Zastihla jsem svého manžela a jeho partnerku na letišti a rozhodla se, že je budu následovat do Paříže.

Můj manžel Mark se chystal na další „služební cestu“ do Paříže a já jsem si řekla, že je to ideální příležitost, jak ho překvapit. V poslední době jsme se odcizili a já doufala, že romantika města lásky by mohla znovu zažehnout naši jiskru. Koupila jsem si letenku na stejný let, aniž bych mu cokoli řekla, a představovala si jeho nadšenou reakci, až mu svůj plán prozradím.

Můj sen o romantické dovolené se však rozpadl v okamžiku, kdy jsem ho potkala na letišti. Místo štěstí se jeho tvář zkřivila šokem a hněvem. „Co tady sakra děláš? Vypadni,“ zasyčel.

Než jsem se nad jeho slovy stačila zamyslet, objevila se za ním mladá žena a objala ho kolem pasu. „Ahoj, zlato. Kdo je to?“ – Zeptala se a usmála se na mě, jako bych byla cizí.

Ztuhla jsem a srdce se mi rozbušilo. A pak Mark zasadil poslední ránu. „Nikdo,“ řekl chladně. Nikdo. To slovo mi zaznělo v uších a proniklo hlouběji, než jsem si dokázala představit.

Stála jsem jako omráčená a čekala na vysvětlení. Ale místo toho se ke mně Mark otočil zády a řekl mi, abych dělala, že jsem nic neviděla. Odešel s ní a nechal mě poníženou a rozčilenou.

–

Sžíraná vztekem a nedůvěrou jsem se rozhodla hrát jeho hru. Nastoupil jsem do stejného letadla, seděl jsem dost daleko, abych nebyl na očích, ale dost blízko, abych ho mohl sledovat. Chichotali se a šeptali si jako puberťáci, aniž by si všimli, že jsem poblíž.

Když letadlo stoupalo do vzduchu, přemýšlel jsem o svém plánu. Nehodlala jsem nečinně přihlížet tomu, jak mi ukazuje svou nevěru. V hlavě už jsem měla naplánovanou pomstu.

–

Uprostřed letu jsem s úsměvem přistoupila k letušce a klidně jí vysvětlila svou situaci. Byla chápavá a taktně mi pomohla sepsat ručně psaný vzkaz, který jsem měla Markovi předat. Stálo v něm:

*“Drahý Marku.

*„Protože jsem nikdo, myslela jsem, že budu nápomocná.“ *“Ahoj, Marku. Než přistaneme v Paříži, najdeš u nás zmrazené kreditní karty, zabavené kufry a tvoje paní se bude těšit z mého milého překvapení: rezervovala jsem jí jednosměrnou letenku, ať už přijede odkudkoli. Neobtěžujte se s návratem domů. Vaše věci budou čekat na příjezdové cestě.

*S pozdravem, Nikdo.

Letuška, pobavená mou smělostí, podala Markovi lístek přímo do klína. Zpovzdálí jsem sledovala, jak si ho čte, tvář bledou, čelist sevřenou. Žena vedle něj mu nakoukla přes rameno a její výraz se změnil ze zvědavosti na znepokojení. Mark se rozhlížel po letadle, očividně mě hledal, ale já jsem zůstala vzadu a užívala si chaos, který jsem sama způsobila.

–

Když jsme přistáli, tiše jsem vystoupila z letadla a zpovzdálí sledovala, jak se Mark horečně snaží vysvětlit své milence, proč ji posadili na jiný let domů. Jeho vztek vyvřel, když si uvědomil, že nemá přístup ke svým kreditním kartám a bankovním účtům. Já jsem se mezitím ubytovala v luxusním pařížském hotelu, rozhodnutá ušetřit si cestu pro sebe.

Další týden jsem strávila poznáváním Paříže, užívala si umění, jídla a krásy města – samozřejmě na jeho účet. Mezitím mi telefon zaplavily zběsilé Markovy telefonáty a esemesky. Všechny jsem ignorovala.

–

Když jsem se vrátila domů, podala jsem žádost o rozvod. Můj právník se postaral o to, abych po Markově zradě nezůstala s prázdnýma rukama, a začala jsem znovu budovat svůj život. Ponížení a bolest v srdci, kterou jsem zažila na letišti, vystřídal pocit povznesení. Situaci jsem obrátila a vyšla z ní silnější.

Co se týče Marka, podle toho, co jsem slyšel, s ním jeho „milenka“ nezůstala, jakmile došly peníze. Myslím, že poslední slovo měla karma.