Nevěsta nechce, aby ji otec na invalidním vozíku vedl k oltáři, dokud ho neuvidí v televizi.

Žena nechce, aby ji otec vedl k oltáři, protože ji znervózňuje jeho invalidní vozík. Když ho však několik dní před svatbou uvidí v televizi, svého rozhodnutí lituje a změní názor.

Když Lize Terrellové zemřela matka, když jí byly pouhé dva roky, její otec Edward se o ni postaral. Caroline Terrellová zahynula během strašlivé bouře, která před mnoha lety zasáhla jejich město, zničila jejich dům a Edwarda kvůli těžkému zranění upoutala na invalidní vozík.

Nicméně nic nemohlo Edwardovi zabránit v tom, aby Lizu vychoval s láskou a dal jí to nejlepší. Byl známým novinářem a po úrazu začal pracovat na dálku, aby je zajistil.

Většina lidí v Lisině životě však ani netušila, že má otce, dokud ji jednoho dne nečekaně nenavštívil ve škole.

Lisa vždy svým přátelům říkala, že její otec je příliš zaneprázdněný, aby s ní trávil čas, a proto nikdy nechodí na školní akce a rodičovské schůzky. Ve skutečnosti však pozvánky Edwardovi nikdy nedorazily, protože se za něj Lisa styděla a nechtěla, aby ho její přátelé viděli.

V dětství ho zbožňovala, ale jak rostla, obraz otce na invalidním vozíku ji děsil a ničil její vztah s ním.

Zmateně se podívala na televizi a všimla si, že její otec sedí vedle moderátora.
Edward se však nikdy nevzdal svých povinností. Vždy byl své dceři nablízku a naspořil dost peněz, aby ji mohl poslat na nejlepší univerzitu.

Na druhou stranu Lisa ho nechtěla mít po svém boku. Když se na univerzitě seznámila se svým přítelem Harrisonem a rozhodli se, že se po skončení studia vezmou, nechtěla, aby se Edward svatby účastnil.

V důsledku toho se rozzuřila, když ji Harrison požádal, aby pozvala Edwarda na večeři k jeho rodičům. Jeho rodiče byli bohatí a patřili k nejvyšší společenské vrstvě. Co by si pomysleli, kdyby uviděli ve svém domě starého muže na invalidním vozíku? Lisa se styděla už jen při pomyšlení na to.

Avšak podle nadšení Harrisona, který pozval Edwarda na večeři, Lisa pochopila, že tentokrát nemá na výběr. Musela se tedy přetvařovat, usmát se a říct, že se Edwarda zeptá, jestli má čas.

Když Lisa Edwardovi řekla o pozvání na večeři, nebyl jen volný. Byl šťastný, že Lisa našla člověka, který ji zbožňuje.

V den večeře měl na sobě krásný oblek a Harrisonova rodina ho vřele přijala. Rodiče mladého muže byli ohromeni tím, že Edward sám vychovává dceru. Kromě toho měl Edward skvělý smysl pro humor a všichni si večeři skvěle užili. Všichni kromě Lisy, jejíž tváře byly po celou dobu rudé studem, protože muž na invalidním vozíku byl jejím otcem.

Několik týdnů před svatbou se Lisa rozhodla. Jednou při večeři se obrátila na Edwarda a sdělila mu, že nebude na seznamu pozvaných na svatbu.

„Tati, chtěla jsem s tebou mluvit o svatbě,“ začala, dívajíc se do svého talíře a míchajíc vidličkou špagety.

„Ano? O čem přesně, drahoušku?“ zeptal se Edward. „Trápí tě něco ohledně svatby, výdajů? Pokud ano, mám dluhopisy, které bychom mohli použít. Koneckonců, schovával jsem je pro tebe…“

„Ne, tati! Jenomže,“ Lisa udělala malou pauzu, „s Garrisonem se chystáme vzít tady v New Yorku, ale problém je, že to pořádáme v jednom z největších hotelů ve městě a… Prostě jsem si myslela, že by bylo lepší, kdybys na té akci nebyl. Víš, bude tam příliš mnoho hostů!“

Edwardův úsměv zmizel a on zíral na Lisu, ztratil řeč. „Já… já nechápu… V čem je problém?“

Lisa si povzdechla a podívala se na něj. „Poslyš, tati, prostě… Hosté budou exkluzivní, všichni to budou podnikatelé a lidé z vyšší společnosti. Představ si člověka na invalidním vozíku, který vede svou dceru k oltáři před nimi… Nevím… Je to prostě divné.“

„Člověk na invalidním vozíku je divný?“ Edwardovy oči se zaleskly. Nemohl uvěřit, že ho Lisa nepřímo vyškrtla ze seznamu svatebních hostů. Ale pochopil tu narážku a přinutil se usmát, aby před ní skryl své slzy.

„Opravdu? Ach, máte pravdu! Koneckonců, stárnu,“ řekl a předstíral smích. „Možná bych tak velké shromáždění nezvládl. To nic, v pořádku!“

„Díky za pochopení, tati,“ řekla Lisa bezvýrazně a odešla do svého pokoje. Než Edwarda odmítla, nepřemýšlela o všech těch letech lásky a péče, které jí věnoval, ale nakonec toho litovala.

O několik dní později sledovala v televizi pořad „Američtí hrdinové“, když moderátor oznámil Edwardovo jméno. Zmateně se podívala na televizi a všimla si, že její otec sedí vedle moderátora.

Kamera se brzy zaměřila na obrazovku, na které se objevily obrázky Edwarda na invalidním vozíku a hurikánu, který před mnoha lety zasáhl jejich město. Ukázalo se, že byl jedním z odvážných novinářů, kteří dokázali zachránit svou rodinu a pomoci sousedům během přírodní katastrofy.

Edward s vážným výrazem ve tváři vyprávěl příběh o tom, jak se mu podařilo pomoci lidem, zejména své rodině.

„Na ten den nikdy nezapomenu. Bylo to strašné… Ztratili jsme prakticky všechno,“ vysvětluje. „Moje žena zahynula při nehodě a mé dceři byly v té době pouhé dva roky. Když kolem nás padaly trosky, všiml jsem si, že moje dcera stojí přímo tam… pod místem, kam padaly.

„Vrhla jsem se, abych ji zachránila, a vzala ji do náruče, ale když jsem utíkala, velká část stropu praskla a spadla mi na záda, což mi způsobilo poranění páteře, kvůli kterému už nebudu moci chodit.“

Lize spadla čelist na podlahu a do očí se jí nahrnuly slzy, když to uslyšela. „Táta mě zachránil?“ řekla šokovaně.

„Bylo to pro mě těžké,“ pokračoval Edward. „Ale víš, před osudem neutečeš. Proto jsem sebral odvahu a uvědomil si, že se v životě nemůžu vzdát, tím spíš, že mám dceru, která je teď na otci závislá.“

V tu chvíli se Lisa za sebe velmi styděla. Po Edwardově rozhovoru plakala a proklínala se za to, že byla hrozná dcera, a rozhodla se, že svou vinu vůči němu napraví.

Proto v den svatby šla k oltáři spolu s Edwardem, ale před začátkem obřadu musela hostům říct něco VELMI důležitého…

Vzala mikrofon u oltáře, přistoupila k Edwardovi, který seděl mezi hosty, poklekla a objala ho. „Vím, že je to jeden z nejdůležitějších dnů v mém životě a tak dlouho jsem na něj čekala!“ plakala a držela jeho ruce ve svých. „Ale nic z toho by nebylo možné, kdyby můj otec nebyl po mém boku.“

Vzala mikrofon u oltáře, přistoupila k Edwardovi, který seděl mezi hosty, poklekla a objala ho. „Vím, že je to jeden z nejdůležitějších dnů v mém životě a tak dlouho jsem na něj čekala!“ plakala a držela jeho ruce ve svých. „Ale nic z toho by nebylo možné, kdyby můj otec nebyl po mém boku.“

„Od té doby, co zemřela máma, jsem ani jednou neslyšela tátu říct, jak těžké pro něj bylo vychovávat mě samotného. Měl opravdu těžké dny, ale nikdy mi to nedal ani trochu najevo. Ale co jsem udělala já? Chtěla jsem ho vyškrtnout ze svatebního seznamu, protože jsem se styděla za to, že je na vozíku. Ano, přesně tak!“

„Kdybych jen věděla, že táta je na vozíku, protože si poranil záda, když mě zachraňoval, nikdy bych to neudělala. Hrozně jsem se zachovala k člověku, který mě miluje víc než kdokoli jiný!“

„Proto se mu dnes před všemi chci omluvit. Omlouvám se, že jsem byla pro tebe tou nejhorší dcerou, tati,“ řekla a otočila se k němu čelem. „Můžeš mě nenávidět až do konce mých dnů. Je mi to moc líto.“

Edward nečekal, že Lisa veřejně přizná svou chybu. Byl překvapený, ale zároveň ho zaplavily emoce, když viděl, jak si jeho dcera uvědomuje svou chybu, a tak jí odpustil.

„Pojď sem,“ zvolal a objal ji. „Všichni děláme chyby,“ řekl. „Ale pokud si je přiznáš a snažíš se je napravit, bude ti odpuštěno.“

Všichni byli dojatí k slzám a tleskali tomuto srdečnému smíření.

Co se z tohoto příběhu můžeme naučit?

• Milujte a respektujte své rodiče, protože pro vás dělají vše, co je v jejich silách. Liza to pochopila, když slyšela příběh svého otce v televizi, a omluvila se mu za svou hrubost.
• Všichni děláme chyby, a pokud si to uvědomíme, měli bychom být odpuštěni. Edward odpustil své dceři, když viděl, že se cítí provinile za to, co udělala.