Blanche Monnier: Dívka, která byla 25 let vězněna

V roce 1901 obdržela pařížská prokuratura anonymní dopis, jehož obsah doslova šokoval všechny, kdo si jej přečetli. Autorka v něm uvedla, že žena jménem Blanche Monnier z města Poitiers je již 25 let uvězněna v malé místnosti v podkroví.

V dopise stálo, že Blanche prakticky hladověla a neustále žila uprostřed špíny, smetí a hnijících odpadků.

Když policie dorazila do domu, aby provedla prohlídku, naskytl se jim pohled připomínající spíše scénu z hororu.

Dcera vážené rodiny

Abychom pochopili, jak se to všechno mohlo stát, musíme se vrátit do Francie 70. let 19. století – do období politických otřesů, revolučních nálad a závažných společenských změn.

Blanche Monnier se narodila v roce 1849 v zámožné a konzervativní buržoazní rodině ve městě Poitiers, které bylo proslulé starověkými chrámy a věrností tradicím. Její rodiče, Charles a Louise Monnierovi, byli považováni za vážené členy místní společnosti.

Matka Blanche, Louise Monnierová, byla dobře známá svou charitativní činností a dokonce obdržela ocenění za nezištnou pomoc druhým. Její manžel zastával významnou pozici v oblasti umění a jejich syn Marcel získal právnický diplom a později se stal státním úředníkem.

Marcel vždy zacházel se svou matkou s velkou úctou, zatímco Blanche se snažila žít podle svých vlastních pravidel. Její tmavé vlasy, velké oči a živá povaha jasně odlišovaly tuto dívku od obrazu ženy, jaký od ní tehdejší společnost očekávala.

Právě touha být sama sebou nakonec sehrála tragickou roli v jejím osudu. V roce 1876 si však ještě nikdo nedokázal představit, co ji čeká.

Zmizel beze stopy

Blanche v té době přitahovala velkou pozornost. Byla považována za klidnou, milou a krásnou mladou ženu, a tak si lidé v jejím okolí byli jisti, že se brzy vdá.

Vzhledem k vysokému postavení své rodiny se Blanche pravidelně účastnila společenských akcí a málokdo pochyboval o tom, že brzy založí vlastní rodinu. Jednoho dne však dívka náhle zmizela.

Bylo jí tehdy 26 let. Podle pozdějších tiskových zpráv pokračovala v advokátní praxi a bydlela u příbuzných.

Přátelé se na ni začali ptát, ale její matka pokaždé odpovídala, že Blanche odjela nebo se rozhodla přestěhovat jinam. Lidé v jejím okolí postupně uvěřili, že dívka opustila zemi, a o jejím zmizení se již nemluvilo.

Nikdo netušil, že Blanche byla po celou tu dobu velmi blízko – zavřená na půdě vlastního domu v otřesných podmínkách. Objevili ji teprve o 25 let později a to, co uviděli, šokovalo celou společnost.

Tajemné varování

23. května 1901 obdržel vrchní státní zástupce anonymní vzkaz.

Stálo v něm zhruba toto: „Pane státní zástupce, musíte se dozvědět o jedné závažné věci. Žena, stará panna, je již dvacet pět let uvězněna v domě madame Monnierové, hladoví a žije v blátě.“

Policie se rozhodla prohledat sídlo rodiny Monnierových, ale Louise je nechtěla pustit dovnitř. Dívala se z okna a působila dojmem člověka, kterému je úplně jedno, co se děje.

V důsledku toho policisté vnikli do domu násilím. Téměř okamžitě je uvítal těžký, nepříjemný zápach. Čím výš stoupali, tím silnější byl zápach, a u zavřených dveří do podkroví byl téměř nesnesitelný.

Po mnoha pokusech se dveře otevřely a policie následně vnikla dovnitř přes zavřené okno. Do místnosti konečně vniklo denní světlo a před nimi se objevila děsivá realita.

V rohu ležela Blanche, které bylo již přes padesát let. Byla neuvěřitelně vyčerpaná, téměř se proměnila v kostru a přimhouřila oči před světlem, na které už dlouho nebyla zvyklá. Její deka byla pokrytá zbytky jídla, splašky a hmyzem a samotná žena vážila pouhých asi 25 kilogramů.

Jeden z policistů později vzpomínal:

„Když se místnost rozsvítila, uviděli jsme v hloubi pokoje na posteli Blanche Monnierovou. Ležela úplně nahá pod odporně špinavou dekou na shnilé slámě. Kolem ležely výkaly, zkažené zbytky jídla, zelenina, maso, ryby, kousky chleba a skořápky korýšů. Kolem postele pobíhaly hmyz.“

Nápisy na stěnách

Podle článků v New Zealand Times z té doby Blanche údajně v okamžicích zoufalství napsala na zeď: „Dostanu se odtud někdy ven, nebo v této živé hrobce zůstanu navždy?“

Blanche byla zabalena do deky a odvezena do nemocnice. Lékaři se obávali, že její stav je tak vážný, že už nebude možné ženu zachránit. Její vlasy byly dlouhé, zacuchané a sahaly jí téměř až ke kolenům.

Zatímco Blanche odváželi, její 75letá matka Louise Monnier seděla tiše u svého psacího stolu, oblečená v černobílém oděvu. Byla okamžitě zatčena a brzy se přiznala, že to byla ona, kdo nařídil uvěznění své dcery.

Proč Louise Monnier izolovala svou dceru?

Podle Louise se vše začalo jedné noci v roce 1876, kdy se Blanche tiše vrátila do svého pokoje, aniž by tušila, že na ni už čekají matka a bratr.

Rozhodli se dívku zavřít na půdě a držet ji tam, dokud se nevzdá muže, kterého milovala. Ten pracoval jako právník. Blanche však neměla v úmyslu ustoupit. Postupně si zvykala na tmu a rozhodla se vzepřít se požadavkům matky a neuposlechnout je. Louise se ukázala být neméně tvrdohlavá a dceru nepustila.