Před několika týdny se k nám nastěhoval manželův nejlepší kamarád a očekával, že po něm budu uklízet – manžel se ho zastal a já jim dala za vyučenou.

Když jsme v domě bydleli jen já a můj manžel, byl vždy čistý. Ale pak přišel jeho druh a začaly hádky a rvačky. Manžela nezajímalo, jak se cítím a co prožívám. Věci se nakonec vyřešily, když jsem nad situací převzala kontrolu.

Když můj manžel pozval svého přítele, aby se k nám nastěhoval, udělal to bez mého souhlasu. Netušila jsem, že se přítomnost jeho dlouholetého kamaráda změní v noční můru. Okolnosti mě donutily přijmout drastická opatření k nápravě situace.

Toto je obrázek ložnice poté, co u nás několik týdnů bydlel nejlepší přítel mého manžela, Alex. Nedokážu vám popsat ten zápach, ale věřte mi, je to nechutné a nesnesitelné! Alex se k nám nastěhoval, protože jeho dům procházel velkou rekonstrukcí.

Abych byla upřímná, můj manžel pozval svého kamaráda, aby s námi bydlel, aniž by to se mnou probral. Nebyla jsem s tímto uspořádáním spokojená a zeptala jsem se: „Jak dlouho tu bude bydlet? A proč si se mnou nepromluvil, než udělal tak drastické rozhodnutí?“ ‚Ano,‘ odpověděla jsem.

„Je mi to líto, lásko. Nepřemýšlela jsem jasně. Nechal jsem se přemáhat vzrušením,“ vysvětlil. Chudák vypadal, že se omlouvá upřímně, a já se podvolila. Neuvědomila jsem si však, že to z mé strany bude velká chyba.

Původně to měla být krátkodobá dohoda, ale z týdnů se staly měsíce. Můj manžel Jake se rozhodl, že by bylo zábavné mít u sebe svého nejlepšího kamaráda. Nepřemýšlel však o tom, kolik práce navíc mi to přinese.

„Neboj se, zlato,“ řekl Jake v den, kdy Alex dorazil s taškou a krabicí videoher. „Bude to jako za starých časů. Budeme se bavit!“ Taky slíbil, že se ode mě budou držet dál a nebudou otravní.

Přinutila jsem se k úsměvu, ale uvnitř mě už jsem byla sevřená z toho nepořádku a z představy, že budu žít se dvěma muži. Jake a Alex byli nerozluční už od vysoké školy, spojovala je láska ke hrám a sportu. Já jsem naopak milovala klid a pořádek.

Během několika dní se dům proměnil, a ne k lepšímu! Obývací pokoj byl plný prázdných lahví od piva, všude byly obaly od svačin a Alexův pokoj byl plný špinavého prádla! Jake a Alex zůstávali dlouho vzhůru.

Od té doby, co přijela návštěva, hráli jen videohry nebo spolu popíjeli pivo. Jejich smích se ozýval celým domem a já se snažila usnout s polštářem přes hlavu. Měla jsem depku ze všeho toho úklidu navíc, který jsem musela udělat.

Navíc jsem si začínala připadat čím dál víc sama. Jednoho večera, po obzvlášť dlouhém dni v práci, jsem našla v kuchyni nepořádek. Drobky pokrývaly linku, dřez byl plný špinavého nádobí a na podlaze byla záhadná lepkavá hmota.

Už jsem to nemohla vydržet! „Tohle musí přestat!“ řekla jsem si přes zaťaté zuby a zaťaté pěsti. Rozhodla jsem se, že své problémy s Alexem vyřeším o samotě s manželem. Jenže on i jeho kamarád se drželi v bok a Jakeovi dělalo potíže být sám.

Když se mi konečně podařilo najít malou skulinku, kde byl manžel sám, rozhodla jsem se s ním promluvit na rovinu. „Jaku, můžeme si promluvit?“ zavolala jsem na něj z prahu jeho domácí pracovny, kde byl ponořený do své práce, zatímco Alex klečel na kolenou a hrál v obýváku další videohru.

„Jasně, kotě. Co se děje?“ – Řekl a nespouštěl oči z obrazovky notebooku. „Nemám čas na všechno to uklízení. Potřebuju pomoct.“ Jake přerušil svou zaneprázdněnost, otočil se ke mně a pohrdavě mávl rukou.

Musím říct, že jsem nečekala, že takhle zareaguje, a opravdu mě to ranilo. Mávl rukou nad mými obavami a odpověděl: „Nebuď tak nevrlý! Ty se prostě nedokážeš smířit s tím, že se nic z toho netýká tebe. Kromě toho je to jen další místnost, kterou je třeba uklidit. O nic nejde.“

Jeho slova zabolela! Chtěla jsem mu něco oplatit, když jsem si najednou všimla, že se vrátil ke své práci! Už si mé přítomnosti nevšímal! Odešla jsem s pocitem zlosti i ublížení. Tu noc jsem ležela vzhůru a poslouchala, jak se moji kamarádi z dětství baví!

Tehdy jsem začal plánovat svůj další krok. Rozhodla jsem se Jakeovi ukázat, co ve skutečnosti znamená „o nic nejde“. Rozhodl jsem se, že to musí zažít na vlastní kůži. Druhý den ráno jsem vstala brzy a posbírala všechny Alexovy odpadky.

Protože spali dlouho, vzbudili se mnohem později než já. Posbírala jsem prázdné konzervy, špinavé oblečení a napůl snědené jídlo a všechno to naházela do Jakeovy kanceláře. Než se probudili, vypadal pokoj jako válečná zóna!

„Hej, co to sakra je?“ – Vykřikl můj manžel ze své kanceláře, jakmile otevřel dveře. Věděla jsem, že naházet tam všechno to harampádí bude mít největší efekt, protože Jake pracoval z domova. Potřeboval, aby ten prostor byl funkční.

Neobtěžovala jsem se mu odpovídat ani věnovat pozornost, protože jsem věděla, proč křičí. Místo toho do pokoje vtrhl Alex a rozesmál se: „Páni, brácho! Máš v kanceláři pěkný nepořádek! Musíš s tím něco udělat, jestli chceš mít nějakou práci.“ ‚Aha,‘ řekl jsem.

A odešel udělat snídani a zpátky na gauč! Jake se mi nepostavil a jen všechno přesunul do jednoho rohu, aby mohl přijít a pracovat. Postupem času se v manželově kanceláři hromadilo špinavé nádobí, náhodné ponožky a zbytky jídla, což ho rozzuřilo.

„Takhle přece nemůžu pracovat!!!“ řekl jsem mu. – křičel na celý dům. Vešla jsem dovnitř se sladkým úsměvem. „Je to jen jedna místnost, kterou je třeba uklidit, Jaku, tak to udělej. O nic nejde, ne?“ Manžel zuřil, ale s mou logikou nemohl polemizovat. Alex se naopak tvářil rozpačitě.

„Kámo, je mi to líto. Neuvědomil jsem si, že je to tak zlé,“ zamumlal. „Možná bys měl víc pomáhat,“ navrhl jsem a nechal je, ať se s tím nepořádkem vypořádají. Na pár dní se situace zlepšila. Jake a Alex se snažili udržovat dům v čistotě, ale jejich snaha byla přinejlepším polovičatá.

Nepořádek se vrátil a já cítila, jak moje frustrace znovu roste. Jednoho pátečního večera jsem to už nevydržela a vyjela na Jakea. Pořádně jsme se pohádali a on mě obvinil, že nemám ráda večírky. Alex se dokonce pokusil o mediaci, ale protože byl hlavní příčinou našeho stresu, řekla jsem mu, ať se do toho neplete.

Manžel se snažil svého přítele bránit, ale to mě naštvalo ještě víc. Rozhodla jsem se, že už toho mám dost! Sbalila jsem si tašku a zavolala své nejlepší kamarádce Lise. „Můžu u tebe přespat na víkend?“ zeptala jsem se. „Jasně, zlato. Co se děje?“ – Odpověděla mi.

Vysvětlila jsem jí situaci a ona mě přivítala s otevřenou náručí. Ten víkend jsem si užívala klidu a čistoty Lisina bytu. Nemusela jsem po nikom uklízet a byl to tolik potřebný odpočinek.

V pondělí ráno mi zazvonil telefon od Jakea. „Prosím, přijeď domů,“ žadonil celý zoufalý a zahanbený. „V domě je katastrofa a já nemůžu najít nic, co bych potřeboval. S Alexem se nedá žít!“ Ten člověk měl tu drzost mi volat poté, co celý víkend mlčel.

Přesto jsem pocítil soucit, ale zůstal jsem neoblomný. „Vrátím se, až bude v domě uklizeno a Alex bude pryč.“ Jake si povzdechl. „Dobře, dobře. Hned to uklidíme. Jen prosím tě přijď večer domů, lásko?“

„Budu o tom přemýšlet,“ odpověděla jsem, nechtěla jsem mu nic slibovat, aby si myslel, že vyhrál. K mému překvapení mi o pár minut později poslal video, jak uklízejí dům. Rozhodla jsem se na zprávu nereagovat, ale po diskusi s Lisou jsem se rozhodla jít domů.

Když jsem se později toho dne vrátil, zjistil jsem, že dům je bez poskvrnky! Jake a Alex uklidili každý centimetr a manželův přítel si sbalil své věci. „Děkuji vám za pohostinnost,“ řekl rozpačitě. „Najdu si jiné místo, kde budu bydlet, dokud nebude rekonstrukce hotová.“

Když Alex odešel, Jake mě objal. „Je mi to líto, zlato. Neuvědomil jsem si, jak velká práce to je. Měl jsem tě poslechnout.“ Obměkčilo mě, když jsem v jeho očích uviděla upřímnou lítost. „To je v pořádku. Jen potřebuju, abychom byli tým, a ne ty a Alex proti mně.“

Od toho dne bylo všechno lepší. Jake se snažil udržovat dům v čistotě a víc pomáhal. Náš domov se opět stal místem klidu a náš vztah se ještě více upevnil.

Toto je obrázek ložnice navíc poté, co u nás několik měsíců bydlel manželův nejlepší kamarád. Nedokážu vám popsat tu vůni, ale věřte mi, je to blaho! Teď už bylo utrpení z Alexova příjezdu jen vzpomínkou na poučení.

Jake se usmál, když mě objal. „A my na něj nezapomeneme.“

Život se vrátil do normálních kolejí, ale ten zážitek nás sblížil. Naučili jsme se, jak je důležité komunikovat a respektovat prostor toho druhého. A já si uvědomila, že ať už nás čekají jakékoli výzvy, společně je zvládneme.