Pár s Downovým syndromem se rozhodne mít děti a čelí kritice

Většina z nás se může srovnávat s těmi, kteří se setkávají s názory a otázkami ostatních lidí, když jde o to mít děti.

Dnešní společnost nám tiše říká, že máme mít dobrou práci, potkat partnera, oženit se a mít děti. Proto manželé, kteří se rozhodnou děti nemít, musí často své rozhodnutí před ostatními zdůvodňovat. Lidé, kteří tomuto rozhodnutí nerozumějí, mohou být dosti rozpačití a klást osobní otázky, které se jich netýkají.

Často mohou být tyto otázky velmi osobní a nepříjemné a dotazovaný se může cítit nepříjemně, zejména když se ho ptají, proč se rozhodl nebýt rodičem.

Bohužel, nemít děti může být považováno za nejvyšší formu sobectví – když však páry, které jsou vnímány jako „odlišné“, chtějí mít společné děti, pohled na sobectví se rychle změní…

Před více než 20 lety se Patti Whiteová z Kalifornie dozvěděla zprávu, která ji potěšila i znepokojila. Její dcera Lisa jí oznámila, že je těhotná.

Lisa má Downův syndrom, vrozenou chromozomální poruchu, která se projevuje různým stupněm tělesného a mentálního postižení. Mnoho lidí však zapomíná, že mnoho lidí s Downovým syndromem se o sebe dokáže postarat, má práci a vede samostatný život.

Dva lidé s Downovým syndromem však mají menší pravděpodobnost, že budou mít dítě, než jiné páry, protože je vzácné, aby muž s Downovým syndromem byl otcem dítěte.

Když se Patti Whiteová dozvěděla, že se jí narodilo vnouče, byla velmi překvapená, ale plně podporovala svou dceru Lisu a její rozhodnutí nechat si dítě.

Ve svých 29 letech měla Lisa vlastní byt a pracovala na plný úvazek v obchodním domě.
místním obchodě Goodwill. Sama žila již 11 let.

„Se všemi vycházela dobře. „Uměla všechno kromě pokladny. Měla to tam ráda a oni měli rádi ji,“ řekla Patti v roce 2016 časopisu Voice.

Lisa také navázala vztah s mužem s Downovým syndromem, chodili spolu, ale žili každý v jiném domě. Patti si uvědomila, že její dcera má zdravý vztah s dospělým člověkem – probírali spolu i takové věci, jako je antikoncepce a bezpečný sex.

„V té době se ve všech knihách psalo, že muži s Downovým syndromem jsou neplodní, a nám bylo řečeno, abychom si s tím nedělali starosti, protože nemohou otěhotnět,“ říká Patti.

Ale osud měl jiné plány.

Patti se právě vrátila z oběda v práci a poslouchala zprávu ve své hlasové schránce. Pak jí přišla zpráva od nadšené Lisy:

„Ahoj mami, jen jsem ti chtěla říct, že budeš brzy babičkou!“. Patti říká: „Hlava se mi zatočila. Jak je to možné? Vždyť její přítel má puchýře!“

Lisino rozhodnutí mít dítě bylo okolím kritizováno jako nezodpovědné a sobecké a zpochybňována byla i její schopnost být dobrou matkou. Její rodina ji však velmi podporovala a dceru chránila.

Lisa, dobře mluvící a vášnivá osoba, měla typické těhotenství ve více ohledech. Chodila na kurzy přípravy na porod, cvičila s těhotenským trenérem a měla všechny typické příznaky.

„Během těhotenství se mi špatně chodilo, pracovala jsem pět dní v týdnu. Ráno mi bylo nevolno a necítila jsem se dobře. Měla jsem pocit, že budu zvracet,“ řekla Lisa časopisu Voice.

Její těhotenství však bylo uznáno jako rizikové a podle toho s ní bylo také zacházeno. Lisin syn Nick se narodil o čtyři týdny dříve a stejně jako jeho rodiče trpěl Downovým syndromem.

Nickův otec byl přítomen jeho narození a mladí rodiče se po Nickově narození snažili žít pod jednou střechou. Bohužel to však nevyšlo. Nickův otec bohužel zemřel, když mu bylo pět let.

Nicka, nyní čtyřiadvacetiletého pohledného mladého muže, vychovávala jeho maminka a babička, které se jich nemohou nabažit.

Mít děti je pro každého riziko a Lisa byla obzvlášť zranitelná – už proto, že na její rozhodnutí stát se matkou mělo tolik lidí svůj vlastní názor.

Došlo to tak daleko, že Lisa ztratila kontakt s některými svými přáteli – rodiče jejích přátel se báli, že Lisa ovlivní jejich dcery, aby také chtěly mít děti.

Nakonec ale na všech těchto názorech nezáleží, zejména Nickovi, kterému se dál daří; vystudoval vysokou školu a velmi si váží žen, které ho vychovaly. Díky nim se stal tím, kým je dnes.

„Mám dvě maminky. Moje maminka Lisa je moje největší životní budoucnost. Dala mi život, dala mi lásku, porodila mě a je stále úžasná a krásná,“ řekl v rozhovoru pro Fabiosu.

V roce 2016 se Patti o tuto srdceryvnou zprávu podělila na Facebooku spolu s fotografií hrdé maminky a šťastného syna:

„Tohle je moje dcera Lisa, jak šaškuje se svým synem Nickem. Oba mají Downův syndrom. Letošní rok je pro nás všechny významným mezníkem. Jí bude padesát a jemu dvacet. Já jsem starší než hlína. Jsem na nás tak pyšná. Když otěhotněla, toužili jsme po tom, aby ho poznala a vybudovala si k němu vztah. Zažili mnoho vzestupů a pádů, ale po všech těch letech můžeme upřímně říct, že překonali překážky a sdílejí obrovskou lásku jeden k druhému a ke své malé rodině,„ (je svobodná matka),“ napsala Patti.

Tento tým matky a syna strávil desítky let tím, že světu ukazoval hodnotu lidí s Downovým syndromem. Příběh Patti, Lisy a Nicka obsahuje také důležité informace a snad pomůže ostatním při rozhodování.

Jsou inspirativní a zaslouží si naši úctu a obdiv. Pokud s námi souhlasíte, podělte se o ně.