Při požáru jsem se popálila v obličeji a manžel mě opustil. Po letech jsem se s ním nečekaně setkala a on byl ohromen.

Myslela jsem si, že s manželem budeme navždy spolu, ale když došlo k požáru, změnila jsem se fyzicky a on si to rozmyslel. Manžel mě nakonec opustil kvůli tomu, jak jsem vypadala, ale nakonec jsem se smála já.

Byl chladný podzimní večer, když začalo hořet. Stále si pamatuji štiplavý zápach dřevěného kouře, který se vznášel vzduchem a mísil se se vzdáleným smíchem dětí hrajících si venku, než mě oheň dostihl a navždy změnil můj život.

Dům, který jsme si pronajímali, měl starý, nespolehlivý sporák. Řekla jsem Evanovi, že bychom ho měli zkontrolovat, ale jako už tolikrát, i tentokrát mé obavy smetl ze stolu. To dělal vždycky: moje obavy odmítal, jako by o nic nešlo.

Ale to se asi stává, když jste ženatý s někým, kdo studuje na doktora. Evan si vždycky myslel, že to ví nejlíp. Tu noc před osmi lety jsem v obývacím pokoji zapálila několik svíček.

Elektřina byla zapnutá a vypnutá a já chtěla, aby bylo útulno a teplo, jako doma. Vítr drnčel do oken, ale nevěnovala jsem mu pozornost. V ruce jsem držela hrnek s čajem a četla si knihu, ponořená do jiného světa.

Pak jsem něco ucítila: něco štiplavého, hořícího. Než jsem se nadál, oheň z vařiče se rychle šířil, šplhal po stěnách jako živý a požíral všechno, co mu stálo v cestě! Vyskočil jsem na nohy a převrhl svíčky, čímž plameny ještě zesílily!

Srdce mi bušilo v hrudi a já jsem propadla panice! Běžela jsem do kuchyně a popadla hasicí přístroj, ale už bylo pozdě! Oheň zachvátil polovinu obývacího pokoje! Křičela jsem na Evana, který se nahoře učil!

Jeho kroky duněly po schodech. Když uviděl oheň, rozšířily se mu oči a poprvé jsem v jeho tváři viděla opravdový strach! Už to nebyl ten chladný, vyrovnaný student medicíny, ale prostě člověk vyděšený z toho, že by mohl přijít o všechno.

„Jdi pryč!“ – vykřikl, ale já jsem ztuhl na místě, ruce se mi třásly, jak jsem si pohrával s hasicím přístrojem.

Ani jsem si nevšiml, že se to stalo, když se trám ze stropu zřítil dolů a přišpendlil mě k zemi. Žár byl nesnesitelný a já cítila, jak mi od intenzity plamenů naskakují puchýře na obličeji!

Manžel mě vytáhl právě včas, táhl mě po podlaze a vynesl na dvůr. Byla jsem v šoku a sotva jsem si uvědomovala, co se právě stalo. Slyšela jsem vzdálené vytí sirén, ale jediné, na co jsem se dokázala soustředit, byla bolest, nesnesitelná, palčivá bolest, která mi procházela tělem.

Odvezli mě do nemocnice, ale sotva si pamatuji, jak jsem se tam dostala. Několik následujících dní uplynulo v mlze operací a léků proti bolesti. Když jsem se konečně probudil, byl jsem zabalený v obvazech, celý obličej zakrytý. Evan seděl vedle mě, tvář měl bledou a ruce se mu třásly, když držel ty moje.

Podíval se na mě a v jeho očích jsem viděla strach.

„Já… já nevím, jak…,“ vykoktal a zděšeně sledoval, jak mi lékaři sundávají obvazy, aby zkontrolovali, jak se hojím.

Chtěla jsem ho utěšit, říct mu, že všechno bude v pořádku, ale neměla jsem sílu.

V nemocničním pokoji jsem cítila, jak se vzdálenost mezi námi zvětšuje, jako propast, kterou ani jeden z nás neumí překlenout. Když mě nakonec propustili, najal si pečovatelku, která se o mě starala v našem domě, zatímco probíhala rekonstrukce.

Když jsem přijela, Evan už byl dávno pryč: požár jsem přežila, ale měla jsem těžké popáleniny na obličeji, rukou, hrudníku a ramenou. Navzdory napětí, které mezi námi panovalo, jsem byla ráda, že je stále nablízku, a doufala jsem, že budeme společně pracovat na mém uzdravení.

Ale nečekala jsem, co udělá vzápětí.

Druhý den se Evan probudil brzy ráno, sbalil si všechny věci a poslal mi krátkou zprávu, která zněla: „S někým takovým nemůžu být.“ V tu chvíli jsem se na něj podívala a řekla jsem mu: „Tohle je pro mě těžké.“

Evan, muž, kterého jsem milovala, muž, kterého jsem si vzala, se nedokázal smířit s tím, co se mi stalo. Nemohl se na mě dívat, nemohl se mnou být, když jsem teď byla celá zjizvená. Nejdřív jsem si myslela, že jeho odmítnutí bude můj konec, ale překvapivě jsem se dokázala vzpamatovat.

Několik týdnů jsem se řídila doporučeními lékařů, podstoupila jsem několik operací, každou bolestivější než tu předchozí. Dokonce jsem absolvovala i terapii. Bylo těžké zotavit se z fyzických i emocionálních zranění.

Lékaři dělali, co mohli, aby mi zachránili obličej, ale věděla jsem, že už nikdy nebudu vypadat jako dřív. Žena, kterou jsem viděla v zrcadle, byla cizí, kterou jsem nepoznávala.

Navzdory fyzické a emocionální terapii mě nic nemohlo připravit na den, kdy se budu muset vrátit do světa, kde každý uvidí jizvy. Do světa, kde se na mě lidé budou dívat s lítostí nebo odporem.

Musela jsem se naučit, jak být znovu silná a znovu vybudovat svůj život bez Evana.

Tehdy jsem potkala Jima.

Nebyl jako Evan. Jim byl klidný, vyrovnaný a laskavý a působil opravdově, ne nuceně. Seznámili jsme se v podpůrné skupině pro lidi, kteří přežili popáleniny, a i když jsem zpočátku váhala, sblížili jsme se díky mým zkušenostem a jeho znalostem.

Zažil trauma a pracoval s pacienty, kteří čelili podobným problémům, a ani jednou při pohledu na mě neuhnul pohledem. Jako lékař měl Jim přístup k nejlepším specialistům na rekonstrukční chirurgii a jeho posláním bylo pomoci mi získat zpět sebevědomí.

Nešlo mu o to, abych vypadal jako dřív, ale o to, aby mi pomohl cítit se zase sám sebou. Pomalu jsme se do sebe zamilovali, Jim mě miloval takovou, jaká jsem. Podporoval mě na každém kroku mé rekonvalescence a úspěch chirurgů předčil mé očekávání.

Vždycky mi říkal, že jsem krásná, i když jsem to neviděla. U něj to nebyla jen slova, myslel to vážně. Poprvé po letech jsem měla pocit, že můžu být sama sebou! Zkrátka a dobře, nakonec jsme se vzali a já byla nejšťastnější v životě!

Přesunuli jsme se k minulé sobotě, k večeru, kdy Jim slavil své povýšení. Byli jsme v luxusní restauraci, obklopeni jeho kolegy, které jsme pozvali. Připadala jsem si trochu nepatřičně, ale můj manžel byl tak pyšný, že mě má po svém boku.

Večer probíhal krásně, dokud jsem ho nespatřila… Evana.

Stál na druhém konci místnosti a mluvil s jedním z Jimových spolupracovníků. Cítila jsem, jak mi z plic odchází vzduch. Na okamžik jsem nebyla tou silnou, sebevědomou ženou, kterou jsem se stala. Byla jsem vystrašená dívka, která zírala na zprávu, jež mi zlomila srdce.

Najednou přišel s širokým úsměvem a blahopřál Jimovi k povýšení. Pak se ale něco změnilo.

„Máš štěstí,“ řekl Evan, prohlédl si mě od hlavy až k patě a lehce zaflirtoval. „Máš krásnou ženu.“

Usmál jsem se, i když mi srdce bušilo v hrudi. „To určitě máš.“

V tu chvíli mi to došlo… Evan mě nepoznal.

Ten večer jsem si pro manžela připravila proslov, malé poděkování za všechno, co pro mě udělal. Ale jak jsem tam tak stála s mikrofonem v ruce a dívala se na Evana, rozhodla jsem se to trochu změnit, protože se mi naskytla příležitost.

Uvědomil jsem si, že mu musím dát najevo, kdo jsem, a tak jsem pevně uchopil mikrofon do rukou a začal mu všechno říkat na rovinu. Začala jsem mluvit o své cestě od hasičů k operacím a o tom, jak mě bývalý manžel opustil, když jsem někoho nejvíc potřebovala.

Když jsem začala mluvit o svém bývalém, podívala jsem se na Evana a jeho tvář zbledla, když si uvědomil, kdo jsem.

„Mám štěstí, že jsem se sem nemusela dostat sama,“ řekla jsem plochým hlasem. „Byly doby, kdy jsem si nevěřila, kdy jsem si myslela, že se nedokážu posunout dál. Ale našla jsem někoho, kdo mě viděl takovou, jaká jsem, a ne jak vypadám.“

Když se na obrazovce objevily diapozitivy s fotkami mých jizev a následků požáru, Evan ztuhl na místě. Vypadal, jako by chtěl zmizet, než vyběhl ven, zjevně otřesený mým odhalením.

Aniž bych řekla jeho jméno, nechala jsem publikum, aby si samo domyslelo, co se stalo. Jim o mé minulosti s Evanem neměl tušení, ale když jsem mu o tom později večer vyprávěla, zuřil. Chtěl se hned vrhnout do rvačky s mým bývalým, ale zarazila jsem ho.

„Nestojí to za to,“ řekla jsem. „Už teď žije s následky svých rozhodnutí.“ ‚To je pravda,‘ řekl jsem.

Během několika následujících měsíců začal můj manžel věnovat Evanově práci větší pozornost a všiml si, jak špatně se chová ke svým pacientům. Evanovo chování dalo Jimovi příležitost udělat v práci nějaké změny a kvůli jeho špatným výsledkům byl Evan propuštěn.

„Je hezké vidět, že moje minulost, jakkoli bolestná, mě nakonec dovedla tam, kde potřebuji být,“ řekla jsem jednou večer manželovi, když mě v posteli držel za ruku. Koneckonců život umí věci vrátit do správných kolejí.

Evanovo ex nebylo jedinou ženou, která se dočkala sladké pomsty poté, co se s ní manžel rozhodl bezdůvodně rozvést. V následujícím příběhu byla Mikeova manželka připravena na to, že se s ní pokusí rozvést naslepo. Nakonec jí zavolal s prosbou o pomoc poté, co se odstěhovala.