, Walterovi se znovu zlomilo srdce. Po několika mučivých minutách se mu podařilo okamžitě převést peníze pomocí aplikace a čekal v mučivém tichu.

Slzy stékaly Walterovi po tváři, když jeho mladší bratr James přijel do nemocnice spolu s Abby. James držel Logana v náručí, zatímco Abby mluvila s administrátorem. Ve zpomaleném záběru je obklíčili policisté a agenti FBI – Walter stačil včas varovat úřady. Agent FBI zařval: „Jste zatčeni za únos! Pomalu předejte dítě a zvedněte ruce!“ Abby zakřičela: „Jděte od nás pryč! Můj syn je nemocný, potřebuje lékaře!“ Walter však vystoupil dopředu. „Logan je v pořádku!“ trval na svém, zatímco Abbyiny oči hořely vztekem. V nastalém chaosu byli Abby a James zadrženi a zatčeni.

Když Walter přitiskl Logana k sobě, pocítil směs úlevy a hlubokého smutku. Uprostřed chaosu Abby hořce křičela: „Myslíš si, že jsi vyhrála? Logan ani není tvůj! Ani jsi mě nedokázal zbouchnout, pamatuješ? Ať se ti stalo cokoli, rozhodně to není rodinné!“ Walterovo srdce se sevřelo bolestí, ale on si stál pevně za svým. „Adoptuji ho, pokud to bude nutné. Budu ho sledovat, jak roste, zatímco vy dva budete hnít za mřížemi,“ prohlásil a odešel se synem.

V následujících týdnech byl Walterův svět zahalen hořkým smutkem a nejistotou. Příjezd jeho mladšího bratra, výslechy na policii a FBI a závěrečné soudní jednání vykreslily ponurý obraz rodiny roztrhané na kusy. A přesto, navzdory zkáze, se Walter držel jediné a neotřesitelné pravdy: udělá vše, co je v jeho silách, aby získal svého syna zpět.

S odhodláním se Walter vydal do porodnice, kde se Logan narodil, a setkal se s lékařem, který mu, jak doufal, pomůže spojit se s Abby. Prostřednictvím tajných jednání a nenápadné výměny peněz se doktor spojil s Abby a sdělil jí vymyšlenou zprávu o Loganově kritickém genetickém onemocnění – zoufalý trik, aby ji donutil ho přivést. Promyšlený telefonát doktora Jonese Abby nenechal žádný prostor pro odmítnutí a za pár minut se vzdala.

Ale když dorazilo FBI a vzalo Abby a Jamese do vazby, agent FBI zakřičel: „Jste zatčeni za únos!“ a protesty Abby zaplnily sterilní nemocniční chodby. V tom zmatku Walter pevně svíral Logana a radoval se z návratu syna, i když mu srdce znovu pukalo.

„Myslíš si, že jsi vyhrál?“ křičela hořce Abby, když ji odvedli. „Logan ani není tvůj!“
Walterův hlas byl chladný a rozhodný, když odpověděl: „Adoptuji ho, pokud to bude nutné. Budu sledovat, jak roste, zatímco vy dva budete hnít za mřížemi.“ S těmito slovy opustil nemocnici, plný odhodlání budovat budoucnost se svým zázračným dítětem – budoucnost založenou na lásce, i uprostřed zrady.

Řekněte nám, co si o tomto příběhu myslíte, a sdílejte ho se svými přáteli – může jim to zpříjemnit den a inspirovat je k boji za to, co je opravdu důležité.