Jsem řidič kamionu, který zachránil psa na osamělé čerpací stanici.

byl to dlouhý týden na cestách.

Cestoval jsem už několik dní, snažil jsem se dodržet napjaté termíny a únava se dostavila.

S kamionem jsme ujeli nekonečné kilometry po dálnici a jediné, po čem jsem toužil, bylo zastavit na čerpací stanici, natankovat a dát si šálek kávy, než si najdu místo k odpočinku.

Zastavil jsem na malé, téměř prázdné čerpací stanici uprostřed ničeho.

Když jsem vystoupil, uslyšel jsem slabé kňučení.

Nejdřív jsem si myslela, že se mi to zdá, ale pak jsem ho uviděla – hubený, zarostlý pes se choulil u popelnice a třásl se zimou.

Jeho oči se setkaly s mýma a přísahám, že vypadal zoufale, jako by prosil o pomoc.

Popadla jsem ze stánku sendvič, posadila se a nabídla mu ho.

Přiblížil se ostražitě, ale byl dost hladový na to, aby přistoupil blíž.

Když si konečně vzal jídlo, trochu zavrtěl ocasem, a to mi stačilo – nemohla jsem ho tam nechat.

Obsluha benzinové pumpy mi řekla, že pes se už několik dní potuloval po okolí, pravděpodobně byl opuštěný.

Stisklo se mi srdce.

Jak to mohl někdo udělat tak věrnému tvorovi?

Otevřel jsem dveře auta a poplácal sedadlo.

„Tak co, kámo?“ – Zeptal jsem se.

K mému překvapení vyskočil rovnou do kabiny, jako by čekal, až mu někdo dá šanci.

Pojmenoval jsem ho Diesel, jméno ideální pro psa kamioňáka.

Od té doby se mnou cestuje a dělá mi společnost na dlouhých a osamělých cestách.

Schoulí se na sedadle spolujezdce, pozoruje svět a pokaždé, když se na mě podívá, jako by říkal „děkuji“.

Ten den jsem neplánovala, že potkám psa, ale Diesel si mě našel – a nevyměnila bych ho za nic na světě.

To spojení je tak krásné – je úžasné, jak nečekané okamžiky mohou do našich životů přinést ty nejlepší společníky.

Máte nějaký nezapomenutelný příběh o tom, jak jste se seznámili se svým domácím mazlíčkem?