Vrátila jsem se z pracovní cesty domů dřív – a přistihla manžela, jak vaří večeři… pro někoho jiného!

Moje služební cesta měla trvat do pátku, ale protože jsem skončila dřív, rozhodla jsem se Daniela překvapit.

Stýskalo se mi po něm a myšlenka na společný klidný večer mi připadala dokonalá.

Neřekla jsem mu, že se vracím, jen jsem nasedla do taxíku z letiště a čekala, jak bude překvapený, až mě uvidí.

Ale nakonec jsem to byla já, kdo byl překvapený.

Dům nádherně voněl.

Česnek, rozmarýn, něco sytého a pikantního.

Daniel málokdy vařil, pokud nešlo o zvláštní příležitost, a mně se z té vůně zvedal žaludek.

S úsměvem jsem vešla do domu a očekávala, že uvidím, jak prostírá stůl pro nás dva.

Ale místo toho jsem uslyšela smích.

Ženský smích.

Srdce se mi rozbušilo, když jsem zamířila do jídelny.

Tam u stolu stál Daniel – naléval víno ženě, kterou jsem nikdy předtím neviděla.

Byla nádherná.

Dlouhé tmavé vlasy, dokonale upravené nehty, šaty jako z drahé restaurace.

Danielle stála zády ke mně, ale uviděla mě jako první.

Oči se jí rozšířily.

– Hm… Danielle? – řekla nejistě.

Otočil se, v ruce stále držel láhev vína.

Jeho tvář zbledla.

– Sienno?! Co tady děláš?

Zkřížila jsem ruce a přinutila se zachovat klid.

– Bydlím tady.

Lepší otázka je, co tu děláš ty? A kdo je ona?

Žena se rozpačitě zavrtěla a postavila sklenici na stůl.

– „Asi bych měla odejít.

– Ano, měla byste odejít,“ řekla jsem ostře a ani jsem se na ni nepodívala.

Veškerou pozornost jsem věnovala Danielovi.

Prohrábl si rukou vlasy.

– Sienno, dovol mi to vysvětlit.

– Moc ráda si to poslechnu,“ odpověděla jsem jedovatě.

– No tak, řekni mi to.

Zaváhal.

– Není to tak, jak si myslíš.

Hořce jsem se zasmála.

– Vážně? Protože to vypadá přesně tak, jako bys měl romantickou večeři s jinou ženou.

Vydechl.

– Je to kolegyně. Pozval jsem ji, abychom si promluvili o práci.

Rozhlédla jsem se po stole osvětleném svíčkami, po láhvi vína, po gurmánském jídle, které se pro mě ani neobtěžoval připravit.

– Práce, co? Zajímavé. Nevzpomínám si, že by svíčky a svíčková patřily k tvým pravidelným pracovním schůzkám.

Jeho čelist se napjala.

– To nic neznamená, přísahám.

Dlouho jsem na něj zírala.

Pak jsem zvedla láhev vína a aniž bych odvrátila pohled, nalila ji přímo do těstovin, které tak pečlivě vařil.

– Sienno! – vykřikl.

Opatrně jsem láhev položila zpátky na stůl.

– Ups. Vypadá to, že večeře je zkažená.

A moje důvěra taky.

Jeho takzvaná kolegyně už popadla kabelku a spěchala k východu.

Skvělé.

Daniel udělal krok směrem ke mně, ale já zvedla ruku.

– Nedělej to.

Měl jsi spoustu času být ke mně upřímný, ale rozhodl ses lhát.

Užij si večeři, Danielle.

Najednou mě přešla chuť k jídlu.

S těmi slovy jsem si vzala kufr, vyšla ze dveří a zamířila do hotelu.

Protože jestli si myslel, že se s tím smířím a nechám se oklamat, šeredně se mýlil.