Desetiletá dívka kopla na dvě hodiny mužským sedadlem za letu –, ale když ji její matka vzala na toaletu, uvedl svůj plán do praxe

10letá dívka mi dvě hodiny kopala do sedadla při 12hodinovém letu, zatímco její máma praskla: “Je to dítě. Vypořádej se s tím.” Když odešli na toaletu, všiml jsem si něčeho, co mi poskytlo dokonalou pomstu. Když se vrátili, mámina noční můra teprve začínala.

Seděl jsem v horkém prameni obklopeném zasněženými horami.

Všude sněžné opice. Namočili se klidně, jako vysloužilí účetní na dovolené.

Zavřel jsem oči. Konečně trochu klidu.

BUŠENÍ.

Něco mě udeřilo do zad.

Seděl jsem v horkém prameni obklopeném zasněženými horami.

Za mnou seděla malá opice a zírala na oblohu, jako by nikdy v životě nepotkal páteř.

“Hej, kamaráde. Snažím se uvolnit.”

Naklonil hlavu.

BUCHNOUT. BUCHNOUT.

Teď byli dva.

“Vážně? Je to celá hora. Běž obtěžovat někoho jiného.”

Konečně trochu klidu.

Jeden z nich vyskočil a zabouchl se do mě.

PRÁSK.

Oči se mi otevřely. Opěradlo sedadla. Tmavé okno. Hučení motoru.

Správně. Letadlo.

Zase jsem se odplavil. Tentokrát pět opic. Jeden mi seděl na hlavě, jeden mě tahal za ucho, jeden používal záda jako buben.

BANG. BANG. BANG.

„Jdi obtěžovat někoho jiného.”

“Co je s vámi, lidé?”

Ten největší vystrčil jazyk.

PRÁSK.

Probudil jsem se doopravdy.

Někdo mi kopal do sedadla. Rytmicky. Se závazkem.

Otočil jsem se.

Správně. Letadlo.

Desetiletá dívka v růžových teniskách mi zírala přímo do očí.

BUCHNOUT.

“Děláš si srandu?”

Vedle ní byla její matka přilepená na tabletu.

Turecká telenovela, soudě podle muže v drahém obleku křičícího na plačící ženu.

Obří sluchátka s potlačením hluku. Tablet byl zapojen do tlusté powerbanky zaklíněné vedle sedáku.

Někdo mi kopal do sedadla.

“Promiňte, madam. Mohl bys požádat svou dceru, aby mi přestala kopat do sedadla?”

Stáhla si jeden špunt do uší.

“She’s a child. Deal with it.”

“I noticed. She also has great aim.”

“Then move.”

“Where? The wing?”

Her mother was glued to a tablet.

She rolled her eyes and went back to her show.

The girl smiled and kicked again.

Great. One of the monkeys had followed me onto the plane.

“Hey, sweetheart. Could you keep your feet down?”

“Máma říká, že se s tím musíš vypořádat.”

“Tvoje máma říká spoustu věcí.”

Vykulila oči a vrátila se ke své show.

“Říká, že jeden hodně.”

Vsadím se, že ano.“

“Řekneš mi to?”

“Pouze pokud budete kopat.”

Kopla. Dvakrát. Z principu.

“Maminka nikdy nic nedělá.”

Jedna z opic mě následovala do letadla.

“Ano. Všiml jsem si toho taky.”

Měl jsem tři hodiny spánku, týden konferenčních schůzek a dvanáct hodin letu mezi vlastní postelí a mnou. Jediné, co jsem chtěl, bylo zdřímnutí. Není zázrak. Zdřímnutí.

Zkoušel jsem polštář. Přikrývku. Sedět bokem jako preclík.

BUCH. BUCH. BUCH.

Znovu jsem se otočil.

“I bet she does.”

“Ma’am, your daughter is still kicking my seat.”

“And you’re still complaining.”

“I’m consistent. It’s one of my better qualities.”

“Maybe you shouldn’t fly if you can’t stand kids.”

“I have two of my own.”

“Then you should understand!”

Jediné, co jsem chtěl, bylo zdřímnutí.

“dělám. Proto jsem je naučil nekopat cizince.”

“Neříkej mi, jak vychovávat svou dceru!”

“Ani ve snu by mě to nenapadlo. Pořád čekám, až začneš.”

Pomalu si nasadila sluchátka jako pistolník v pouzdře zbraně.

Živím se srdíčky. Vím něco o rytmu. Tenhle kluk neměl žádný.

O hodinu později se Lily začala nudit mým sedadlem a místo toho zkusila svou matku.

“Možná bys neměl létat, když nemůžeš vystát děti.”

“Mami, nudím se!”

“Něco si hlídej, zlato.”

“Nechci!”

“Pak si najděte něco jiného!”

Lily se podívala na zadní část mého sedadla.

PRÁSK.

I know a thing or two about rhythm. This kid had none.

I turned around one more time.

“Listen, mister. She’s a CHILD. Children get bored. Children move. If you wanted peace and quiet, you should’ve bought a private jet!”

“I’ll keep that in mind next time I’m buying groceries.”

“What?”

“Nothing. Enjoy your show.”

“Mami, nudím se!”

Na obrazovce teď plakal ten muž.

Konečně, někdo na tom tabletu měl horší den než já.

Uběhly další dvě hodiny. Někde minule čtyři sta kopanců, přestal jsem počítat.

Pak si matka stáhla sluchátka.

“Lily, pojď. Koupelna.”

“Ale nemusím jít!”

„Kdybyste chtěli klid a pohodu, měli byste si koupit soukromé letadlo!”

“No, já ano. Move.”

Pochodovali uličkou.

Ticho. Krásné, zvonivé ticho.

Skoro jsem brečela. Pak jsem něco ucítil.

Horký plast.

Naklonil jsem se. Tablet seděl na jejím podnose, stále zapojený.

Pochodovali uličkou.

The power bank beside it looked slightly puffed up, and the cable was bent at a sharp angle.

I wasn’t inventing anything. It really smelled.

For two hours, I had begged that woman to give her daughter some attention. Now I had a feeling she was about to give Lily her undivided attention.

I pressed the call button.

***