Před manželovou hrudí jsem mu žertem napsala vzkaz.

Smála jsem se tomu a na nic jsem nemyslela. Ale jak noc pokračovala a já zůstala vzhůru a dívala se na staré vánoční filmy, stále mi v hlavě probíhala ta zpráva.

Když se Travis druhý den probudil, zeptala jsem se ho na ten večírek.

Řekl, že začali u něj v kanceláři, pak šli do baru zpívat karaoke a skončili na pár hodin v klubu.

Zeptala jsem se ho na ten vzkaz a on vypadal zmateně. „Asi to napsal jeden z kluků,“ řekl. „Hodně se pilo a víš, jací chlapi dokážou být.

„Přesto mě to znepokojilo. Šel jsem tedy za mámou pro radu. Svěřila jsem se jí a zeptala se jí, jak se vypořádat s úzkostí a nedůvěrou v manželství – s něčím, co se za posledních pět let nikdy nevyskytlo.

Mámino řešení bylo nainstalovat do Travisova auta GPS sledovací zařízení. Nejsem příznivcem šmírování a moc se mi do toho nechtělo. Ale potřebovala jsem otupit ten vtíravý pocit. Tak jsem souhlasila, že to udělám.

Ale věděla jsem, že kdyby to Travis někdy našel, cítil by se podvedený. Každopádně poslední týden před vánočními prázdninami jsem sledovala jeho pohyb na svém notebooku a sledovala jeho dojíždění do práce a z práce.

Ale jednoho večera mi zavolal, že se potřebuje zdržet a dokončit nějakou práci, než odjede na svátky. Věřila jsem mu – taky jsem měla termíny.

Samozřejmě jsem nasedla do auta a vydala se za ním, protože jsem si předtím do telefonu stáhla aplikaci na sledování. Srdce se mi rozbušilo, když jsem zaparkovala naproti přes ulici, kde stálo jeho auto na příjezdové cestě k úžasnému domu.

Seděla jsem v autě, psala mámě a informovala ji o svých pátečních dobrodružstvích. Asi o dvě hodiny později vyšel z domu Travis, rozzářený od ucha k uchu.

Posadila jsem se trochu rovněji a snažila se na všechno dobře podívat. K mému šoku šla těsně za ním žena. Zatahala ho za ruku, když se k ní otočil čelem.

Objala ho kolem ramen a políbila ho na rty. Srdce mi pokleslo a uzly v žaludku se konečně rozpletly, protože kořen mé úzkosti mi hleděl do tváře.

 

Svět jako by se na chvíli zastavil, když jsem se smířil s realitou, která se přede mnou odehrávala. V návalu adrenalinu jsem načrtla několik jejich společných fotografií, na kterých jsem zachytila nepopiratelný důkaz, že mé manželství skončilo.

Projížděla jsem je na telefonu a uvědomovala si, že sezení v autě mi nepomůže. Došla jsem k domu a Travis mě uviděl jako první. Byl příliš šokovaný, než aby zareagoval.

Jen tam stál a díval se, jak k nim jdu. „Takže vy jste ta žena, která nechala vzkaz mému manželovi?“ zeptala jsem se. K mému úžasu však její odpověď vůbec nebyla taková, jakou jsem očekávala.

Místo toho, aby se zastyděla nebo něco popřela, odvážně prohlásila, že si zasloužím něco lepšího. „Takoví manželé si zaslouží, aby se s nimi zacházelo jako se změnou,“ řekla a podívala se na Travise.

Ten, rudý vztekem a rozpaky, vykřikl: „Jak se opovažuješ?“ Ale na tom už nezáleželo. Žena už zavřela dveře. Nechala jsem tam Travise stát a vrátila se ke svému autu, nevšímajíc si ho.

A když jsem se vrátila k autu, přišla mi esemeska od mámy a číslo na mého rozvodového právníka. Byl to srdcervoucí vánoční dárek, který jsem si dala místo vánočních svátků, o nichž jsem si myslela, že je budeme mít.

Místo toho začínám nový rok – rok přestavby, znovuobjevování sebe sama a hledání štěstí podle svých vlastních podmínek. Život je nepředvídatelný, to je jisté – obzvlášť po pěti letech manželství. Co byste dělali vy na jeho místě?

Tady je pro vás další příběh: Znepokojená manželovým podezřelým chováním, které trvá už několik týdnů, si milující manželka domluví starostlivého taxikáře, který se za ní vydá, ať to stojí, co to stojí, nebo kam to vede. Ale vše není tak, jak se zdá, když se nakonec dozví pravdu a odhalí dlouho skrývané tajemství.