Starší manželé se po 53 letech manželství rozvádějí a muž pak spatří svou bývalou ženu na rande v kavárně.

Když 75letý Richard uvidí svou bývalou ženu Vanessu s o 20 let mladším mužem, usoudí, že spolu chodí, a začne se hádat. K jeho překvapení mu Vanessa prozradí, že muž, který je s ní, je jejich syn, o jehož existenci nikdy nevěděl. To však není jediné tajemství, které Vanessa skrývá.

Richard se vrací domů z nákupu, když ho na prahu zastaví nepříjemný pohled. Jeho bývalá manželka Vanessa kráčela v náručí s mužem, který byl asi o dvacet let mladší než ona.

„Opravdu už chodí s někým jiným?“ zeptal se.

Richard zuřil. Viděl je vcházet do kavárny a spěchal za nimi. Zmocnila se ho hořkost, když uviděl Vanessu a chlapce, jak se drží za ruce a na něco se usmívají u stolku u okna.

Nedokázal se smířit s tím, že Vanessa tak brzy po jejich rozvodu pokračuje ve svém životě. A tak se rozzlobeně vřítil k jejich stolu.

„Co to sakra děláš, Vanesso?“ Richard bouchl do stolu, čímž Vanessu i toho, co byl s ní, vyděsil. „No, no! Moje dvaasedmdesátiletá bývalá žena si našla nového muže jen pár týdnů poté, co opustila svého manžela! Bravo! A jak dlouho už jste spolu?“

Vanessa byla v rozpacích a prosila Richarda, aby toho nechal. Simon, muž s Vanessou, se zvedl ze židle.

„Mami… to je můj táta?“ – Zeptal se.

Richard byl ohromen.

„Co jsi říkal?“

V tu chvíli si Vanessa uvědomila, že pravdu neskryje ani před svým bývalým manželem, ani před Simonem.

„Richarde, prosím, posaď se. Musím vám oběma něco říct… Vzpomínáš si, jak jsme se poprvé setkali před 54 lety… v baru?“ Vanesse se zachvěl hlas, když si vzpomněla na svou minulost…..

Bylo to na podzim v září 1968. Sedmnáctiletá Vanessa a její kamarádky byly nadšené, že se jim podařilo vytratit se z domova a bavit se v hospodě.

„Van, jsi si jistá, že tě táta neviděl, jak se plížíš z domu? Nechci, aby se večírek změnil v kázání v kostele!“ žertovala jedna z dívek, když vpadly do hospody.

Vanessin otec Alan byl pastorem v místním kostele, a tak se Vanesse dostalo přísné výchovy. Po západu slunce nesměla chodit ven s kamarádkami. Nedělní škola byla normou. Tvrdý alkohol a noční večírky byly přísně zakázány. A rozhodně žádný sex ani drogy.

A Vanessa to nesnášela. Svého otce milovala, ale ne jeho omezení. Chtěla žít život plný dobrodružství jako její přátelé. A tak tu noc Vanessa sebrala odvahu a po spánku rodičů se vyplížila ven a šla s kamarádkami do hospody.

V pozadí hrály rokenrolové melodie, zatímco se dospívající odebrali k volnému stolu a ponořili se do lesku a slávy nočního života. Zanedlouho Vanessa a její kamarádka Carla zamířily k baru na skleničku.

„Mimochodem, slyšela jsem, že tu dnes večer bude Dylan a jeho kamarádi!“ řekla Carla.

„Mezi mnou a Dylanem je konec! Tečka! Nechci se o něm ani bavit!“ odpověděla Vanessa.

S Dylanem se nedávno rozešli, takže vědomí, že bude v hospodě, Vanessu rozčilovalo. Posadila se k baru a objednala si martini. Když popíjela, přistoupil k ní pohledný cizinec.

„Ahoj, krásko!“ – Jednadvacetiletý mladík se k Vanesse naklonil blíž. „Jmenuji se Richard. Mohu vás pozvat na drink?“

Vanessa byla v pití tvrdého alkoholu nováčkem a měla pocit, že jí kolem hlavy vylétávají hvězdy. Když se podívala na Richarda, připadal jí pohledný a nemohla odolat jeho šarmu.

„To bych ráda!“ Vanessa se usmála a svůdně na Richarda upřela oči. Zamilovala se do něj na první pohled.

Richard a Vanessa si povídali, jako by se znali odjakživa, a tančili při jazzové hudbě, která hrála v pozadí.

„Jsem v tomhle městě nový,“ řekl Richard, objal Vanessu kolem ramen a přitáhl si ji blíž. „Přijel jsem sem pracovně. Co kdybychom se projeli? Třeba bys mě mohla provést po okolí?“

„To bych moc ráda… ale už je pozdě,“ řekla Vanessa, když viděla čas na hodinkách.

Hned si to však rozmyslela, když viděla, jak je Richard zklamaný. Byl příliš okouzlující na to, aby ho odmítla, a souhlasila, že s ním půjde.

Ta noc se pro Vanessu stala jednoduše kouzelnou. S Richardem projížděli rušnými ulicemi, smáli se a povídali si. Vášnivě se líbali a zanedlouho už Vanessa ležela v Richardově náručí a prožívala své první intimnosti. Bylo to jako v pohádce.

Jakmile se oblékli, znovu se políbili a pak Richard odvezl Vanessu domů. Každým kouskem srdce si přála zůstat s ním, když se Vanessa vkradla do své ložnice. Z okna sledovala, jak jí Richard mává na rozloučenou a mizí v noci.

Vanessa se rozhodla na všechno z té noci zapomenout a žít dál, dokud se jí o tři týdny později neudělalo nevolno.

„Vanesso, co se děje?“ Na dveře koupelny zaklepala Vanessina nevlastní matka Rebecca. „Všechno jsem slyšela, Vanesso. Raději vyjdi ven a vysvětli mi, proč pláčeš.“

O chvíli později vyšla z koupelny rozrušená Vanessa, držela se za břicho a utírala si obličej. „Je mi na zvracení… strašně mě bolí hlava.“

„Proč se držíš za břicho, když tě bolí hlava?“

Rebečin chladný a podezíravý tón Vanessu přimrazil. „Děvče, koho si myslíš, že se snažíš oklamat?“

„Řekla jsem, že je mi špatně,“ vykoktala Vanessa a odběhla do koupelny, aby se vyzvracela. Rebečiny nejhorší obavy se potvrdily, když viděla, jak její dospívající nevlastní dcera vyprazdňuje žaludek do záchodu.

„Vanesso, řekni mi pravdu,“ Rebecca se dívce chmurně zadívala do očí, “měla jsi s někým intimnosti? Jsi těhotná?“
Vanessa se rozplakala. Uvědomila si, že už není cesty ven, a přiznala maceše své tajemství. Rebečin počáteční šok rychle vystřídalo rozhořčení, když se dozvěděla, že Vanessino těhotenství je důsledkem známosti na jednu noc, a nikoli neuvážené chvilky s přítelem.

„Bože… Ty ses vyspala s cizím mužem?“ zeptala se Rebecca. Rebecca zatřásla Vanessou za rameno. „Tvůj otec se bude tak stydět… a jak dlouho to dokážeš skrývat? Tohle dítě nebude vyrůstat bez otce… slyšíš mě?“

„Zítra večer beru tvého tátu do restaurace. „Mezitím řekneš Dylanovi, že se k sobě chcete vrátit. Přivedeš Dylana domů a…“ Rebecca se odmlčela, protože obvykle své dceři neradila, aby „…s ním strávila noc. Je to jediný způsob, jak se vyhnout skandálu. Potrat nepřipadá v úvahu.“

Vanessa přikývla. Litovala, že se ten večer vyplížila ven a setkala se s Richardem v baru. Každý okamžik, který jí tehdy připadal kouzelný, ji teď pronásledoval.

Podvést Dylana bylo špatné, ale nemohla otci přiznat, co udělala. Vanessa strávila dlouhou bezesnou noc přemýšlením, co má dělat. Nakonec učinila těžké rozhodnutí a druhý den Dylana oslovila v parku. Souhlasil, že s ní půjde na večeři.

Když Dylan dorazil, Vanessa si k němu sedla na gauč a svůj plán uvedla v život.

„Prosím, odpusť mi, miláčku.“ Vanessa se naklonila k Dylanovi a položila mu ruku do klína. „Udělala jsem obrovskou chybu… když jsem byla sama, uvědomila jsem si, že jsi ten pravý… že jsem udělala chybu, když jsem se s tebou rozešla. Je mi to líto. Miluju tě… jako navždycky!“

Dylan objal Vanessu kolem obličeje a podíval se jí do očí. Když to řekla, byl v sedmém nebi.

Objali se a večer skončil podle plánu: Dylan odnesl Vanessu do její ložnice v patře a pomilovali se.

O dva týdny později přišel Dylan k Vanessině rodině na večeři. Poté spolu s Vanessou shodili na jejího otce bombu a oznámili mu, že je těhotná.

Alan se na svou dceru rozzuřil, ale myšlenka na to, že bude dědečkem, ho uklidnila. A Dylan vypadal jako milý chlapík z bohaté rodiny, který by se k ní zachoval správně. A tak na konci vážného rozhovoru nasadil Alan šťastný výraz.

Uplynuly měsíce a v osmnácti letech, když Vanessa začala rodit, ji odvezli na porodní oddělení. O několik hodin později Dylan plakal radostí, když držel svého syna v náručí a představoval ho rodičům a nejbližší rodině shromážděné na porodním oddělení.

O dva dny později se manželé chystali odejít se synem domů, když do pokoje vtrhl lékař a trval na tom, že chce s Dylanem mluvit v jeho ordinaci.

Dylan byl zmatený, ale následoval lékaře do jeho kanceláře. Krátce nato vtrhl zpět do Vanessina pokoje, kde se shromáždili všichni jeho příbuzní a Vanessini rodiče, aby ji i s dítětem odvezli domů.

„LŽETE!“ Dylan vtrhl do pokoje a postavil se Vanesse. „TO NENÍ MOJE DÍTĚ!“

Všichni zalapali po dechu, když Dylan vyprávěl, co mu doktor právě řekl. Vanesse se do břicha vkradl zvláštní pocit, protože si uvědomila, že bude muset hodně vysvětlovat.

„Styď se, že mi to děláš,“ zabručel Dylan. „Jak sis mohla myslet, že bych se stal otcem cizího dítěte? Byl to tvůj plán… nebo v tomhle plánu jeli i tví rodiče? To není dobré! Mami… tati… pojďme. Už s ní nechci mít nic společného, ani s dítětem.“

Vanessa prosila a plakala. Ale Dylan ještě téhož dne utekl z pokoje a z jejího života. Doma prosila otce, aby jí odpustil, ale Alan se zlobil a byl v hořkých rozpacích.

„Jsi ostuda mé rodiny,“ křičel Alan.

„Hnusíš se mi. Nechci tě ani vidět. Jak se můžu postavit před všechny ve městě… a v kostele? Co jim řeknu, až se mě zeptají, kdo je otcem toho dítěte?“ ‚Ne,‘ odpověděl.

Ta slova Vanessu zabolela jako dýky. Uvědomila si, že nikdy nezíská zpět otcovu důvěru, ani nebude moci vést v tomto městě normální život, protože už teď ji lidé pomlouvají.

„…A tak jsem učinila srdcervoucí rozhodnutí. Naposledy jsem políbila své krásné dítě, než jsem ho dala k adopci a opustila město,“ dokončila Vanessa svůj příběh se slzami v očích.

„O šest měsíců později jsem tě náhodou potkala na výstavě umění v novém městě, kam jsem se přestěhovala, Richarde. Víš, co všechno se pak stalo!“

„Proč jsi mi neřekla pravdu?“ zeptal se Richard a cítil se šokovaný. „Mohli jsme si Simona vzít k nám domů a vychovávat ho. Náš syn byl venku… a ty jsi to celé ty roky tajil? Jak jsi mohla, Vanesso? Proto jsi nikdy nechtěla mít děti?“

„Chtěla jsem se ti se vším svěřit, když jsme obnovili náš vztah. Šla jsem do sirotčince…“ odpověděla Vanessa zklamaně. „Ale už bylo pozdě. Jedna rodina už ho adoptovala a odvezla do zahraničí. Nemohla jsem se odhodlat k tomu, abych měla další dítě.“

Richard byl ohromen vývojem událostí. „A jak jsi nás našel, Simone?“

„Otec mi před smrtí řekl, že jsem adoptovaný,“ odpověděl Simon. „Dal mi informace o mé biologické matce. Později jsem se podíval do záznamů v sirotčinci. Po mámě jsem pátral přes šest měsíců. Před dvěma dny jsem se s ní poprvé setkal!“

„No… nikdy by mě nenapadlo, že ve svých 75 letech dám svému 53letému synovi první lekci!“ řekl Richard. „Doufám, že teď už víš, že je lepší být pravdomluvný… a dát lidem druhou šanci! To platí jak pro tvou matku, tak pro mě!“