Úžasný životopis Pata Sekoua, otce asi dvou set padesáti dětí

Leden 30, 2025 Off
Úžasný životopis Pata Sekoua, otce asi dvou set padesáti dětí

Pato Seco je pseudonym mnoha Brazilcům dobře známého Roku José Florenza. Narodil se jako otrok a všechny útrapy otrockého života mu byly známy od dětství. Od ostatních otroků Pato vynikal nadměrnou fyzickou silou a mužnou krásou, protože po dalším přeprodeji dal nový majitel Patovi neobvyklou práci – oplodňovat otroky. Pato Sekou to musel dělat mechanicky, bez jakýchkoli citů a emocí vůči otrokyním. Aby se udržel v dobré kondici, byl Pato dobře živen a nezatěžoval se jinou prací, kromě oplodňování se věnoval pouze venčení a péči o koně.

Teprve když mu bylo čtyřicet let, dostal otrok svobodu. O jeho úžasném životopisu chceme vyprávět v tomto článku.

Pato se narodil v roce 1828 v Soracobě na jihu Brazílie. Po deseti letech byl poslán na trh s otroky a tam se o něj staral jeden z velkých statkářů.

Protože měl vynikající fyzické předpoklady, stal se Pato po několika letech impregnací otroků pro svého pána. Otrok neměl právo založit rodinu, jeho hlavní povinností bylo mít pravidelný styk s otrokyněmi.

Vypočítavý pán tak měl zaručeno, že od otrokyň získá silné zdravé potomstvo, a mohl tak snadno udržovat počet svých otroků na požadované úrovni. Chlapci narození z Pata mohli vykonávat nejtěžší fyzickou práci.

Podle hrubého odhadu porodila Pato Secu asi dvě stě padesát dětí, které se také staly otroky. Ty, které neodpovídaly „normám“, byly prodány na trhu s otroky.

Roku byl ve srovnání s ostatními otroky držen v poměrně pohodlných podmínkách a za bezpodmínečné plnění svých povinností mu pán dovolil to, co bylo ostatním zakázáno – otrok sám cestoval do města, doručoval a přijímal tam poštu a navíc bydlel v samostatné místnosti ve stájích, kde se staral o koně.

Několik pokusů o útěk z takového „šťastného“ života bylo neúspěšných. Roku byl v okolí dobře znám a kvůli jeho dvoumetrové výšce se prostě nedalo skrýt, otrok byl chycen a donucen dělat to, co dělal předtím.

Kromě svých útěků organizoval Roku útěky i pro další otroky. Ve svém okolí byl velmi uznávaným mužem a byl neustále volán na pomoc a k řešení vzniklých sporů a konfliktů.

Roku pomohl k útěku poměrně velkému počtu otroků. Uprchlíci se organizovali do svobodných vesnic zvaných „silimbo“, které byly skutečnými pevnostmi svobody a statečnosti.

Po zrušení otroctví v Brazílii koncem osmdesátých let devatenáctého století se Pato stal svobodným a jeho bývalý pán mu dokonce přidělil poměrně velký pozemek ze svého hospodářství. Tam Pato založil farmu na pěstování cukrové třtiny. Práce byla těžká a přinášela jen velmi malý příjem, ale byl nezávislý a svobodný.

Po letech sebezneužívání pracoval Pato sám na sebe a hospodařil se svým časem. Oženil se s dívkou, kterou znal už dlouho, protože se seznámili při jedné z jeho cest za poštou. Jeho žena porodila Patovi devět dětí, v okolí se těšil velké úctě a v den jeho stotřicátých narozenin se sešlo tolik hostů, že stůl k jídlu musel být prostřen přímo na zemi.

Bohužel půl roku po výročí se Patovi stala nehoda, nakazil se tetanem, když šlápl na rezavý hřebík, a pak zemřel.

Pato prožil dlouhý a složitý život, dokázal vydržet otroctví, založil si vlastní podnik a zanechal po sobě četné potomstvo. Rozloučily se s ním tisíce lidí, kteří ho znali a vážili si ho.