Úžasný životopis Pata Sekoua, otce asi dvou set padesáti dětí
Leden 30, 2025
Pato Seco je pseudonym mnoha Brazilcům dobře známého Roku José Florenza. Narodil se jako otrok a všechny útrapy otrockého života mu byly známy od dětství. Od ostatních otroků Pato vynikal nadměrnou fyzickou silou a mužnou krásou, protože po dalším přeprodeji dal nový majitel Patovi neobvyklou práci – oplodňovat otroky. Pato Sekou to musel dělat mechanicky, bez jakýchkoli citů a emocí vůči otrokyním. Aby se udržel v dobré kondici, byl Pato dobře živen a nezatěžoval se jinou prací, kromě oplodňování se věnoval pouze venčení a péči o koně.
Teprve když mu bylo čtyřicet let, dostal otrok svobodu. O jeho úžasném životopisu chceme vyprávět v tomto článku.
Pato se narodil v roce 1828 v Soracobě na jihu Brazílie. Po deseti letech byl poslán na trh s otroky a tam se o něj staral jeden z velkých statkářů.
Protože měl vynikající fyzické předpoklady, stal se Pato po několika letech impregnací otroků pro svého pána. Otrok neměl právo založit rodinu, jeho hlavní povinností bylo mít pravidelný styk s otrokyněmi.
Vypočítavý pán tak měl zaručeno, že od otrokyň získá silné zdravé potomstvo, a mohl tak snadno udržovat počet svých otroků na požadované úrovni. Chlapci narození z Pata mohli vykonávat nejtěžší fyzickou práci.
Podle hrubého odhadu porodila Pato Secu asi dvě stě padesát dětí, které se také staly otroky. Ty, které neodpovídaly „normám“, byly prodány na trhu s otroky.
Roku byl ve srovnání s ostatními otroky držen v poměrně pohodlných podmínkách a za bezpodmínečné plnění svých povinností mu pán dovolil to, co bylo ostatním zakázáno – otrok sám cestoval do města, doručoval a přijímal tam poštu a navíc bydlel v samostatné místnosti ve stájích, kde se staral o koně.
Několik pokusů o útěk z takového „šťastného“ života bylo neúspěšných. Roku byl v okolí dobře znám a kvůli jeho dvoumetrové výšce se prostě nedalo skrýt, otrok byl chycen a donucen dělat to, co dělal předtím.
Kromě svých útěků organizoval Roku útěky i pro další otroky. Ve svém okolí byl velmi uznávaným mužem a byl neustále volán na pomoc a k řešení vzniklých sporů a konfliktů.
Roku pomohl k útěku poměrně velkému počtu otroků. Uprchlíci se organizovali do svobodných vesnic zvaných „silimbo“, které byly skutečnými pevnostmi svobody a statečnosti.
Po zrušení otroctví v Brazílii koncem osmdesátých let devatenáctého století se Pato stal svobodným a jeho bývalý pán mu dokonce přidělil poměrně velký pozemek ze svého hospodářství. Tam Pato založil farmu na pěstování cukrové třtiny. Práce byla těžká a přinášela jen velmi malý příjem, ale byl nezávislý a svobodný.
Po letech sebezneužívání pracoval Pato sám na sebe a hospodařil se svým časem. Oženil se s dívkou, kterou znal už dlouho, protože se seznámili při jedné z jeho cest za poštou. Jeho žena porodila Patovi devět dětí, v okolí se těšil velké úctě a v den jeho stotřicátých narozenin se sešlo tolik hostů, že stůl k jídlu musel být prostřen přímo na zemi.
Bohužel půl roku po výročí se Patovi stala nehoda, nakazil se tetanem, když šlápl na rezavý hřebík, a pak zemřel.
Pato prožil dlouhý a složitý život, dokázal vydržet otroctví, založil si vlastní podnik a zanechal po sobě četné potomstvo. Rozloučily se s ním tisíce lidí, kteří ho znali a vážili si ho.