Můj manžel mě opustil kvůli jiné ženě poté, co se mi během těhotenství posmíval kvůli mému vzhledu, ale nakonec jsem se smála naposledy já.

Během těhotenství se můj manžel změnil. Posmíval se mému vzhledu, ignoroval mou bolest a nutil mě cítit se bezcenná. A pak odešel k jiné, protože si myslel, že vyhrál. Ale nevěděl, že mám svůj plán. A když ten moment nastal, nečekal ten úder.

Těhotenství. Jeden z nejkrásnějších okamžiků v životě ženy. Samozřejmě, pokud má milujícího manžela, který ji podporuje na každém kroku.

Ale pro mě to tak vůbec nebylo. Kromě neustálé nevolnosti, která mě trápila po celé měsíce těhotenství, jsem měla Arnieho, který mi neustále připomínal, jak špatně vypadám.

Před těhotenstvím jsme měli dobrý vztah. Arnie mě doslova nosil na rukou. Dával mi pocit, že jsem nejmilovanější žena na světě, a vždycky našel způsob, jak mi svou lásku projevit.

Když jsme se rozhodli mít dítě, byl stejně šťastný jako já. Zářil radostí, když držel v rukou test s pozitivním výsledkem.

Ale jakmile jsem otěhotněla a moje tělo se začalo měnit, jako by se proměnil v jiného člověka.

Nejprve to byly nevinné poznámky.
„Mohla by ses alespoň lépe oblékat pro svého manžela, místo toho, abys celý den chodila v pyžamu,“ zamumlal jednou.

A to poté, co jsem strávila celý den u záchodu a zvracela jsem i z nejmenšího zápachu.

Pak začaly stížnosti.
„Celé dny se jen válíš,“ zamumlal jednou večer, když si zouvat boty. „V domě je nepořádek.“

Polkla jsem knedlík v krku.
„Arnie, strašně mě bolí záda a pořád je mi špatně. Sotva stojím, aniž by se mi točila hlava.

A pak Arnie začal chodit domů pozdě, zabraný do telefonu, neustále někomu psal.

Bylo mi to divné, ale pokaždé, když jsem se ho zeptala, mávl rukou:
„Je to jen práce.“

Jednou, když jsem byla už v osmém měsíci, přišel zase pozdě a voněl cizími parfémy.

„Kde jsi byl?“ zeptala jsem se slabým hlasem.

Ani se na mě nepodíval. Jen hodil klíče na stůl, sundal si bundu a zamumlal:
„To tě nemusí zajímat.“

A pak jeho hlas prudce vzrostl:
„JESSICO!“

Zachvěla jsem se, srdce mi bušilo. S námahou jsem vstala z pohovky a šla do kuchyně.

„Co se děje?“ zeptala jsem se a těžce dýchala.

Arnie stál u ledničky a propaloval mě pohledem.
„Kde je večeře?“

Zalekl jsem se. Polkl jsem.
„Zase mi je špatně. Snažila jsem se něco uvařit, ale pokaždé, když ucítím vůni jídla, hned se mi zvedá žaludek.“

Zavřel oči a hlasitě si povzdechl.
„Mohla bys alespoň umýt nádobí?“

„Arnie, je mi to líto… Opravdu se snažím, ale cítím se hrozně…“ Můj hlas se chvěl.

Usmál se:
„Jediné, co děláš, je, že sedíš v teplákách a stěžuješ si.“

Položila jsem ruku na břicho.
„Nosím naši dceru. Moje tělo pracuje za dva…“

„Nezačínej s tím!“ přerušil mě. „Moje sestra byla taky těhotná. A co? Dělala všechno! Vařila, uklízela, vypadala skvěle a neodmítala svého manžela v posteli!“

Zadýchala jsem se. Bolelo mě v prsou, jako by mě udeřil pěstí.

„Každá těhotenství je jiné. Taky jsem si nemyslela, že to bude tak těžké, ale dělám to pro ni… pro nás.

„Přestaň se omlouvat. Jsi prostě líná!

Otočil se a odešel, hlasitě prásknul dveřmi.

Zůstala jsem stát, svírala desku stolu a slzy mi tekly po tváři.

Jak mi to mohl udělat? Jak se mohl člověk, který přísahal, že mě bude milovat a chránit, proměnit v takového monstrum?

Tu noc jsem nemohla usnout. Myšlenky mi nedaly spát.

Kde je? S kým je?

Za úsvitu mi přišla zpráva.

„Je tady. Potřebuje být sám.“

Byla to jeho matka. Na okamžik mě zaplavilo ulehčení, ale hned zmizelo. Neodešel k jiné – alespoň ne téhle noci.

Když se Arnie vrátil, bylo to ještě horší. V jeho očích byla jen nenávist, jeho slova byla plná pohrdání.

Jednou jsem o všem řekla kamarádce.
„Jessico, musíš odejít,“ řekla.

„Nemůžu. Jsem těhotná, nemám peníze, nemám práci, nemám kam jít.“

„Máš lidi, kteří tě milují. Nejsi sama. Nezasloužíš si takové zacházení.“

Chtěla jsem jí věřit, ale strach mě paralyzoval.

Ale jednoho dne se všechno změnilo.

Arnie byl ve sprše. Jeho telefon, který měl vždy u sebe, zavibroval. Vzala jsem ho a uviděla zprávy.

Desítky žen. Flirtování. Schůzky. Nevěry.

Srdce se mi sevřelo.

Ale v tu chvíli mi bylo všechno jasné. Musela jsem odejít. Ale potřebovala jsem plán.

A vymyslela jsem ho.

Když jsem byla v devátém měsíci, Arnie přišel domů sám. Přivedl s sebou jinou ženu.

„Tohle je Stacy, moje přítelkyně,“ řekl klidně, jako by to byla ta nejnormálnější věc na světě.

„CO?!“ vykřikla jsem.

Hodil složku na stůl.
„Opouštím tě. Tady jsou rozvodové papíry.“

Byla jsem v šoku.
„A co naše dítě?“

„Nechci ani tebe, ani tvoje dítě.“

Oči se mi zalily slzami.

„Jak můžeš být tak krutý?“

Usmál se:
„Podívej se na sebe! Zanedbala ses, jsi odporná. Stacy je krásná, mladá a… co je nejdůležitější, nikdy mi neodmítne.

Cítila jsem, jak ve mně vře.

Bez rozmýšlení jsem popadla pero a podepsala papíry.

„Ani si nedokážeš představit, co tě čeká,“ zašeptala jsem.

A on si to opravdu nedokázal představit.

Za pár měsíců jsem získala zpět všechno: dům, peníze, svobodu.

A pak se Arnie objevil u mých dveří, zbídačený a zlomený.

„Vrať se ke mně!“ prosil.

Já se jen usmála:
„Sám sis zničil život.

A já? Já byla svobodná. Byla jsem silná. Zvítězila jsem.“

Je to silný a inspirativní příběh o znovuzrození, sebeúctě a vítězství nad toxickým vztahem. Jessica se nejen dostala z obtížné situace – získala zpět kontrolu nad svým životem a dosáhla spravedlnosti.