Vzácný snímek paparazzi zachycující člena královské rodiny: kdo to je?

Když se švédská princezna Birgitta v roce 2015 objevila na před svatební večeři svého synovce, prince Karla Filipa, a Sofie Hellqvistové, nepřišla na tuto událost jen tak – doslova na sebe strhla veškerou pozornost. V sále plném mezinárodních hostů, oficiálních osobností a přísného protokolu vnesla tehdy ještě sedmdesátosmiletá princezna záblesk skutečného, živého a naprosto nefalšovaného glamouru, o kterém pak mnozí mluvili. Byla to opravdová lekce toho, jak si podmanit pozornost sálu, a dokázala tím, že princeznu lze sice odsunout z centra pozornosti, ale její záři nelze uhasit.

Jako starší sestra současného švédského krále Karla XVI. Gustava zaujímá Birgitta v královské historii zvláštní a velmi zajímavé místo. Narodila se v přísné poválečné éře švédského královského rodu a celý život jakoby spojovala dva světy: starou, tradiční monarchickou vznešenost a moderní, mnohem otevřenější monarchii, jakou známe dnes. Nikdy se nesnažila ustoupit do pozadí, ale naopak si vytvořila vlastní výraznou osobnost, v níž se povinnost vůči koruně snoubila se silným pocitem osobní nezávislosti.

Její nezávislá povaha jednou našla romantické pokračování, když se zamilovala do prince Johanna Georga von Hohenzollerna, zástupce jednoho z historicky významných německých knížecích rodů. Jejich svazek se stal téměř ideálním příkladem aristokratického manželství, které spojilo dvě odlišné evropské tradice. Za celou touto složitou sítí dynastických vazeb, diplomacie a královských insignií však stáli dva samostatní lidé, kteří museli žít pod tíhou dědictví svých slavných rodů.

V manželství se páru narodily tři děti a Birgitta vstoupila do náročného světa královského mateřství. Skloubit obrovská, prastará očekávání dvou šlechtických rodů a zároveň vychovávat děti s normálním, vyrovnaným pohledem na život – to není vůbec snadný úkol. Podařilo se jí však vytvořit pevný rodinný základ. Činila tak s jí vlastní pevností a dokázala, že je možné respektovat svůj původ, aniž by mu dovolila zcela diktovat, jakou matkou má být.

Jejím nejvýraznějším rozhodnutím však byl pravděpodobně radikální obrat v životním stylu. Ačkoli její kořeny pevně sahají do chladného skandinávského severu, Birgitta se v určitém okamžiku rozhodla, že už má zimy dost, a ve skutečnosti vyměnila Švédsko za slunné a pohodové pobřeží Mallorky ve Španělsku. Užívá si život u Středozemního moře a zůstává milovanou a poněkud rebelskou postavou ve světových královských kruzích – princeznou, která se podívala na život plný ledového protokolu a s radostí si vybrala slunce.