Žena viděla, jak její přítel odchází po práci s její sestrou, a jednoho dne se rozhodla je sledovat.

Brittany a Lewis byli ideální pár, jenže ještě nebyli manželé. Brittany zaslechla rozhovor, ve kterém Lewis řekl, že chce děti, ale čeká na ni. Poté se začal tajně scházet s její sestrou a Brittany se musela dozvědět, co se děje.

„Mami, vítej. Pojď dál,“ řekla Brittany své matce, která vešla do domu spolu se svou mladší sestrou Karlou. Pozvala je na večeři do svého domu, který sdílela se svým přítelem Lewisem.

Brittany a Lewis byli spolu už pět let a nastěhovali se k sobě pouhých šest měsíců po seznámení. Byl to ideální vztah, až na jednu výjimku: on ji dosud nepožádal o ruku. Ačkoli Brittany nespěchala s vdáváním, zajímalo ji, zda o tom Lewis uvažuje.

Všem říkali, že nepotřebují svatbu ani žádné papíry, aby dokázali svou lásku. Žili spolu jako manželé. Pro ni to bylo dostačující. Alespoň si to Brittany často říkala.

Popravdě řečeno, snila o tom, že si oblékne bílé šaty a půjde k němu uličkou. Chtěla, aby založili rodinu. Ale vůbec se jí nelíbila představa, že by na něj měla tlačit.

„CO SE TO TADY DĚJE?“ Její výkřik přiměl všechny se otočit, včetně Lewise, který přestal objímat Karlu.
Brittanyina matka ji neustále přemlouvala, aby se vdala, a proto navrhla uspořádat tuto večeři, aby ji na chvíli uklidnila. Možná pochopí, jak krásný je jejich vztah i bez svatby.

Lewis připravil jídlo a začal si povídat s Karlou, ale její matka neměnila svůj zamračený výraz. Posadili se k jídlu, dojedli a Brittany se pustila do úklidu. V určitém okamžiku Lewis a její matka zmizeli, zatímco Karla seděla na verandě a telefonovala.

Brittany nechtěla, aby její matka na Lewise tlačila, a šla je hledat. Byli ve své ložnici. Její matka ho asi požádala, aby si s ním promluvila o samotě. Nemohla si pomoct a poslouchala.

„Kdy se oženíš?“ zeptala se matky.

„Až přijde čas. Až budeme připraveni,“ odpověděl Lewis.

„To nestačí. Máš všechny výhody manželky, aniž bys jí nasadil prsten na prst. A co děti?“ naléhala její matka a Brittany sebou překvapeně trhla, schovaná za dveřmi.

„Chci děti, paní Madsenová. Ale nemyslím si, že Brittany je na to připravená,“ odpověděl Lewis a Brittany přestala dýchat. Slyšela, jak se vrátila Karla, a spěchala do kuchyně, aby pokračovala v mytí nádobí.

Ale uvnitř téměř umírala emocemi. Opravdu si Lewis myslel, že není připravená nebo že nechce mít vlastní děti? A proto si ji nechtěl vzít? Ta myšlenka jí téměř zlomila srdce, ale snažila se zadržet slzy, zatímco myla nádobí.

O několik minut později Lewis a její matka znovu vyšli a zdálo se, že matka je v dobré náladě. Zajímalo ji, o čem spolu mluvili po jejím odchodu, ale usoudila, že je lepší to nevědět.

Karla se rozhodla, že u nich nějakou dobu zůstane. Ubytovala se v pokoji pro hosty a Brittany nad tím ani chvíli nepřemýšlela. Karla u nich už dříve bydlela.

Ale pak si Karla všimla, že Lewis s ní často tráví čas v pokoji pro hosty. Smáli se něčemu a ona nechtěla poslouchat, tak je nechala o samotě.

Další den po práci šli spolu na kávu, ale nic jí neřekli. „Všechno je v pořádku,“ řekla si znovu, ale nebylo.

Když zaslechla rozhovor mezi Lewisem a její matkou, napadlo ji, že se od ní možná vzdaluje. V hloubi duše cítila, že se něco děje, ale nemohla přijít na to, co přesně.

Jejich schůzky v kavárně po práci pokračovaly a Brittany začala žárlit na jejich vztah.

Pátý den Carlyina pobytu se rozhodla ji sledovat. Vždy chodili do místního Starbucksu v jejich čtvrti v Marylandu a Brittany znala cestu velmi dobře. Stála na ulici a nakukovala do obchodu, držela se dál od dveří, aby si nikdo nevšiml jejího podivného chování.

Když Lewis přišel, pozdravili se a pak se z nějakého důvodu začali smát. Co je tu k smíchu? zeptala se kočičím hlasem.

Nečekaně Lewis sáhl do kapsy a vytáhl krabici. Byla to ta samá krabička, o které sní každá dívka. Co se děje? pomyslela si v šoku. Kde vzal tu krabičku? Proč ji dal Karle? Opravdu jí lhal? Podváděli ji? Byla Karla tou dívkou, kterou si opravdu chtěl vzít?

Tolik otázek jí proběhlo hlavou, když viděla, jak se Karla usmívá na krabici a vyskakuje ze svého místa, aby obejala Lewise.

„Tak a je to!“ řekla nahlas a konečně vešla do obchodu. Spíš tam ale vtrhla. „CO SE TO TADY DĚJE?“

Její výkřik přiměl všechny se otočit, včetně Lewise, který přestal objímat Karlu. Vypadal vyděšeně a natáhl se k krabici, aby ji schoval.

„Proč se to přede mnou snažíš schovat? Co se to tady děje? Podvádíš mě s mou vlastní sestrou? CO SE TO DĚJE?“ křičela Brittany a slzy jí tekly z očí. Bylo jí jedno, že se na ni všichni v obchodě dívají a že se ji Karla snaží uklidnit.

Lewis se rozhlédl kolem sebe a pak se na ni vážně podíval. Najednou poklekl na jedno koleno. „Brittany, nechtěl jsem to udělat, ale vezmeš si mě?“ zeptal se s vážným výrazem ve tváři.

CO? pomyslela si Brittany tiše, ale s údivem. Podívala se na Karlu, která se usmívala a přikyvovala jí. Copak úplně špatně pochopila situaci? Copak jí chtěli udělat překvapení?

„Ano,“ zašeptala po několika vteřinách ohromeného ticha a obchod propukl v potlesk. Brittany objala Lewise, když vstal, ale stále byla v šoku. „Myslím, že si potřebuju sednout.“

Nabídli jí kávu a Karla začala vysvětlovat, co se stalo. „Lewis mě pozval, abych u vás bydlela, protože mi chtěl pomoct najít prsten. Právě tím jsme se zabývali celé ty dny a také jsme se snažili naplánovat žádost o ruku, než jsem musela odjet.“

„Nemůžu tomu uvěřit. Moc ti děkuju za pomoc, Karlo,“ řekla Brittany a položila ruku na stůl. Podívala se na Lewise. „Je mi líto, že jsem tak vybuchla. Nevím, co mě to popadlo.“

„Před pár dny, když přijela tvoje máma, naznačila, že možná nechceš ode mě děti, protože jsem tě nepožádal o ruku. Proto jsem se rozhodl to udělat co nejdřív,“ vysvětlil Lewis a Brittany se málem kopla za to, že se nechala ovládnout paranoiou. Měla si vyslechnout celý rozhovor mezi Lewisem a její matkou, místo aby odešla uprostřed.

„To je úžasné. Tak moc tě miluju, zlato,“ řekla mu a lehce se políbili před zraky usmívající se Carly, která se o čtyři měsíce později stala družičkou na jejich svatbě.

Co si z tohoto příběhu můžeme vzít?

• Nikdy nepodezírejte své blízké bezdůvodně. Brittany začala věřit v to nejhorší, co v Karle a Lewisovi je, dokud nezjistila celou pravdu.
• Věřte svému partnerovi. Lewis prostě potřeboval čas, aby se zeptal, a slova Brittanyiny matky ho k tomu podnítila. Ale Brittany mu měla věřit od samého začátku.

Sdílejte tento příběh se svými přáteli. Možná jim zpříjemní den a inspiruje je.