Kdysi byla oslavována jako nejkrásnější tvář Hollywoodu, dnes je jí 85 let a vypadá úplně jinak.
31 prosince, 2025
Ali MacGrawová – rané dětství
Ali MacGrawová, rodným jménem Elizabeth Alice MacGrawová, se narodila 1. dubna 1939 v Pound Ridge v americkém státě New York. Její matka Frances byla umělkyně, která kdysi pracovala ve škole v Paříži, než se později usadila v Greenwich Village. Provdala se za Richarda MacGrawa, rovněž umělce, a téhož roku se jim narodila Ali.
Ali později naznačila, že její otec nesl bolestivé jizvy z vlastního dětství. Prožil tvrdé dětství v sirotčinci, v 16 letech utekl, aby se dal k námořnictvu, a později studoval na umělecké škole v Mnichově v Německu.
„Táta byl vystrašený a opravdu, opravdu rozzlobený. Nikdy neodpustil svým skutečným rodičům, že se ho vzdali,“ vysvětlila Ali a dodala, že jeho dospělý život strávil „potlačováním vzteku, který zakrýval veškerou jeho bolest“.
Dětství ve znamení finančních potíží a rodinného napětí
Rodina měla málo peněz. Frances a Richard se spolu s Ali a jejím bratrem Richardem Jr. přestěhovali do domu v přírodní rezervaci Pound Ridge, kde bydleli společně se starším párem.
„Neměli jsme žádné dveře, sdíleli jsme s nimi kuchyň a koupelnu,“ řekla Ali. „Bylo to naprosté zbavení soukromí. Bylo to hrozné.“
Frances udržovala rodinu nad vodou díky komerční umělecké práci. Richard se snažil prodat své obrazy, byl čím dál více frustrovaný a domácí prostředí se stalo obtížným. Ali později vzpomínala, že její bratr se často stával terčem hněvu jejich otce a ona byla svědkem bolestivých okamžiků, které ji provázely.
Vzdělání a přechod k módě
Jako dcera umělců se Ali cítila přitahována k vlastnímu tvůrčímu životu. Získala stipendium na Rosemary Hall a v roce 1956 odešla studovat na Wellesley College v Massachusetts.
Ve 22 letech se přestěhovala do New Yorku a získala své první zaměstnání v Harper’s Bazaar jako asistentka redaktora, kde podporovala fotografy a pracovala v zákulisí.
Módní redaktorka Diana Vreeland najala Ali do náročného asistentského postu, který Ali později přirovnala k atmosféře vysokého tlaku, kterou lidé znají z filmů o módě.
„Bylo to jako: ‚Holka! Přines mi tužku!‘,“ vzpomíná MacGraw.
Po několika měsících si jejího nápadného vzhledu všiml módní fotograf Melvin Sokolsky. Ali byla najata jako stylistka, dostávala lepší plat a v této pozici zůstala šest let.
„Nevím, odkud vzala tuto pracovní morálku, ale Ali chodila do práce v osm ráno a mnohokrát jsem se vracela v jednu v noci a ona stále pracovala na přípravách na další den,“ vzpomíná Ruth Ansel, bývalá umělecká ředitelka časopisů Vanity Fair a Harper’s Bazaar.
Aliin úspěch za kamerou se nakonec proměnil v příležitosti k modelingu. Objevila se na obálkách časopisů po celém světě a v televizních reklamách. Odtud se její kariéra posunula k herectví.
Podivná zkušenost jí také pomohla ujasnit si, co chce dál: před pár lety ji Salvador Dalí nakreslil nahou, ale když jí umělec začal sát prsty na nohou, MacGraw se rozhodla, že se raději bude věnovat herectví, než aby zůstala v modelingovém světě.
Rychlý vzestup v Hollywoodu
Ali přešla z módy k filmu překvapivě rychle. Díky tomu, že neměla žádné formální herecké vzdělání, byly její výkony syrové a přirozené, a diváci na ni silně reagovali.
Po malé roli ve filmu A Lovely Way to Die (1968) byla obsazena do filmu Goodbye, Columbus (1969). Tato role se ukázala jako klíčová a vynesla jí Zlatý glóbus pro nejslibnější nováčkovskou herečku.
Love Story a rozhodující průlom
Brzy poté dostala od svého agenta scénář, který ji hluboce zasáhl. Později řekla, že při jeho čtení dvakrát plakala a věděla, že se musí tohoto projektu zúčastnit. Odhodlaná získat tuto roli, domluvila si schůzku s producentem Robertem Evansem, který byl tehdy vedoucím produkce Paramount Pictures, v Polo Lounge v hotelu Beverly Hills. Evans si myslel, že je pro roli v Love Story perfektní, a také se do ní osobně zamiloval.
MacGraw ztvárnila ve filmu roli Jenny po boku Ryana O’Neala. Love Story měla premiéru v roce 1970, stala se nejúspěšnějším filmem v USA a v té době se zařadila na šesté místo v žebříčku nejvýdělečnějších filmů v historii USA a Kanady.
Aliina herecká výkonnost jí vynesla nominaci na Oscara a získala druhý Zlatý glóbus, tentokrát za nejlepší ženský herecký výkon v dramatu.
Sňatek s Robertem Evansem a přechod ke Stevu McQueenovi
MacGrawová a Evans se vzali v roce 1969 a o dva roky později se jim narodil syn Josh Evans.
Ale jak se Ali stala jednou z nejžhavějších hvězd 70. let, její soukromý život se začal rozpadat. Herec Steve McQueen navštívil jejich domov, aby ji požádal, aby s ním hrála ve filmu The Getaway, a mezi nimi okamžitě vzniklo pouto.
„Podívala jsem se do těch modrých očí a kolena se mi začala třást,“ vzpomíná MacGraw. „Stala jsem se posedlá.“
MacGrawová a McQueen začali milostný poměr a ona nakonec opustila Evanse, aby mohla žít s McQueenem v Malibu, kam s sebou vzala i Joshe.
„Steve byl velmi originální, zásadový muž, který se nezdál být součástí systému, a to se mi líbilo,“ řekla.
Těžké manželství a rozvod v roce 1978
Ali řekla, že si postupem času uvědomila, že McQueen nesl hluboké jizvy z vlastního dětství. Poté, co jeho otec opustil matku, byl McQueen ve 14 letech poslán do školy pro delikventní děti, a MacGraw věřila, že to ovlivnilo jeho schopnost důvěřovat ženám.
Řekla také, že se mu nelíbila její nezávislost a kariéra. Ali nějakou dobu zůstala doma, aby vychovávala jejich syny, ale nakonec zjistila, že jeho očekávání jsou pro ni nepřijatelná. Popisovala vztah poznamenaný žárlivostí a kontrolou, včetně intenzivních reakcí, pokud se jen podívala na jiného muže.
McQueen ji také požádal, aby podepsala předmanželskou smlouvu, ve které se zavázala, že v případě rozvodu nebude požadovat žádné vypořádání. Když se v roce 1978 rozvedli, dodržela tuto dohodu.
„Nemohla jsem ani chodit na kurzy umění, protože Steve očekával, že jeho ‚stará dáma‘ bude každý večer doma a připraví večeři,“ vzpomíná.
Také řekla, že jeho typ „sexy“ žen nebyl její typ a že kolem něj často byly jiné ženy.
Temnější období a odchod z Hollywoodu
MacGraw později popsala konec 70. let jako znepokojivé období. Přiznala, že při natáčení filmu Convoy (1978) přicházela na plac opilá a zdrogovaná, což ji přimělo přestat s drogami.
Zároveň několik projektů nedosáhlo očekávaných výsledků, včetně filmů Players (1970) a Just Tell Me What You Want (1980).
„Pro ženy je to brutální,“ řekla MacGraw deníku The Guardian o svém návratu do showbyznysu na konci 70. let.
„Nemyslím si, že existuje žena nad 40 let, která byla někdy výrazně v centru pozornosti a která by neměla dost otázek, které vám kladou média, módní průmysl, prostě všichni. Je to kruté.“
Ačkoli její kariéra velké filmové hvězdy byla relativně krátká, zpočátku se od ní úplně neodvrátila. Přesunula se k interiérovému designu a stále přijímala některé role, včetně televizních minisérií The Winds of War (1983) a China Rose (1985).
Řekla však, že bylo stále těžší najít práci a začala se cítit bezcenná. Také přiznala, že když nebyla ve vztahu, měla emocionální problémy a lásku popisovala jako „drogový rauš“. Cítila se osamělá a hodně pila.
V roce 1986 se přihlásila do kliniky Betty Ford v Kalifornii.
„Nejhorší věci se staly, když jsem pila,“ řekla. „Ztratila jsem soudnost; líbili se mi manželé jiných žen.“
Její syn Josh měl v té době 15 let a ona později uznala, jak těžké pro něj bylo vidět ji v takovém stavu. MacGraw strávila 30 dní v skupinové terapii a vyšla z ní silnější.
Požár, stěhování a nový život v Novém Mexiku
V roce 1993 její dům v Kalifornii shořel při požáru. Poté opustila Los Angeles a přestěhovala se poblíž Santa Fe v Novém Mexiku.
„Žiji v malé vesničce severně od Santa Fe v Novém Mexiku, která se jmenuje Tesuque,“ prozradila později.
Řekla, že její sousedé s ní nezacházejí jako s bývalou hollywoodskou celebritou. Místo toho ji cení za její zapojení do komunity, včetně dobrovolnické práce na každoročním Mezinárodním trhu lidového umění v Santa Fe v Novém Mexiku.
Krátký návrat na jeviště
MacGraw se v následujících desetiletích z velké části držela mimo pozornost médií, ale v roce 2006 se vrátila na jeviště a znovu se setkala s Ryanem O’Nealem v broadwayské adaptaci dánského filmu Festen.
Kromě toho se zaměřila na ochranu práv zvířat a produkovala úspěšná videa o józe. V rozhovoru pro Herald-Tribune v roce 2019 řekla, že zůstává otevřená novým zkušenostem a zdůraznila, jak důležitá pro ni stále je kreativita.
„Jednou z věcí, které mám v mém věku štěstí, je to, že jsem otevřená a zvědavá,“ řekla MacGraw. „Není jen jedna věc, kterou ráda dělám a bez které se cítím ztracená. Ale vím, že nejsem šťastná, když nedělám něco kreativního. “
Josh Evans: pokračování rodinné tradice v Hollywoodu
Ačkoli Ali odešla od herectví, její rodina zůstala s tímto odvětvím spojena. Její syn Josh Evans se stal hercem a režisérem a vybudoval si respektovanou kariéru v Hollywoodu – zároveň však často slýchá komentáře o tom, jak moc se podobá své matce.
Josh se narodil v lednu 1971 a vyrůstal pod tlakem toho, že byl dítětem dvou známých osobností: Roberta Evanse a Ali MacGraw. I přesto se brzy začal zajímat o zábavní průmysl, ačkoli herectví nebylo jeho původním snem. Později to popsal jako něco, co se prostě stalo, a ne jako něco, co pečlivě plánoval.
V roce 1989 měl malou roli ve filmu Dream a Little Dream (1989), ale chtěl víc. Jako teenager chodil do kanceláře manažera, kde četl rozpisy filmů ve výrobě a snažil se najít příležitosti.
Díky tomuto úsilí se nakonec seznámil s režisérem Oliverem Stonem, který natáčel film Born on the Fourth of July s Tomem Cruisem v hlavní roli. Josh se snažil domluvit schůzku.
„V té době jsem znal [Olivera Stonea] jen z filmu Platoon. Natáčel film s Tomem Cruisem a byla tam role mladšího bratra. Chtěl jsem tu roli hrát, tak mi domluvil schůzku s Oliverem Stonem,“ vzpomíná Josh Evans.
„Když jsem s ním seděl, Oliver se mě zeptal: ‚Myslíš si, že vypadáš jako Tom Cruise?‘ Teď, když ho znám, chápu, že si ze mě dělal legraci, ale řekl jsem: ‚Ano, myslím.‘ On na to odpověděl: ‚Uvidíme, co se stane.‘ O čtyři měsíce později mi zavolali na konkurz a roli jsem dostal. Bylo to velmi vzrušující a bylo cítit, jak výjimečný ten film bude.“
Josh se později objevil ve filmu The Doors (1991) a pokračoval v práci před i za kamerou. Jako režisér natočil osm filmů a spolupracoval také s Michaelem Madsenem, který hrál v Joshově filmu Death in the Desert z roku 2015.
„Rozhodně se cítím pohodlněji na straně kamery, která mě nezobrazuje,“ řekl Josh Evans.
„Pokud se naskytne zajímavá příležitost, nemám proti tomu nic. Myslím, že jsou jiní lidé, kteří jsou kvalifikovanější a chtějí to víc než já. Pokud jde o režírování a vyprávění mých příběhů, dělal bych to zdarma, zatímco herectví je spíš práce, ale baví mě to, když to dělám.“
Pozdější milníky rodiny
V roce 2019 zemřel Joshův otec – Aliin bývalý manžel – Robert Evans. Rodina také sdílela dřívější milník, když Evans v roce 2012 získal hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy.
Josh byl dvakrát ženatý. V říjnu 2012 se oženil s americkou zpěvačkou a hudebnicí Roxy Saint. V té době byl jejich syn Jackson dva roky starý a Ali vřele mluvila o tom, jak moc miluje být se svou rodinou.
— roxysaint (@roxysaint) October 30, 2019
„Je tak úžasný,“ řekla MacGraw o svém synovi. „Je to můj nejoblíbenější člověk na světě a chodí s dívkou, kterou zbožňuji. Jejich vztah je mimo jiné založen na přátelství a respektu.“
Od raných těžkostí přes náhlou slávu, osobní zmatek až po konečnou proměnu – příběh Ali MacGraw je příběhem transformace. Dnes žije daleko od hollywoodského shonu, zakotvená v komunitě a kreativitě, zatímco její syn pokračuje v rodinné tradici ve filmovém průmyslu.
Sdílejte tento příběh na Facebooku se svými přáteli a rodinou.