Proč předávání Oscarů v roce 1975 stále vyvolává kontroverze a emoce?

Když se dívám na staré oscarové fotografie, zejména ze 70. let, běhá mi nostalgicky mráz po zádech.

Je na nich něco téměř strašidelného – vyvolávají vzpomínky na jinou dobu, na jinou Ameriku, kdy se na Oscary skutečně vyplatilo dívat. Tehdy naše celebrity vyzařovaly třídu, půvab, krásu a eleganci.

Je úžasné vidět tolik neuvěřitelných hvězd, které už nejsou mezi námi, a připomíná nám to, jak je život pomíjivý. Kdysi jsem znal každého nominovaného, každý film a každou píseň. Teď už to sotva stíhám.

Audrey Hepburnová v Dorothy Chandler Pavilion v Los Angeles, Kalifornie, 1975 (Getty Images)

Někdo kdysi řekl, že ceremoniál v roce 1975 byl „dobou, kdy herci a herečky měli třídu a žádný politický program“, a i když to nemusí být úplně pravda, rozhodně máme pocit, že jsme něco důležitého ztratili.

Vraťme se tedy k 47. ročníku udílení Oscarů a zaměřme se na jednu konkrétní fotografii, která v poslední době vyvolala mnoho diskusí. Co je na této fotografii tak zvláštního, že se o ní mluví?

„Ošklivá“ a ‚groteskní‘.
Je těžké mluvit o Oscarech z roku 1975, aniž bychom zmínili Dustina Hoffmana. Legendární herec, kterému je nyní 87 let, rozhodně dominoval rozhovorům před ceremoniálem – i když možná ne tak, jak mnozí očekávali.

Hoffman byl nominován za svůj úžasný výkon ve filmu Lenny, životopisném snímku o komikovi Lenny Bruceovi, ale z účasti na ceremoniálu nebyl nadšený. Byl známý svou otevřenou kritikou Akademie a označil tuto událost za nevkusnou a trapnou, dokonce zašel tak daleko, že ji označil za „ošklivou“ a „groteskní“ a přirovnal ji k soutěži krásy.

Tato slova přiměla moderátora Boba Hopea říci: „Pokud dnes večer vyhraje Dustin Hoffman, vezme si ho jeho přítel George C. Scott,“ čímž narážel na Scottovo odmítnutí převzít Oscara v roce 1971.

Ačkoli Hoffman toho večera cenu za nejlepší mužský herecký výkon nezískal, Franku Sinatrovi, jednomu z moderátorů večera, to nezabránilo v tom, aby si ho dobíral. Sinatra, známý svým charismatem, pronesl nezasloužený vtípek, který u publika nenašel odezvu.

Sinatra byl zmatený ze svých replik
Zdálo se, že Sinatra měl na 47. ročníku udílení Oscarů těžký večer.

Recenze z roku 1975 nebyly příliš přívětivé. Renomovaný filmový kritik Roger Ebert z deníku Chicago Sun-Times uvedl, že diváci na Sinatru během vystoupení dokonce bučeli.

Barbara Sinatra a Frank Sinatra (Getty Images)

Vypadal mírně podnapilý, své repliky přeříkával a pronesl „několik ostrých, nevkusných poznámek na adresu svých italsko-amerických spoluobčanů“.

„Byla to trapná podívaná,“ napsal Ebert.

Toho večera se však měly odehrát ještě kontroverznější věci.

Projev, který rozzuřil Boba Hopea
Pokud se říká, že předávání cen v minulosti bylo údajně méně zpolitizované, existuje jedna historka z předávání Oscarů v roce 1975, která tuto představu silně vyvrací. V dubnu toho roku se chystal konec války ve Vietnamu, což bylo během večera rozhodně cítit.

Když dokumentarista Bert Schneider přišel na pódium, aby převzal cenu za nejlepší dokumentární film za snímek „Hearts and Minds“, nemohl neupozornit na Vietnam. Poznamenal: „Je ironií osudu, že jsme se zde sešli v době, kdy se Vietnam chystá k osvobození.“ Nebylo to nijak zvlášť překvapivé vzhledem k tomu, že jeho kritický dokumentární film pojednával o válce ve Vietnamu.

Situace se však vyhrotila, když Schneider přečetl telegram s „pozdravem přátelství všem Američanům“ od velvyslance Vietkongu Dinh Ba Thi.

Telegram děkoval protiválečnému hnutí „za vše, co udělalo ve jménu míru“, a to bylo příliš i na oscarového moderátora Boba Hopea, který byl dlouho v otázkách vietnamské války jestřábem.

Frank Sinatra a Bob Hope (Getty Images)

Zpětný záběr
Hope nechtěl dát ruce dolů, a tak o hodinu později napsal telegram, který Frank Sinatra přečetl rozdělenému publiku: „Akademie vzkazuje: ‚Nejsme zodpovědní za žádné politické narážky v programu a je nám líto, že k nim dnes večer došlo‘.“

Tento projev rozzuřil Shirley MacLaineovou, jednu ze spolupořadatelek, i herce Warrena Beattyho. Beatty na to nevrle odpověděl: „Díky, Franku, jsi starý republikán.“ McLainová přidala svůj vlastní jízlivý komentář: „To je pravda: „Řekl jste, že mluvíte za Akademii. No, já jsem členkou Akademie a vy jste se mě neptal!“.

Při zpětném pohledu se někteří lidé domnívají, že komentáře Berta Schneidera byly poměrně mírné. Ti, kdo ho znali, poznamenali, že jeho výroky na předávání Oscarů v roce 1975 byly překvapivě zdrženlivé – zejména s ohledem na to, jak otevřeně se občas vyjadřoval k válce ve Vietnamu.

Kolektivní vina showbyznysu
Ingrid Bergmanovou není třeba představovat a při předávání Oscarů v roce 1975 byla tato legendární švédská herečka oceněna Oscarem za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli za roli Grety Olssonové ve filmu Vražda v Orient expresu. Ve svých 59 letech sklidila od obdivujícího publika ovace ve stoje, ale její emoce byly smíšené.

Bergmanová, kterou uvedli Katharine Rossová a Peter Falk, pronesla skromný a omluvný projev, v němž poznamenala, že herečka Valentina Corteseová si cenu zasloužila více než ona.

Bergmanová se domnívala, že Oscara získala částečně proto, že Hollywood se stále cítí provinile za to, že se k ní v roce 1949 otočil zády po jejím skandálním románku s režisérem Robertem Rossellinim.

Pozoruhodný okamžik
Slavnostní udílení Oscarů v roce 1975 v Dorothy Chandler Pavilion v Los Angeles v Kalifornii bylo skutečně událostí pro všechny věky.

Mělo to všechno – eleganci, ikonické hvězdy, politické intriky a nezapomenutelné filmy jako Kmotr – část II. Při zpětném pohledu se zdá, že šlo o vrchol zlaté éry Hollywoodu, kdy celebrity měly šarm a půvab, který se dnes zdá být vzácný.

Není tedy divu, že se o tomto galavečeru mluví dodnes. Zvláště jedna fotografie si získala velkou pozornost – přestože od ní uplynulo téměř 50 let.

Jon Voight a herečka Raquel Welchová pózují v zákulisí po předání ceny za nejlepší kameru během 47. ročníku udílení Oscarů (Getty Images)

Fotografie, která zachycuje dvě z nejikoničtějších postav Hollywoodu – Jona Voighta a Raquel Welchovou – stále vyvolává debaty, protože dokonale vystihuje eleganci a půvab tehdejší doby. Snímek však vyvolal i kritiku.

Jon Voight byl v onen okouzlující večer oblečen do klasického černého smokingu a stál vedle oslnivé Raquel Welchové, která zářila v tmavě růžových šatech, jež odvážně popíraly gravitaci. Společně vystoupili na pódium jako předávající Ceny za nejlepší film. Ačkoli ani jeden z legendárních herců nebyl v tento večer nominován, na červeném koberci rozhodně působili výrazným dojmem.

„John vypadá jako úchyl.“
Fotografie z této události se mezitím stala virální na sociálních sítích.

Zatímco většina lidí ikonický snímek zbožňuje, někteří komentátoři zvedli obočí a tvrdili, že Voightovo objetí s Raquel Welchovou vypadá nepatřičně. „Jon vypadá jako blbec. Raquel nevypadá příjemně. Pokud nejsou pár, je to prostě strašidelné,“ poznamenala jedna žena. Jiná dodala: „Všichni jsme si mysleli, že je to tak: „Vypadá, jako by se jí dotýkal bez jejího souhlasu 🥺“.

Jon Voight a herečka Raquel Welchová pózují v zákulisí s Fredem J. Kenekampem, který získal cenu za nejlepší kameru, během 47. ročníku předávání Oscarů v Dorothy Chandler Pavilion v Los Angeles v Kalifornii. (Foto: Michael Montfort/Michael Ochs Archives/Getty Images)

Na obranu snímku a Voighta se však postavilo mnoho lidí:

„Byla jsem tehdy mladá žena a to, že mě muž takto držel na nějaké akci nebo jiném místě, se stávalo často a bylo to normální. Mohlo to být velmi příjemné, ale samozřejmě někteří muži byli příjemnější než jiní a někteří byli nepříjemní, ale to bylo v pořádku.“ Některé zdejší rozhořčené pocity mě prostě rozesmívají. Klid, lidi!“ – uvedl jeden komentátor.

Jiný přidal: „Mám pocit, že se mi to nelíbí: „Všichni jsou tak kritičtí. Pokud jste v té době nebyli poblíž, nemáte na to názor. Pokud jste v té době byli poblíž, víte, že na té fotce není nic špatného! Gezz, lidi…..“

Co si myslíte? Je tento snímek fascinujícím pohledem do minulosti, nebo odhaluje nepříjemné pravdy o genderové dynamice v Hollywoodu?