Před vystoupením z letadla si pilot všimne posledního cestujícího uvnitř, který je jeho kopií.

Než kapitán Edward Blair vystoupil z letadla, které právě přistálo, všiml si v něm osamělého muže, který odmítal odejít. Když se na něj podíval zblízka, uvědomil si, že je to jeho kopie.

„Dobré odpoledne, dámy a pánové. Tady je kapitán Edward Blair. Právě jsme přistáli na mezinárodním letišti Chicago Midway. Doufáme, že se vám náš let líbil, a přejeme si, abychom se s vámi setkali při některém z dalších letů,“ promluvil kapitán z kokpitu poté, co letadlo úspěšně přistálo.

Po zaparkování letadla kapitán a jeho první důstojník podle protokolu počkali, až všichni cestující opustí letadlo, a teprve poté opustili kokpit. Když na ně přišla řada, otevřel dveře do kokpitu a uviděl letušku, jak hovoří s mužem, který odmítal opustit letadlo.

„Je všechno v pořádku?“ zeptal se Edward a přistoupil k nim.

Letuška přikývla. „Dám vám trochu času,“ usmála se a zamířila k zadní části letadla.

Edward byl zmatený, proč ho chce nechat o samotě s pasažérem, dokud si neuvědomil, co má na mysli. Stál tam muž, který mu byl velmi podobný. Než stačil cokoli říct, muž promluvil.

„Chceš vidět svou mámu?“ – Zeptal se.

„Nemůžu uvěřit svým očím. Jsi to ty, Adame? Máma se vrátila? Je živá a zdravá?“ Edward odpověděl a hlavou se mu najednou honila spousta myšlenek.

Adam byl Edwardovo dvojče, které neviděl už několik desetiletí. Edward odešel ze sirotčince, když mu bylo osm let, a teď jim bylo každému 32 let.

„Nejdřív jsem se tě na něco zeptal. Chceš vidět svou mámu?“ Adam se znovu zeptal netrpělivým tónem.

Edward přikývl a Adam vystoupil z letadla. Edward ho následoval a oba nasedli do taxíku a zamířili do města.

Cestou Adam celou dobu mlčel. Edward se naopak plačtivě snažil vysvětlovat.

„Když nás opustila v sirotčinci, opravdu jsem si myslel, že se nikdy nevrátí. Nechtěl jsem si dělat velké naděje. Uvědomoval jsem si, že nás nemůže živit, protože táta je pryč, ale myslel jsem si, že nás opustila, protože nějaká její část nás chtěla opustit taky. Nemyslel jsem si, že se někdy vrátí, Adame,“ vysvětlil.

„Proto jsi souhlasil, že tě adoptuje bohatá rodina. Dal jsi jim přednost přede mnou! Celé dny jsem tě prosila, abys mě tu nenechával, ale ty jsi dal přednost pohodlnému životu vlastní krve. Vrátila se rok po tvém odchodu a nemohla si odpustit, že tě ztratila,“ odpověděl Adam.

„Dodnes si vyčítá, že neměla sílu si tě udržet. Nechápej mě špatně – nenávidím tě. Vlastně tě nenávidím stejně jako našeho otce. Přestal jsem tě hledat už před lety, ale když jsem v tom letadle uslyšel tvé jméno, vzpomněl jsem si na mámu a její touhu tě vidět,“ dodal a zazubil se.

O několik minut později taxi zastavilo. Adam z něj vystoupil a vstoupil do starého domu, což Edwarda překvapilo. Uvědomil si, že jeho bratr a matka žijí v chudobě.

Adam měl sice dlouholetou přítelkyni, ale nemohl ji požádat o ruku, protože většinu času trávil prací a péčí o nemocnou matku. Vždycky se chtěl usadit a založit rodinu, ale cítil se matce zavázán a chtěl se ujistit, že prožije zbytek života bez chudoby.

Když vstoupili do domu, Edward okamžitě uviděl svou matku Annie, jak sedí na invalidním vozíku v obývacím pokoji. Když viděla oba své syny v jedné místnosti, vzlykala a nemohla se uklidnit.

„Panebože, to jsi ty, Edwarde. Adame, ty i tvůj bratr jste oba tady. Jste zpátky,“ vzlykala, když si přitáhla vozík blíž k synům.

„On se nevrátil, mami. Jen tě přišel navštívit, ale až skončí noc, vrátí se do svého sídla,“ řekl Adam pasivně a nalil matce sklenici vody, aby ji uklidnil.

Edward neváhal a přistoupil k mámě, objal ji kolem ramen a omluvil se jí. „Moc mě to mrzí, mami. Mrzí mě, že jsem ti nevěřil, když jsi říkala, že se pro nás vrátíš. Chci, abys mi odpustila,“ rozplakal se.

„Já ti to nevyčítám, synku. Vůbec ti to nevyčítám. Mrzí mě, že jsem tobě a Adamovi nedokázala zajistit dobrý život od začátku. Kéž bych mohl, ale měl jsem takový problém najít práci. Je mi to líto, zlato. Jsem moc ráda, že jsi tady,“ odpověděla mu matka a pohladila ho po vlasech, když se objímali.

„Chceš zůstat přes noc? Musíme toho hodně dohnat. Byla bych ráda, kdybys s námi strávil víc času,“ požádala ho.

„Promiň, mami, ale dneska musím domů. Dostal jsem práci ve Francii, takže se s pěstouny stěhujeme. Let domů do Chicaga byl můj poslední tady. Asi to tak mělo být, že Adam letěl tím letadlem, protože jsem tě mohl vidět,“ vysvětlil.

Když se Annie dozvěděla, že se syn stěhuje do Evropy, zlomilo jí to srdce. „Ty odjíždíš?“ – Řekla slabě. „Mrzí mě, že jsme se nenašli dřív… Je mi líto, že náš společný čas byl tak krátký.“ ‚Ahoj,‘ odvětil.

„Je mi to moc líto, mami. Budu tě navštěvovat tak často, jak jen to půjde. Určitě budu mít letenky do USA,“ řekl Edward a znovu se omluvil.

„Přestaň jí dělat naděje. Nezaslouží si, aby jí v jejím věku někdo zlomil srdce. Vypadni!“ odpověděl Adam a uvědomil si, že jeho bratr chce jejich matku jen vidět, ale ne si k ní vybudovat pouto.

Pár dní po jejich setkání si Adam všiml, že k protějšímu domu přijela dopravní služba a muži do ní začali nakládat nábytek a spotřebiče.

„Mami, myslím, že někdo koupil dům přímo naproti našemu. Brzy budeme mít nové sousedy,“ řekl jí.

Eni byla na východě, protože vždycky chtěla mít sousedy. Ráda pekla a chtěla se o své výtvory podělit s ostatními lidmi.

Byli však překvapeni, když byli překvapeni, když byli překvapeni, když byli překvapeni, když byli překvapeni, když byli překvapeni, když byli překvapeni, když byli překvapeni, když byli překvapeni, když byli překvapeni, když byli překvapeni, když byli překvapeni, když byli překvapeni, když byli překvapeni, když byli překvapeni. Adam a Annie otevřeli vchodové dveře, aby ho přivítali. „Co tady děláš?“ zeptal se Adam svého bratra.

„Mluvil jsem se svou ženou o tom, co se tuhle stalo, a oba jsme si uvědomili, že náš domov není ve Francii, ale tady. Odmítl jsem nabídku práce u francouzské letecké společnosti a řekl jsem pěstounům, že se chci přestěhovat někam do Chicaga. Pochopili to a slíbili mi, že se mnou budou v kontaktu, zatímco si budou užívat důchodu v Evropě,“ vysvětluje Edward.

„Mrzí mě, že jsem neměl příležitost tě vyhledat, mami. Vím, že jsem v minulosti udělal spoustu chyb, ale doufám, že mi dáš šanci dokázat ti, že nejsem špatný člověk a že s tebou chci opravdu trávit čas. I já se s tebou chci znovu sblížit, Adame. Jsme bratři. Mám vás oba rád a dokážu vám, jak moc, pokud mi to dovolíte,“ dodal.

Annie tomu nemohla uvěřit a rozplakala se. Edvard představil Ennimu a Adamu svou ženu Emmu a malou dcerku Alex, než aby sogrel jejich srdce. Zatímco si Annie povídala s Alex a Emmou, Adam a Edvard měli čas na rozhovor.

„Vím, že mi vůbec nevěříš, Adame, ale dej mi prosím šanci, abych ti dokázal, že mám s tebou a mámou dobré úmysly,“ prosil.

„Kvůli mámě jsem ochoten zapomenout na své minulé problémy. Zdá se, že je šťastná, a na ničem jiném mi nezáleží,“ přiznal Adam.

Bratři se setkají a Edward se dozví, že Adam má starou přítelkyni, kterou si chce vzít. Dobrovolně se nabídne, že se postará o jejich matku v sousedním domě, zatímco Adam bude pracovat na svém osobním vztahu.

Edward zrenovoval Adamův dům a po rekonstrukci vypadal jako nový. Adam začal pracovat na svém osobním životě, zatímco Edward s rodinou se staral o Annie v sousedním domě. Každý večer se rodina scházela k dobrému jídlu a rozhovoru.

Co se z tohoto příběhu můžeme naučit?

• Lidé, kteří měli být ve vašem životě, si k vám vždy najdou cestu. Adam nevěděl, že Edward ten den odlétá zpět do Chicaga. Jejich náhodné setkání přivedlo Edwarda zpět do společnosti jeho matky a bratra, které už léta neviděl.
• Nikdy nebylo pozdě začít znovu. Adam se na svého bratra Edwarda zlobil, že ho opustil, ale kvůli matce dokázali své neshody odložit stranou. Nakonec napravili svůj vzájemný vztah a stali se silnější a šťastnější rodinou.

Podělte se o tento příběh se svými blízkými. Možná je bude inspirovat a zlepší jim den.