Vzala jsem svého snoubence na návštěvu k rodičům a on uprostřed noci vyběhl ven a křičel: „Nemůžu tomu uvěřit!“……

Vzala jsem svého snoubence na návštěvu k rodičům a on uprostřed noci vyběhl ven a křičel: „Nemůžu tomu uvěřit!“…..
Se svým snoubencem žiji už šest let a příští měsíc jsme se měli brát. Během návštěvy u mých rodičů však vyšlo najevo něco nečekaného, co otřáslo naším vztahem až do základů.

Jeli jsme na návštěvu k mým rodičům a ubytovali se v mém dětském pokoji, abychom před svatbou pocítili nostalgii. Můj snoubenec Adam chtěl zůstat v hotelu, ale já jsem se rozhodla, že by bylo hezké naposledy strávit čas v mém starém domě, než se stanu vdanou ženou.

„Nevím, jak by pobyt v domě tvých rodičů mohl něco změnit,“ řekl Adam, když jsme se balili na cestu.

„Protože je to sentimentální. Je to můj poslední pobyt pod jejich střechou, než se oficiálně vdám,“ odpověděla jsem s úsměvem.

„Kdyby to bylo nepříjemné, tak se ubytuju v hotelu,“ řekl bezstarostně.

Neuvědomila jsem si, jak prorocká se ta věta ukáže být.

Když jsme dorazili, všichni byli nadšení, že nás vidí. Máma s tetou připravily gurmánskou večeři a atmosféra byla vřelá a příjemná. Večeře proběhla hladce a zdálo se, že Adam si pozornost mé rozvětvené rodiny užívá.

„Tohle je pro mě nové,“ řekl, když pomáhal umývat nádobí. „Nejsem zvyklý být středem pozornosti.“

„To je dobře,“ řekla jsem a podala mu talíř. „Měl by ses cítit vítaný.“

Večer, když jsme si udělali pohodlí, jsem si všimla, že se Adam převaluje. „Co se děje?“ zeptala jsem se a otočila se k němu.

„Nemůžu spát,“ zamumlal. „Tahle postel je příliš měkká a já nejsem zvyklý spát v cizích postelích.“

„Jdi se projít na čerstvý vzduch,“ navrhla jsem ospale. „Čerstvý vzduch by mohl pomoci.“

„Dobře,“ zamumlal, vstal a odešel z pokoje.

Právě jsem se nořila do spánku, když jsem uslyšela Adamův křik, který se ozýval domem. Vyskočila jsem na nohy, srdce se mi rozbušilo a napadlo mě, jestli nám nehrozí nebezpečí. Než jsem stačila zareagovat, vpadl do pokoje Adam s tváří bledou vztekem.

„Co se stalo?“ zeptala jsem se a hlas se mi třásl.

„Sašo, tvoje máma – je v předsíni a líbá se s jiným mužem!“ křičel Adam a tvář se mu zkřivila šokem a nedůvěrou.

Srdce mi spadlo. Doufala jsem, že se to během naší návštěvy nestane. Vždycky jsem se děsila okamžiku, kdy se netradiční manželství mých rodičů dostane na veřejnost. Snažila jsem se Adama uklidnit, ale byl příliš rozzuřený, než aby mě poslouchal.

„Zavolej tátovi! Řekni mu, že tvoje máma tě podvádí přímo tady v domě!“ řekl jsem. – žádal Adam. žádal Adam.

Zdálo se mu logické, že konfrontace s mým tátou všechno napraví. Ale neznal celý příběh.

Než jsem to stačila vysvětlit, vešla máma a ještě si upravovala šaty. „Můžu to vysvětlit,“ začala, ale Adam ji přerušil.

„Vysvětlit co? Podvádíš svého manžela!“

„To není podvod, zlato,“ řekla klidně. „Saša o tom ví a může ti to vysvětlit. Naše manželství je jiné – velmi jiné.“

Adam se ke mně otočil s vytřeštěnýma očima. „Ty jsi to věděla? A neřekla jsi mi to?“

Natáhla jsem k němu ruku, ale on se odtáhl. „Nevěděla jsem, jak o tom mám mluvit,“ řekla jsem. „Nebylo to něco, co bych chtěla skrývat, ale nebylo to ani moje tajemství, které bych mohla sdílet.“

„Měl jsi mi to říct!“ – opáčil. „Jak ti teď můžu věřit? S tímhle jsi mě chtěl seznámit? S tímhle životním stylem?“

Byla jsem ohromená. Adamův záblesk mě vrátil zpět k mému vlastnímu objevu, když mi bylo šestnáct. Naplánovala jsem přespání s přáteli u sebe doma a těšila jsem se, že budu hostitelkou. Ale ten večer jsem přistihla rodiče s jiným párem. Máma držela za ruku jiného muže a táta se líbal s jinou ženou. Pak jim nezbylo než mi vysvětlit jejich otevřené manželství. Bylo pro mě těžké to pochopit a Adam teď prožíval stejný šok.

„Ne, Adame, nic takového to není,“ trvala jsem na svém. „Jsem ti oddaná. Nechci žít jejich způsobem života.“ “To je pravda.

Ale Adam mě neslyšel. Byl příliš rozrušený vzpomínkami na nevěru vlastní matky, která vedla k rozvodu jeho rodičů. „Tohle už je moc, Sašo. Všechno mi připadá jako červená vlajka.“

Sbalil si věci a odešel do hotelu s tím, že potřebuje čas, aby si naše zasnoubení rozmyslel. Strávila jsem noc v slzách a cítila tíhu rozhodnutí svých rodičů, které ničí můj vlastní vztah.

Druhý den ráno se mě máma snažila utěšit. „Promluv si s ním, zlato,“ řekla a podala mi šálek kávy.

Šla jsem do Adamova hotelu. Skoro vůbec jsme spolu nemluvili, napětí mezi námi bylo hmatatelné. Nabídla jsem mu, že po zbytek návštěvy zůstanu u babičky, daleko od rodičů, abychom si mohli promluvit.

„Jo, to je v pohodě,“ řekl. „V tomhle hotelu je stejně moc velká zima.“

Ale skutečná zima byla mezi námi. Když jsme se balili, řekla jsem mu: „Nikdy jsem před tebou neměla tajemství záměrně. Nevěděla jsem, jak to téma nadhodit, protože sama skoro nic nevím.“ ‚A co?‘ zeptal jsem se.

Adam si povzdechl a protřel si spánky. „Já to chápu. Ale je to příliš blízko domova. Potřebuju čas, abych se v tom zorientoval.“

Zbytek týdne jsme strávili u babičky a snažili se zachránit rodinnou návštěvu. Rodiče se Adamovi omluvili, ale to nezměnilo podstatu problému – nešlo o ně, ale o to, že jejich životní styl zasáhl něco hluboko v Adamovi.

Cestou domů jsme se dohodli, že zůstaneme spolu a uvidíme, kam nás život zavede. „Myslím, že bychom měli jít na terapii,“ navrhla jsem a podala mu skleničku.

„To zní jako dobrý nápad,“ odpověděl. „Potřebuju se vyrovnat s vlastním traumatem, než budu schopen plně přijmout tvé rodiče.“

Právě teď s Adamem všechno řešíme. Mluvíme spolu otevřeněji – o jeho obavách, o mém studu i o naší budoucnosti. Víme, že to bude trvat dlouho, než se uzdravíme, ale jsme si navzájem oddáni.

Co byste dělali v mé situaci? Pokud se vám tento příběh líbil, tady je další.