Poté, co získal fotografii své ženy, podal žádost o rozvod.

Jednoho dne se žena vyfotila na poli vedle náklaďáku. Byl klidný a teplý den a ona se chtěla o tento okamžik podělit se svým manželem. Stála na poli, vítr jí rozvířil vlasy a kamion vypadal proti stromům krásně. Fotka nebyla ničím výjimečná, jen její momentka, ale jakmile ji manžel dostal, všiml si zvláštního odrazu v zadním okně kamionu. Na fotografii byla vidět nezřetelná postava a manžel si okamžitě všiml, že je to něco, co vypadá jako muž v klobouku. Žena se mu zprvu zmateně snažila vysvětlit, že jde pravděpodobně o hru světel nebo stromů v pozadí, ale manžel zůstal ve svém podezření neústupný. Tvrdil, že mu odraz připomíná jejího bývalého, který nosil vždy stejný klobouk.

Manželka si byla jistá, že na fotografii není nikdo jiný než ona. Pole bylo prázdné a ona neviděla žádné kolemjdoucí. Při pohledu na fotografii však začala mít pochybnosti. Je možné, že jí něco uniklo? Nejprve se snažila sama sebe přesvědčit, že jde jen o náhodu, ale čím víc se na snímek dívala, tím zřetelnější byla silueta muže v klobouku. Byla jí až příliš povědomá a v hlavě jí začaly vířit mnohé myšlenky z minulosti. Jak je možné, že ten obrázek pořídila, aniž by si všimla někoho poblíž? Odraz, který si nedokázala vysvětlit, se stal až příliš skutečným.

Manžel trval na tom, že se nejedná o omyl, a s každou další zprávou rostla nedůvěra. Žena cítila, že důvěra mezi nimi začíná upadat. Snažila se vše vysvětlit po telefonu a ujišťovala, že na fotografii není žádný cizí člověk, ale její manžel byl chladný a odtažitý. Tvrdil, že to nebyla náhoda, že to byl zjevně někdo, kdo tam byl s ní. A tak se místo obyčejné chvilky stala fotografie katalyzátorem pochybností a otázek, které předtím nevyvstávaly.

Po rozhovoru s manželem seděla a dlouho si fotografii prohlížela. Tento obraz, který měl být lehký a bezstarostný, nyní ztěžkl a symbolizoval něco mnohem znepokojivějšího. Tento malý odraz jí připomínal muže z minulosti, na kterého se snažila zapomenout, ale který se v jejím životě znovu objevil jako duch. Její manžel nevěřil na náhody, a to postupně ničilo jejich vztah. Žena si už nedokázala být jistá svým vnímáním situace. Možná si opravdu nevšimla někoho poblíž? Možná to byl někdo, kdo byl náhodou poblíž a nějak se zachytil v odrazu, i když ho neviděla?

Čím víc se snažila ospravedlnit, tím to bylo horší. Její manžel o ní pochyboval čím dál víc. Napětí mezi nimi narůstalo a žena se nemohla zbavit pocitu, že se stalo něco důležitého a nevyhnutelného. Tento obraz se nestal pouhým snímkem, ale okamžikem, který rozbil jejich svět. Každý nový pohled na fotografii pocit neklidu ještě zesílil. Nešlo jen o nedorozumění, ale o něco mnohem závažnějšího.

Malý, sotva znatelný odraz se stal tím, co jejich vztah trápilo nejvíc. Otevřel dveře do minulosti, o níž si žena myslela, že ji nechala za sebou. Teď se jí při každém pohledu na fotografii vracely otázky a pochybnosti, které nechtěla znovu prožívat. Tyto otázky se staly důležitějšími než cokoli jiného a důvěra mezi nimi byla narušena. Každý den, s každým novým slovem jejího manžela, bylo napětí stále zřetelnější a vztah mezi nimi stále křehčí. Fotografie, která měla být obyčejným okamžikem, byla nyní začátkem něčeho temného, čemu se nemohli vyhnout.