Pronajala jsem byt manželově milence a jejich další rande tam bylo nezapomenutelné.

Život Miliny realitní agentky nebyl špatný. Její práce byla lepší než kdy dřív a vydělávala dost peněz, aby si mohla dovolit život, o kterém vždycky snila. Měla však pocit, že se jí manžel vzdaluje, stává se odtažitým a chladným. Vše se zhroutilo, když Milu zavolala jeho milenka, aby si pronajala byt.

Mila seděla u kuchyňského stolu a pečlivě připravovala snídani pro sebe a svého manžela Richarda.

Vůně čerstvě uvařené kávy naplnila útulnou kuchyň a syčení vajec vařících se na pánvi dodalo ránu teplo.

Položila omeletu na talíř a přidala toasty v naději, že známá rutina mezi nimi zažehne pouto.

Položila talíř před Richarda a snažila se navázat lehkou konverzaci.

„Nějaké nápady ohledně našich plánů na víkend? Mohli bychom navštívit novou uměleckou galerii v centru nebo zajít do kina. Co říkáš?“ Její hlas zněl tiše; snažila se překlenout rostoucí vzdálenost mezi nimi.

Richard sotva zvedl hlavu od telefonu a nepřítomně zabručel v odpověď. „Uvidíme,“ zamumlal a neodtrhl oči od obrazovky.

Mila pocítila zklamání, ale skryla ho za trpělivý úsměv. Poslední dobou se to u nich stávalo pravidelností: ona se snažila napravit jejich vztah a on pokaždé odjel někam jinam.

Když si nalévala další šálek kávy, Richardův telefon znovu zazvonil. Miliny oči, přilákané pohybem, zahlédly na displeji jméno „Carol“ a obrázek neznámé ženy.

Srdce se jí sevřelo, ale rychle se vzpamatovala.

„Kdo je Carol?“ – Zeptala se nenuceným tónem, ale žaludek se jí sevřel podezřením.

Richard se netvářil znepokojeně. Ani nezvedl oči, když odpovídal: „Ach, je to kolegyně z práce. O víkendu máme schůzku mimo město. Já budu pryč až do pondělí.“

Jeho hlas byl plochý, lhostejný, jako by rozhovor nebyl o nic důležitější než diskuse o počasí.

Mila se přinutila k úsměvu, i když se jí sevřela hruď.

„Aha, chápu. Tak šťastnou cestu,“ řekla a lehce ho políbila na tvář, když si bral klíče a mířil ke dveřím. „Tak se uvidíme v pondělí.“

Když se za ním zabouchly dveře, Mila v tiché kuchyni na chvíli strnula: zdálo se, že teplo snídaně je pryč.

Dívala se z okna a sledovala, jak Richardovo auto vyjíždí z příjezdové cesty. V hrudi se jí usadil rostoucí neklid, který ji hryzal zevnitř.

Tahle služební cesta byla něčím jiná – něco jí na ní nesedělo, něco víc než jen další víkendový výlet.

Mila ze sebe setřásla úzkost a zaměřila se na svůj denní program. Měla schůzku s potenciální klientkou, ženou, která si chtěla na víkend pronajmout luxusní byt.

Mila se své práci realitní makléřky vždycky věnovala a dnešek neměl být výjimkou. Bez ohledu na to, jak těžce jí ležela na srdci, se potřebovala soustředit.

Přesto, když se chystala odejít z domu, v mysli se jí neustále vynořoval obraz jména „Carol“ na Richardově telefonu.

Něco bylo špatně, ale zatím mohla ty myšlenky jen odsunout stranou a vydat se na schůzku. Netušila, že den, který ji čeká, odhalí víc, než si dokázala představit.

Později odpoledne vešla Mila do bytu, myšlenkami stále zaujatá ranními událostmi. Snažila se soustředit na nadcházející schůzku a připomínala si, že práce je nejlepší způsob, jak udržet myšlenky na uzdě.

Nový klient si s ní domluvil prohlídku luxusního bytu na víkend a Mila měla vše připravené. Jakmile však klient vešel dovnitř, Milě se zvedl žaludek.

Byla to ona. Ta samá žena z Richardova telefonu – Carol.

Mile se rozbušilo srdce, ale přinutila se zůstat klidná a profesionální. Zhluboka se nadechla a skryla bouři emocí, která se v ní hromadila.

Carol se představila se zářivým úsměvem a vůbec si neuvědomovala, jaký rozruch její přítomnost vyvolává.

Mila k ní natáhla ruku a pevně jí potřásla a měla pocit, jako by se pod ní právě pohnula zem.

„Těší mě, Carol,“ řekla Mila s klidem, který necítila. „Pojďme se porozhlédnout po bytě, ano?“

Zatímco si prohlížely luxusní prostory, Mila se snažila udržet své emoce pod kontrolou. Její mysl na ni křičela, dílky skládačky do sebe zapadaly s nevolnou jasností.

Tato žena, „obchodní kolegyně“ jejího manžela, se chystala strávit víkend právě v tomto bytě s Richardem.

Mila se snažila získat informace, aniž by prozradila svůj vnitřní zmatek, a tak se nedbale zeptala: „Tak co tě sem přivádí? Snad nějaká zvláštní příležitost?“

Carolina tvář se rozzářila úsměvem.

„Vlastně ano. Trávím víkend s výjimečným mužem svého života. Konečně můžeme být chvíli sami.“

Ta slova zasáhla Milu jako rána do břicha. Všechny její pochybnosti se proměnily v bolestnou realitu.

Richard nejel na služební cestu – plánoval romantický výlet s Carol. Miliny emoce začaly vřít, ale zachovala si profesionální fasádu.

„To je hezké,“ podařilo se jí říct, hlas měla pevný navzdory hněvu a zradě, které cítila. Nemohla dát Carol pocítit, že je něco špatně.

Na konci prohlídky byla Carol spokojená a bez váhání podepsala nájemní smlouvu. Mila jí předala klíče, tvářila se klidně, ale v hlavě se jí rojily myšlenky na pomstu.

Když Carol odešla, Mila si náhradní klíč strčila do kapsy. Plán se už rýsoval. Nehodlala tuhle zradu nechat bez odezvy – Richarda a Carol čekal víkend, na který nikdy nezapomenou.

Cestou domů se Mila nemohla zbavit vzteku, který v ní narůstal, ale věděla, že musí zůstat klidná. Potřebovala svou roli zahrát přesvědčivě, a tak vytočila Richardovo číslo, aby její hlas zněl sladce a aby jí kručelo v břiše.

„Ahoj, přijdeš dneska domů?“ – Zeptala se a zahrála si na starostlivou manželku. Srdce se jí rozbušilo, když čekala na jeho odpověď, a každou vteřinou se zlobila víc a víc.

„Ne,“ odpověděl Richard, jeho tón byl odtažitý a chladný. „Jsem na cestě z města. Uvidíme se v pondělí.“

Mila pevněji sevřela volant, když poslouchala jeho lži, a jen stěží ovládala vztek bublající pod jejím klidným zevnějškem.

Richard jí bez rozmyslu lhal do očí, a to ji ranilo víc, než čekala. Jak snadno ji smetl ze stolu. Teď však znala pravdu a byla řada na ní, aby jednala.

Nehodlala plakat ani prosit o odpovědi. Měla v plánu něco mnohem uspokojivějšího.

„Dobře, šťastnou cestu,“ řekla s nucenou vřelostí, než zavěsila. V okamžiku, kdy hovor skončil, se jí roztřásly ruce, ale ne ze smutku, nýbrž ze vzteku, který jí bublal v žilách.

Ta zrada byla skutečná a Mila už byla unavená z role důvěřivé, naivní manželky.

Později toho večera seděla v obývacím pokoji a vytočila další číslo.

Tentokrát byl její hlas klidný, ale plný nového odhodlání. Už si jen nehrála – tohle byl její plán uvedený do praxe.

„Vše připraveno,“ řekla Mila klidně do sluchátka. „Sejdeme se tam dnes v osm večer.“

Muž na druhém konci bez váhání souhlasil a Mila se poprvé od rána usmála.

Zaplavila ji vlna síly. Nešlo jen o to, chytit Richarda při činu, ale donutit ho zaplatit za to, co udělal.

Zavěsila telefon a vstala z pohovky, myšlenky měla jasné a soustředěné. Dnes se chystala postavit Richardovi a Carol, ale ne tak, jak očekávali.

Bylo načase, aby pocítili následky své zrady, a Mila byla připravena zajistit, aby na tuto noc nikdy nezapomněli. Mila přijela k bytu přesně v osm hodin, srdce jí bušilo, ale výraz měla klidný.

Vedle ní stál Carolin přítel, vysoký muž se zlomyslným úšklebkem na tváři.

Zatínal pěsti, když tiše vcházeli do bytu pomocí náhradního klíče, který měla Mila u sebe. Plán byl připraven a Mila nehodlala ustoupit.

Oba se plížili chodbou, v tlumeném osvětlení působila neskutečně. Když se blížili k ložnici, k jejich uším dolehly zvuky tlumeného rozhovoru a smíchu. Mile se zkroutil žaludek, ale šla dál a vedla muže ke dveřím.

Pohled, který se jí naskytl, jí rozproudil krev. Richard a Carol leželi v posteli a nevnímali bouři, která se rozpoutala za dveřmi jejich ložnice.

Ticho přerušil zuřivý křik.

„Co se to tu sakra děje?“ vyhrkl Carolin přítel a jeho hlas se odrážel od stěn. Jeho hněv naplnil místnost jako přílivová vlna, což Carol přimělo prudce se otočit a oči se jí rozšířily hrůzou. Chytila se za hlavu, snažila se zakrýt a její tvář ztratila barvu, když si uvědomila, co se děje.

Richard naproti tomu vypadal bledý a otřesený. Jeho tělo se chvělo, když sklouzl z postele a padl před Milou na kolena. „Já to nevěděl!“ – Koktavě řekl slabým a zoufalým hlasem. „Nechtěl jsem, aby se to stalo, přísahám!“

Richardovy patetické prosby o odpuštění však Milou nepohnuly. Naopak, podnítily její smysl pro spravedlnost. Carol, která se kdysi smála a byla bezstarostná, teď znechuceně stála, rty zkřivené, a dívala se na Richarda svíjejícího se na podlaze.

Muž, kterého podváděla, stál mlčky, zaťaté pěsti a díval se na ni se směsicí vzteku a nedůvěry.

Mila, nevzrušená a klidná, vykročila vpřed a nespouštěla z Richarda oči.

„Ach, Richarde,“ začala s posměšným úsměvem, “vzpomínáš si, jak jsi trval na předmanželské smlouvě? Tu, ve které stálo, že pokud nás jeden z nás podvede, budeme muset při rozvodu vyplatit tomu druhému velkou sumu peněz?“

Richardova tvář zbělela jako stěna. Otevřel ústa, aby promluvil, ale slova z něj nevypadla. Mila pokračovala, její hlas byl pevný a stálý. „Dobře, pošlu ti tvoje věci spolu s rozvodovými papíry. Je konec.“

Aniž by čekala na odpověď, Mila se otočila na podpatcích a zvuk jejích bot byl jediným zvukem v náhle ztichlé místnosti.

Richard se zhroutil zpátky na postel, ve tváři šok a lítost, jak ho tíha jeho činu drtila. Carol, která stála v ohromeném tichu, se vyhýbala pohledu na něj, její dřívější statečnost byla zcela pryč.

Mila vyšla z bytu s hrdě vztyčenou hlavou a cítila, jak v ní vzplál pocit vítězství.

Nejenže odhalila Richardovu zradu, ale také převzala kontrolu nad situací a poskytla si silnější východisko, zatímco on se musel utápět ve své lítosti. Spravedlnosti, pomyslela si, bylo učiněno zadost.

Napište nám, co si o tomto příběhu myslíte, a podělte se o něj se svými přáteli. Třeba je inspiruje a rozjasní jim den.