Na pohřbu svého manžela potká žena ženu s jeho dítětem v náručí.

Nancy se na manželově pohřbu obrátí život naruby, když se setká se starší ženou, která drží v náručí nemluvně. Žena tvrdí, že dítě, které drží, je dítětem Nancyina zesnulého manžela. Lže? Nebo Nancy čekají ještě šokující odhalení?

Nancy zírá na poslední stopy pohřebního obřadu svého manžela. Nemohla uvěřit, že Patrick je pryč. Zemřel při autonehodě. Byl to už týden, ale ona stále cítila jeho přítomnost. Jak mohl být mrtvý?

S těžkým srdcem zamířila k východu ze hřbitova a řekla si, že si musí začít uspořádávat svůj život.

Náhle jí cestu zastoupila starší žena s kojencem v náručí.

„Vy jste Nancy?“ – Žena se zeptala, zatímco dítě v jejím náručí plakalo.

Nancy ji nepoznala. Kdo to byl?

„Ano, to jsem já. Kdo jste vy?“ – Nancy odpověděla.

Nancy se rozbušilo srdce, když jí žena jménem Amanda oznámila, že miminko v jejím náručí je Patrickovo dítě.

„O toto dítě se teď můžete postarat jen vy,“ řekla Nancy. „Její matka se o ni nedokáže postarat.“

Nancy přeběhl mráz po zádech. Podívala se na kojence a ustoupila.

„Ne, to není možné! Patrick byl milující manžel. To by mi nikdy neudělal!“

Nancy se otočila a odešla. Nikdy o Patrikovi nepochybovala.

„Pozor!“

Nancy narazila na jednoho z Patrickových starých přátel, Mika. Byla příliš ponořená do svých myšlenek, než aby si všimla, kam jde.

Mike s ní navázal rozhovor a vyjádřil jí soustrast. Nancy se nechtěla s nikým stýkat, ale musela být zdvořilá. Co nejrychleji rozhovor ukončila a zamířila k autu.

Vrátily se jí myšlenky na nemluvně, ale zahnala je. Když však Nancy otevřela dveře auta, byla v šoku. Na zadním sedadle leželo stejné nemluvně a plakalo.

Nancy se rozhlédla kolem sebe. Amanda nebyla nikde vidět. „Jak se tu to dítě ocitlo?“ zeptala se Nancy. – pomyslela si.

Byla zima a Nancy si sundala bundu, aby ji dítěti obalila.

Ztuhla však, když si všimla znaménka na krku dítěte. „To není možné,“ zamumlala si pro sebe.

Znaménko bylo úplně stejné jako Patrickovo. Nancy nechtěla svého zesnulého manžela podezřívat z nevěry. Teď však potřebovala znát pravdu. Potřebovala vědět, jestli ji Patrick podvedl.

Nancy se vrátila s dítětem domů, vzala Patrickovi vlasy z hřebenu a vydala se do nemocnice.

„Dobrý den, ráda bych si nechala udělat test otcovství,“ řekla recepční.

„Dobrá, madam. Obvykle jsou výsledky hotové za několik dní,“ odpověděla žena.

„Dá se to udělat dřív?“ – Nancy se zeptala. „Zaplatím víc.“

„Máme zrychlenou službu. Podívám se, co s tím můžu udělat. Ale bude to stát víc.“

„Beru to,“ odpověděla Nancy. Odevzdala Patrickovy vzorky a zaplatila za test.

Když seděla na chodbě a čekala na výsledky, kojenec začal plakat. Nancy očichávala dětské oblečení. Plenku nebylo třeba měnit.

Nancy usoudila, že musí mít hlad. Nebylo moc času, než budou hotové výsledky, a tak zašla do supermarketu a koupila dětskou výživu, lahvičky a nějaké pleny – pro všechny případy.

Vrátila se na chodbu a seděla tam a krmila dítě. Když uplynula celá věčnost, přišla k ní sestra s výsledky.

Žena jí podala obálku a odešla.

„Je to pravda a já ji budu muset přijmout, ať se mi to líbí, nebo ne,“ pomyslela si Nancy, když otevřela výsledky.

Hlava se jí zatočila, když si přečetla slova „99% pravděpodobnost otcovství“.

Nancy se podívala na spící dítě v náručí a zadržovala slzy. Patrick ji podváděl a držel ji v nevědomosti.

Nancy se rozhodla, že s důkazy o jeho nevěře nebude žít. Najde matku dítěte a získá své dítě zpět.

Když se Nancy vzpamatovala, odjela domů a začala se přehrabovat v Patrickových věcech. Nenašla však nic, co by ukazovalo na jeho milenku. Pak se vydala do jeho kanceláře a prohledala zásuvky, složky a skříně. Ale nic.

Nancy si povzdechla. Dítě spalo v obývacím pokoji. Vzala chůvičku a zamířila k Patrickovu autu. Zkontrolovala místa pod sedadlem, v přihrádce na rukavice a všechny kouty v autě. Nic významného však nenašla.

Nancy se spustila na sedadlo řidiče, když jí pohled padl na GPS. A pak jí to došlo. Patrick se v orientačních bodech nevyznal a vždycky používal navigaci. Kdyby někdy navštívil dům své milenky, byla by tam její adresa.

Nancy se otočila na seznam svých posledních destinací. Seznam nebyl dlouhý, většinou šlo o známá místa: místní restaurace, obchod se stavebním materiálem a Patrickovu kancelář. Pak ji ale jedno místo zaujalo – objevovalo se častěji než ostatní a ona ho nepoznávala.

„To je ono,“ pomyslela si. Vzala s sebou dítě a vydala se na onu adresu.

Po příjezdu na místo se Nancy ocitla před skromným domem. Vzala dítě do náruče, přistoupila ke dveřím a zaklepala.

„Haló? Je někdo doma?“ – zeptala se.

Když ani po desátém zaklepání nikdo neotevřel, Nancy usoudila, že dům je prázdný. Rozhlédla se kolem a rozhodla se oslovit sousedy. Začala u sousedního domu a zazvonila.

Dveře se s vrzáním otevřely a Nancy se rozšířily oči, když zpoza nich vyšla Amanda.

„Ty?“ – Nancy se zeptala.

„Jak… jak… jak jsi mě našla?“ – Amanda se zajíkla.

„Snažila jsem se najít… svého manžela…“ – Nancy se odmlčela. „Jeho druhou ženu. Chtěla jsem jí vrátit její dítě.“