Koupila jsem pár sportovních bot za 15 dolarů mladé mamince v tíživé situaci — za dva týdny zaklepala na moje dveře, téměř k nepoznání.

Koupila jsem pár tenisek za 15 dolarů pro maminku, která se ocitla v těžké situaci – a za dva týdny jsem uslyšela zaklepání na dveře.

Myslela jsem si, že koupě použitých tenisek pro neznámou ženu je jen malý projev laskavosti. Ale když za dva týdny ta žena přišla ke mně ke dveřím, zcela proměněná, pochopila jsem: tento skromný dárek byl začátkem něčeho neuvěřitelného.

Nikdy bych nevěřila, že obyčejný pár bot může změnit něčí život. Ale ty nejlepší příběhy začínají právě tak – něčím jednoduchým a téměř neviditelným.

Byl obyčejný říjnový úterý. Ve vzduchu už byla cítit zima, pod nohama šustily listí. Vzala jsem naši fenku Molly na plánovanou prohlídku k veterináři a zatímco jsem čekala, zašla jsem do second handu. Nechtěla jsem kupovat nic zvláštního – možná podzimní svetr nebo nějakou drobnost do domácnosti.

A pak jsem ji uviděla.

Mladá žena ve staré šedé mikině stála u regálu s obuví. Měla vlasy svázané do nedbalého culíku a vedle ní stál kočárek s asi ročním dítětem. V rukou držela dva páry bot: opotřebované tenisky a mírně obnošené bílé tenisky za 15 dolarů. Několikrát se podívala na cenu, pak na své staré boty a na dítě.

A tiše zašeptala:
„Ne… nemůžu. To jsou tři dny jídla.“

Hned jsem poznala ten hlas – ne její osobní, ale intonaci. Znělo to jako unavené zklamání, známé těm, kteří jsou nuceni volit mezi tím, co potřebují, a tím, co je důležitější.

Odložila tenisky a šla k pokladně, kde koupila jen malé oblečení pro dítě.

Vzpomněla jsem si na sebe před sedmi lety, když mě manžel opustil a nechal mě se dvěma dětmi a 84 dolary v kapse. Ten pocit zoufalství jsem znala až příliš dobře.

Proto jsem bez váhání koupila ty tenisky, zaplatila a dohnala ji na ulici.
„Promiňte! Zapomněla jste něco!“ Podala jsem jí tašku.

Nejprve nechápala, co se děje, ale pak se rozplakala.
„Proč jste to udělala?“ zeptala se. „Vždyť se neznáme.“

Odpověděla jsem:
„Někdy potřebujeme připomenout, že jsme důležití. Že si nás někdo všímá.“

Vložila jsem jí do ruky dalších 50 dolarů – na dítě. Byly to moje „peníze na výměnu oken“, ale okna počkají.

Jmenovala se Savannah. Tehdy ani jedna z nás netušila, že tento okamžik změní život oběma.

O dva týdny později někdo zaklepal na moje dveře. Na prahu stála ta samá žena, ale teď v elegantním kostýmu, s lesknoucíma se očima a krabicí dárků v rukou.

Řekla mi, že se ten den vrátila z soudu: sebrala odvahu a podala žalobu na svého manžela, bohatého a vlivného muže, který ovládal její život. Můj nečekaný projev laskavosti pro ni byl důkazem, že svět může být jiný.

O několik dní později byl zatčen – kromě její výpovědi vyšly najevo i závažné finanční machinace. Savannah získala zpět přístup ke svým právům a získala svobodu.

O několik dní později byl zatčen – kromě její výpovědi vyšly najevo i závažné finanční machinace. Savannah získala zpět přístup ke svým právům a svobodu.

Na mém stole nechala krabici s šekem na 30 tisíc dolarů.
„Změnila jsi mi život za 15 dolarů,“ řekla. „A teď mi dovol, abych změnila něco pro tebe.“

O půl roku později jsem stála v městském centru pomoci rodinám. Spolu s dobrovolníky jsme balili balíčky s potravinami, obuví, věcmi pro děti a vzkazy: „Někdo si myslí, že jsi důležitý.“

Tak vznikl projekt „Savanina skříň“ – projekt, který pomáhá těm, kteří jsou příliš hrdí na to, aby o pomoc požádali, ale velmi ji potřebují.

Savanina nyní vede svůj fond na podporu žen. Často chodí se svým synem, který vyrostl a je jí velmi podobný.

Někdy žertujeme, že to všechno začalo párem použitých tenisek. Ale v hloubi duše vím, že to začalo malým aktem laskavosti, který se ukázal být něčím větším, než jsme si dokázali představit.

Laskavost se totiž nerozšířila jen jako vlny. Ona se znásobila.