Můj manžel mě opustil kvůli jiné ženě a vysmíval se mému vzhledu během těhotenství, ale já se smála až do konce.

Těhotenství by mělo být krásným obdobím v životě ženy, plným lásky, vzrušení a podpory partnera. Pro mě však bylo začátkem noční můry, kterou jsem nemohla nijak předvídat.

Než jsem otěhotněla, byl Arnie ideálním manželem. Zahrnoval mě láskou, nosil mě v náručí a dával mi pocit, že jsem ta nejžádanější žena na světě. Když jsme se dozvěděli, že čekáme dítě, usmíval se od ucha k uchu a držel pozitivní test v rukou, jako by to byl ten největší poklad.

Ale jakmile se moje tělo začalo měnit, změnilo se i všechno ostatní.

Nejprve to byly jen malé poznámky. „Mohla by ses alespoň lépe oblékat, místo toho, abys celý den chodila v pyžamu,“ mumlal, aniž by si všiml, že mi celé ráno bylo špatně.

Pak přišly stížnosti. „V domě je nepořádek,“ brblal jednou večer, když si zouvat boty. „Celé dny jen ležíš.“

Potlačila jsem svou únavu a pokusila se to vysvětlit. „Arnie, bolí mě záda a je mi pořád špatně. Sotva stojím, abych se nezačala točit hlava.“

Ale jemu to bylo jedno. Začal sedět dlouho do noci, přilepený k telefonu, a psát si s někým.

„S kým to pořád mluvíš?“ zeptala jsem se jednoho večera.

„To je jen práce,“ odsekl a sotva zvedl oči.

A jednoho večera, v osmém měsíci mého těhotenství, přišel domů a voněl ženskými parfémy.

„Kde jsi byl?“ zeptala jsem se a snažila se, aby můj hlas zněl klidně.

Arnie se na mě ani nepodíval. Hodil klíče na stůl a svlékl si sako.

„To není tvoje věc.“

Zalilo mě horko, ale než jsem stačila říct další slovo, vtrhl do kuchyně.

„JESSICO!“ Jeho hlas se rozléhal po celém bytě.

Zachvěla jsem se. Srdce mi bušilo. Pomalu jsem vstala z pohovky, žaludek mi byl těžký a nohy se mi podlamovaly.

„Co se stalo?“ zeptala jsem se lapajíc po dechu.

Arnie na mě zíral z kuchyně. „Kde je večeře?“

Těžce jsem polkla. „Zase je mi špatně. Snažila jsem se, ale pokaždé, když ucítím jídlo, hned běhám do koupelny.“

Arnie protočil oči. „Mohla jsi aspoň umýt nádobí?“ Posměšně se zasmál. „Co vlastně děláš celý den?“

Slzy mi pálily v očích. „Arnie, čekám naše dítě. Moje tělo je vyčerpané…“

„Nezačínej s tím!“ Přerušil mě. „Moje sestra byla těhotná. Dělala všechno. Vařila. Uklízela. Pořád vypadala dobře. A nikdy neignorovala svého manžela v posteli!“

Zadusila jsem se. Hrudník mě bolel, jako by mě udeřil pěstí.

Tu noc jsem plakala, abych usnula.

A pak se to ještě zhoršilo.

Urážky se staly každodenní záležitostí. Chladné pohledy. Naprostý nezájem o mě a naše ještě nenarozené dítě.

Jednou jsem o všem řekla své nejlepší kamarádce. Poslouchala mě a s každým slovem se její výraz stával stále ponuřejším.

„Jessico, musíš od něj odejít,“ řekla.

Zavrtěla jsem hlavou. „Nemůžu. Nemám peníze, nemám práci, nemám kam jít.“

„Nejsi sama,“ trvala na svém. „Nezasloužíš si to.“

Chtěla jsem jí věřit, ale byla jsem v pasti. Až do jedné noci, kdy se všechno změnilo.

Arnie byl ve sprše. Na jeho telefonu, který nikdy nenechával bez dozoru, se objevila notifikace. Ruce se mi roztřásly, když jsem ho vzala do ruky.

Aplikace pro seznamování. Desítky zpráv. Ženy, se kterými flirtoval, scházel se a spal, zatímco já seděla doma a nosila jeho dítě.

Zkroutilo se mi břicho. Chytila jsem se za břicho, abych chránila dítě před bolestí, ale v tu chvíli se mi vyjasnila mysl.

Musela jsem od něj odejít. Ale potřebovala jsem plán.

Další den jsem začala jednat.

A právě v momentě, kdy jsem se chystala rodit, vešel Arnie do dveří s jinou ženou.

„Kdo je to?!” vykřikla jsem, můj hlas se třásl vztekem a nedůvěrou.

Arnie se usmál. „To je Stacy, moje přítelkyně.”

Zalekl se mi žaludek. „CO?!“

Hodil složku na stůl. „Opouštím tě. Tady jsou rozvodové papíry.“

Zírala jsem na něj, tělo mi ztuhlo. „A co naše dítě?“ zašeptala jsem.

Arnie pokrčil rameny. „Nepotřebuju ani tebe, ani tvoje dítě.“

Do očí mi vhrkly slzy. „Jak můžeš být tak krutý?“

Posmíval se mi. „Podívej se na sebe! Stacy je mladá, krásná a hlavně mi nikdy neodmítne.“

Políbil ji přímo přede mnou.

„TY MONSTRUM!“ vykřikla jsem, popadla pero ze stolu a podepsala papíry.

Arnie se usmál. „Aspoň nejsem jako ty.“

Podívala jsem se na něj. „Vezmu si své věci, až nebudeš doma!“

„Udělej to rychle. Brzy už nebudeš mít přístup do tohoto domu – je to moje vlastnictví!“

Myslel si, že vyhrál.

Ani netušil, co ho čeká.

Porodila jsem dceru Riley v ten samý den, kdy jsem podepsala rozvodové papíry.

Nějakou dobu jsme bydlely u mé matky. Uzdravila jsem se. Znovu jsem našla sama sebe.

Jednoho dne mě vyděsilo zaklepání na dveře.

Stála tam Stacy.

„Je po všem. Tvůj plán vyšel.“

Pocítila jsem úlevu. Usmála jsem se. „Konečně.“

„Arnie to podepsal, aniž by to četl. Dům. Účty. Vše.“

Zasmála jsem se. „Nikdy nezpochybňoval nic z toho, co jsem mu předložila.“

Když Arnie zemřel, vrátili jsme se s Rileyem do domu, který nám právem patřil.

Jednoho večera jsem zaslechla křik na ulici.

„Stacey! Vrať se ke mně! Prosím tě! Nemám už nic!“ V Arnieho hlase zaznívala beznaděj.

Vyšla jsem na verandu se založenýma rukama. „Chudáčku,“ řekla jsem a v mém hlase zazněla radost.

Arnie otočil hlavu mým směrem. „Co tady děláš?!“

Usmála jsem se. „Nečekal jsi to, co?“ Udělala jsem krok vpřed. „Oklamala jsem tě, Arnie. Stacy byla součástí mého plánu. Skočil jsi mi přímo do pasti.“

Jeho tvář zrudla vztekem. „Jsi čarodějnice! Podrazila jsi mě!“

Pokrčila jsem rameny. „Ne, Arnie. Podrazila tě tvoje vlastní chtíč. Já jsem ti jen dala skvělou příležitost zničit se.“

Jeho vztek se změnil v zoufalství. „Vrať se ke mně. Budu lepší.“

Ani na chvíli jsem nezaváhala. „Ne.“

„Nikdy nenajdeš nikoho jiného než mě!“ odsekl.

Usmála jsem se. „Nikoho jiného nepotřebuju. Ty jsi teď bez domova. Myslím, že budu v pohodě.“

„Jessico, prosím,“ prosil mě zlomeným hlasem.

Bez dalšího slova jsem se otočila a vešla do domu. Za mnou zaklapl zámek.

Zvedl jsem Riley do náruče a přitiskl ji k sobě. Měl jsem ji a nic jiného jsem nepotřeboval.