Otec vezme svou postiženou dceru na ples a později najde ve schránce šek na 10 000 dolarů za to, že byl vyhlášen otcem roku.

Postiženou dívku, která zůstala bez doprovodu na maturitní ples, čeká překvapení, když ji její otec vezme na ples s sebou.

Ocenění, které druhý den obdrží jako uznání své lásky k dítěti, změní jejich životy.

„Molly, podívej! Tvůj tatínek je tady!“ – řekl někdo z pohřbu sedmnáctileté dívce, která truchlila nad rakví své matky Daisy.

Danny, Mollyin otec, a její maminka se rozvedli před deseti lety. Od té doby slyšela Molly o svém otci jen samé hrozné věci – například že je „ožrala“ a podobně.

A přestože Molly vůči Dannymu nechovala žádnou hořkost, často jí chyběly jejich vzájemné vztahy mezi otcem a dcerou.

Ale po mámině pohřbu se pro Molly měla situace změnit…..

„Ahoj, zlato!“ Danny pozdravil dceru a objal ji, než položil věnec na rakev své bývalé ženy.

„Pane, ten náklaďák je váš? Blokuje půlku parkoviště. Mohl byste s ním pohnout?“ – Jeden z hostů se zeptal Dannyho, který byl řidičem nákladního vozu.

„Ano, to je můj náklaďák. Dejte mi chvilku. Právě jsem se setkal se svou dcerou. Doufám, že mi rozumíte. Děkuji vám!“

Danny byl ze setkání s Molly nadšený. Celé ty roky ho k ní poutalo jen výživné, které na ni platil.

Daisy mu nikdy nedovolila Molly vidět, protože se bála, že by na ni měl špatný vliv.

Pohřeb skončil a všichni se rozešli. Danny posbíral všechny Mollyiny věci a řekl jí, že jedou k němu domů.

„Balíček? Kdo ho poslal?“ – zajímal se. Na kartičce stálo: „Táta roku.“
„Ale proč, tati? Nemůžu opustit tento dům. Bydleli jsme tu s mámou. Je plný našich vzpomínek.“

Molly se zamračila, protože Danny ji neposlouchal. Věděl, že nemůže nechat dceru samotnou, zvlášť když často používala invalidní vozík, když nepotřebovala berle. Kvůli onemocnění, které se jí vyvinulo v levé noze v šesti letech, Molly kulhala.

O dva dny později se Molly přestěhovala ke svému otci. Ačkoli byl dům kompaktní a neuspořádaný, uklidňoval ji a dával jí pocit, že je milována a zapojena do života.

Jak dny ubíhaly, bylo pro Dannyho těžké pro Molly cokoli udělat. Protože ji nikdy neviděl vyrůstat, nevěděl, jak si poradit s většinou věcí, například se zaplétáním jejích vlasů. Naučil se to díky sledování videí na internetu. Ale to nebylo všechno.

Vyklidil svou ložnici, aby měla Molly útulné místo na spaní. Dokonce jí koupil novou nadýchanou postel, aby si mohla v noci dobře odpočinout. Danny se snažil, aby se jeho dcera cítila jako doma, ale jestli něco tajil, tak to byla jeho neustálá noční zmizení.

Molly neměla tušení, kam její otec v noci po usnutí chodí. Mohla se jen dohadovat, že se toulá s přáteli po hospodách, jak jí často říkala matka.

O několik dní později Molly vystoupila ze školního autobusu a s pláčem vešla do jejich domu. Našla zamčené dveře. Za kytkou ležel vzkaz. „Klíče jsou pod květináčem. Brzy se vrátím. Brzy se uvidíme! – Tatínek.“

Molly se zamračila a vzpomněla si, jak jí maminka vyprávěla o tátových podivných večerních zvycích. Zamračila se při pomyšlení, že její táta odchází ve čtyři odpoledne na skleničku.

Uplynulo několik hodin, ale Danny se stále nevracel domů. Molly si udělala těstoviny a část si nechala pro otce. Pak si lehla na postel a rozplakala se.

„Kdybych byla normální, nebyla bych divná. Našla bych si doprovod na ples.“

Ukázalo se, že o blížícím se maturitním plese je informovala Mollyina učitelka. Všichni její spolužáci si našli doprovod na ples kromě Molly. Nikdo ji nechtěl vzít s sebou. Pomyslela si: kdo by chtěl tančit s trapným člověkem?

Molly plakala tak hlasitě, že ji Danny slyšel, jakmile přišel domů.

„Co se děje, miláčku? Proč pláčeš?“

Molly mu vyprávěla o maturitním plese. „Nemám doprovod. Dokonce jsem se ptala několika kluků, jestli by si se mnou některý z nich na plese zatančil, ale řekli, že ne, a smáli se. Nechci jít na ples, tati! Chci být sama! Dobrou noc!“

Molly se od Dannyho odvrátila a předstírala, že spí, a slzy jí smáčely polštář.

Danny nemohl nechat svou dceru na holičkách. Druhý den koupil Molly krásné plesové šaty. A v den maturitního plesu čekalo Molly obrovské překvapení, které ji rozplakalo. Na ples ji bral její otec.

Maturanti a jejich rodiče se shromáždili u vchodu do auly, když jejich pozornost upoutal hlasitý řev motoru.

Danny vyskočil z auta. Postavil vozík na trávník a pomohl Molly vystoupit. Sjel s vozíkem po červeném koberci a dav užasle přihlížel.

Za zvuků hudby vyšel Danny s dcerou na taneční parket. Zvedl Molly a nesl ji v kruhu, synchronizovaně s melodickou hudbou večera. Molly na chvíli zapomněla, že je postižená, a od srdce se smála, zatímco ji otec dál houpal v náručí.

„Můj táta je můj skutečný superhrdina. Miluju ho víc než cokoli na světě. Cítím se požehnaná a hrdá na to, že jsem jeho dcera,“ plakala Molly po tanci před svými přáteli.

Danny se mezitím stal středobodem celé show. Všichni rodiče se kolem něj shromáždili, aby ho chválili a tleskali mu. Danny pak promluvil něco málo o sobě a své dceři, aniž by tušil, jak jim tento večer brzy změní život.

Danny a Molly odcházeli domů a vyprávěli si, jak se dobře bavili. Danny pak uložil Molly do postele v její ložnici a tiše vyklouzl z domu.

Ukázalo se, že Danny pracuje na částečný úvazek jako pečovatel v místním domově důchodců. Kromě toho, že pracoval na částečný úvazek jako řidič nákladního auta, pracoval přesčas, aby ušetřil peníze na léčbu své dcery. Když bylo Molly před několika lety diagnostikováno postižení, mnoho lidí Dannymu a Daisy říkalo, že nikdy nebude moci chodit.

Jeden lékař je však ujistil, že dívku vyléčí a vrátí jí schopnost chodit. Danny se tedy vzdal chození s přáteli do hospod a začal pracovat ve dvou zaměstnáních.

Daisy ho nechápala a myslela si, že v hospodě ztrácí čas. Danny se jí to snažil vysvětlit, ale ona mu nikdy nevěřila. Její neustálé pochybnosti a prudké hádky vedly k tomu, že se brzy rozešli. Dannyho to nikdy netrápilo, protože se soustředil jen na to, aby našetřil peníze na Mollyinu operaci, a několik dalších let tvrdě pracoval.

Dannyho to bolelo pokaždé, když si vzpomněl na svou minulost. Ani ten večer, když jel do práce, se nedokázal vyhnout myšlenkám na hrozné věci, které mu jeho bývalá žena řekla. Dokončil směnu a vrátil se domů, nepřipravený na překvapení, které na něj a Molly čekalo.

Toho rána, po návratu z práce, byl Danny mile překvapen, když v poštovní schránce našel balíček.

„Balíček??? Kdo to poslal?“ – divil se. Na kartičce stálo: „Táta roku!“.

Uvnitř Danny našel šek na 10 000 dolarů a další vzkaz:

„Milý Danny, doufáme, že to tvé dceři zlepší život. Přejeme hodně štěstí při operaci a doufáme, že s ní budete trávit více času po večerech. S přáním všeho nejlepšího, tví kamarádi z plesu!“

Danny si uvědomil, že za tím stojí rodiče, s nimiž se seznámil předchozího večera. Prolil slzy radosti a podělil se o dobrou zprávu s Molly.

„Opravdu!!! Panebože, tati… To je neuvěřitelné!“ ‚To je neuvěřitelné,‘ řekl Molly. Smála se a plakala mu na ramenou.

Za peníze, které Danny našetřil, a šek na 10 000 dolarů podstoupila Molly operaci. Byla úspěšná a postupně byla schopná chodit bez berlí.

Danny mezitím dal výpověď ve svém druhém zaměstnání, aby mohl s dcerou trávit více času. Ta získala stipendium na studium architektury v jiném státě a za tři měsíce se chystala odjet.

Danny chtěl co nejlépe využít čas, který měl s Molly. Učil ji vařit, tančit, jezdit na kole, a dokonce i běhat. Chtěl jen, aby jeho dcera žila normálním životem a nikdy nemyslela na dny, kdy používala invalidní vozík a berle.

Co se z tohoto příběhu můžeme naučit?

• Na světě není větší lásky než rodičovská. Danny udělal další míli navíc, aby pomohl své dceři chodit. Pracoval ve dvou zaměstnáních, aby ušetřil peníze na operaci, a dokonce ji vzal na ples, když neměla doprovod.
• Otec je pro své děti vždy superhrdinou. I když Dannymu všichni říkali, že jeho dcera už nikdy nebude chodit, nikdy se nevzdal naděje a pracoval na tom, aby znovu chodila. Byl jejím skutečným superhrdinou a inspirací pro život.

Sdílejte tento příběh se svými přáteli. Možná jim rozjasní den a bude pro ně inspirací.