Otec čtyř dětí žijící ve stanu dá své poslední dva dolary cizímu člověku na čerpací stanici a pak se ukáže, že je majitelem významné společnosti.

Brandon, chudý a bezdomovec, nabídne své poslední dva dolary staršímu muži v nouzi v samoobsluze u benzinové pumpy a druhý den zdědí jeho firmu. Brandon si myslí, že to je začátek nového života pro jeho rodinu.

Brandon svíral v ruce papírový kelímek s drobnými, když mířil do samoobsluhy na čerpací stanici. Už došel k uličce, když ho vyrušil silný hlas. Uviděl řadu rozzlobených nakupujících, kteří stáli za starším mužem, jenž špatně slyšel.

„Promiňte, co jste to říkal o té divné vodě?“ zeptal se. – Starší muž se zeptal pokladní.

„Peníze!“ – Zasténala. „Říkal jsem, že nemáte dost peněz, pane!“ ‚Ne, pane,‘ odpověděl starší muž.

„Ano, byl slunečný den!“ – odpověděl muž a zamračil se.

„Potřebujete víc peněz! Na vodu!“ Mladší chlapík stojící za mužem ho chytil za rameno a křičel mu do uší.

Brandon si všeho všiml. Měl chuť zasáhnout, ale nechtěl si přivodit hněv zákazníků. Starší muž mezitím vysvětlil, že nemá peníze, a požádal, zda by si mohl koupit menší láhev vody, protože si potřebuje vzít prášky.

„Jestli nemáte na zaplacení, budete muset odejít!“ řekl mu. – vykřikla pokladní.

„Můžu odejít?“ Usmál se a otočil se k odchodu, ale pokladní mu vytrhla láhev s vodou z rukou. „Vypadni, dědku!“ – zasyčela. „Děláte moc problémů!“

Starší muž požádal o prášky, ale jeho prosby zůstaly nevyslyšeny.

Brandon už toho měl dost. Přistoupil k pokladní a nabídl se, že za starce zaplatí.

„Mějte srdce, dámo,“ řekl a postavil šálek na pult. Žena se na něj znechuceně podívala, než přepočítala peníze.

„To stačí,“ řekla, když si vzala všechny peníze včetně jeho posledních dvou dolarů. „A teď ustupte stranou. Držte linii.“

Brandon hodil plechovku fazolí na pult a podal staršímu muži vodu.

„Tady máte, pane. Přinesl jsem vám vodu,“ mluvil pomalu a zřetelně, aby mu muž viděl do tváře pro případ, že by potřeboval odezírat ze rtů. Muž mu poděkoval. Vyšli spolu z obchodu a Brandon zamířil ke svému stanu na holém plácku přiléhajícím k nádraží, ale muž ho zastavil.

„Počkejte!“

Brandon se otočil.

„Proč jsi mi pomohl, když jsi očividně potřeboval peníze?“ Brandon se na něj podíval. – Starší muž se zeptal.

„Jestli mě bezdomovectví něco naučilo, pane,“ odpověděl Brandon, “tak to, že svět funguje, když jsou k sobě lidé laskaví.

„Ale co budou jíst vaše děti? Fazole jste nechal na pultu.“

„Máme poslední včerejší chleba,“ odpověděl Brandon. „To zvládneme.“

Muž zamračeně odešel. Brandon si všiml, že nasedá do nablýskaného SUV, a přemýšlel, proč si člověk jako on nemůže dovolit láhev vody.

Druhý den, když Brandon dělil mezi děti studené hranolky, zastavil před jeho stanem stříbrný sedan. Přistoupil k němu muž v luxusním obleku.

„Dobré ráno, pane. Poslední přání pana Greavese bylo, abych vám předal tohle,“ řekl a vytáhl obálku.

Brandon si otřel ruce a vzal si ji. Uvnitř ležel dopis.

„Vážený pane,

Včera jste se projevil jako člověk dobrého charakteru, když jste pro mě utratil svých posledních pár dolarů. Vaše laskavost a víra v konání dobra pro druhé mě inspirovaly k tomu, abych se vám odvděčil tím největším darem, který vám mohu dát: svým obchodem.

Můj čas na tomto světě se chýlí ke konci. V poslední době jsem se začal obávat přenechat svou firmu synovi, protože jsem nabyl přesvědčení, že je to sobec s kamenným srdcem. Velmi by mi ulehčilo, kdybys firmu zdědil místo něj. Žádám tě jen, aby ses o mého syna postaral a zajistil mu bezpečný a pohodlný život.“

„To má být vtip?“ Brandon se na muže podíval.

Muž vytáhl štos potištěných papírů a pero. „Pan Greaves to myslel vážně. A jakmile podepíšete tyhle papíry, je to oficiální.“

„Ale já jsem toho chlapa potkal teprve včera. A teď je mrtvý a všechno mi odkázal?“ zeptal se Brandon a studoval papíry.

„Chápu vaše obavy, pane, ale tyhle papíry sepsali ti nejlepší právníci. Stačí, když do nich uvedeme vaše jméno, a právníci se postarají o zbytek.“

Tohle byla jeho šance, jak zajistit své děti, a Brandon dokument podepsal. Muž pak odvezl jeho i děti do jejich nového domova.

Když zastavili u domu, Brandon se rozhlédl po obrovském sídle.

Brandon tomu sám nemohl uvěřit. Ale jakmile otevřel dvoukřídlé dveře, vycítil, že něco není v pořádku. V domě byl nepořádek: stůl ležel na boku v předsíni a skříň byla převrácená.

Brandon upustil zavazadla, běžel k autu a řekl řidiči, aby zavolal záchranku. O několik hodin později stál uprostřed pořezaných pohovek a rozbitého nábytku a mluvil s policisty.

„Prohlédli jsme celý dům a nenašli jsme žádné známky násilného vniknutí, pane,“ řekl policista. „To v kombinaci s faktem, že bezpečnostní systém byl podle všeho vyřazen z provozu správným kódem, naznačuje, že ten, kdo to tu zdemoloval, měl legitimní způsob, jak se do domu dostat.“

„Například klíč? Takže ten člověk, který to udělal, sem prostě vešel?“

„Doporučil bych vám vyměnit zámky, pane,“ přikývl policista.

Když policisté odešli, Brandon podezříval syna staršího muže.

Druhý den přišla sekretářka pana Greavese brzy ráno. Vzala Brandona na nákup, nechala ho u holiče upravit a pak ho odvezla do firmy. V kanceláři, která kdysi patřila panu Greavesovi, se Brandon chystal projít soubory v počítači, když se otevřely dveře.

„Ty musíš být Brandon!“ Do kanceláře vešel muž středního věku v tmavém obleku. „Jsem Christopher, jeden z bývalých obchodních partnerů pana Greavese, a jsem tu, abych vám ušetřil spoustu problémů.“

„Co prosím?“ zeptal se Brandon.

Brandon tomu sám nemohl uvěřit. Ale jakmile otevřel dvoukřídlé dveře, vycítil, že něco není v pořádku. V domě byl nepořádek: stůl ležel na boku v předsíni a skříň byla převrácená.

Brandon upustil zavazadla, běžel k autu a řekl řidiči, aby zavolal záchranku. O několik hodin později stál uprostřed pořezaných pohovek a rozbitého nábytku a mluvil s policisty.

„Prohlédli jsme celý dům a nenašli jsme žádné známky násilného vniknutí, pane,“ řekl policista. „To v kombinaci s faktem, že bezpečnostní systém byl podle všeho vyřazen z provozu správným kódem, naznačuje, že ten, kdo to tu zdemoloval, měl legitimní způsob, jak se do domu dostat.“

„Například klíč? Takže ten člověk, který to udělal, sem prostě vešel?“

„Doporučil bych vám vyměnit zámky, pane,“ přikývl policista.

Když policisté odešli, Brandon podezříval syna staršího muže.

Druhý den přišla sekretářka pana Greavese brzy ráno. Vzala Brandona na nákup, nechala ho u holiče upravit a pak ho odvezla do firmy. V kanceláři, která kdysi patřila panu Greavesovi, se Brandon chystal projít soubory v počítači, když se otevřely dveře.

„Ty musíš být Brandon!“ Do kanceláře vešel muž středního věku v tmavém obleku. „Jsem Christopher, jeden z bývalých obchodních partnerů pana Greavese, a jsem tu, abych vám ušetřil spoustu problémů.“

„Co prosím?“ zeptal se Brandon.

Christopher vysvětlil, že pracuje v obchodním oddělení jednoho ze „specifických“ podniků pana Greavese.

„Poslouchej, ty blbče! Greaves mi dlužil dva miliony dolarů za to, že jsem se zabýval nelegální stránkou jeho podnikání! Teď jsi za to zodpovědný ty,“ zavrčel. „A jestli nezaplatíš, půjdu na policii a všechno jim řeknu. Navíc jako majitel firmy budeš zodpovědný za všechny ztráty. Takže do soboty budu očekávat své dva miliony dolarů.“

„Cože, to je vydírání! Snad si neděláš legraci!“ namítl Brandon.

„Ano, to je. A pro případ, že by sis myslel, že to nemyslím vážně…“ Christopher si odhrnul sako a položil ruku na pažbu pistole, která mu visela v pouzdře u boku. „…Buď si jistý, že jestli mi zkřížíš cestu, Brandone, tak tě nechám zmizet.“

Brandon neřekl nic a souhlasil s Christopherovými požadavky. Napadlo ho však, jestli ho Christopher nepodvádí. Brandon tedy hledal jakýkoli náznak této nezákonné stránky podnikání.

Večer toho dne, po prozkoumání údajů ze všech ostatních oddělení, si byl Brandon jistý, že Christopher lže. Pak si ale všiml kartotéky schované v rohu místnosti. Brandon ji otevřel klíči, které předtím našel na stole. A první, čeho si všiml, byla staromódní kartotéka zastrčená v zásuvce.

Uvnitř byla účetní kniha se záznamy psanými jakýmsi těsnopisem a Brandon si uvědomil, že Christopher nelže. V zoufalství otevřel zásuvku, aby našel několik lahví skotské po ruce, ale nenašel nic než fotografii.

Byl na něm pan Greaves s… malým chlapcem. Brandon vyděšeně vytřeštil oči, když si uvědomil, jak moc jsou si podobní. Byl to Christopher, syn pana Greavese!

Brandonovi začalo všechno dávat smysl. Nemohl uvěřit, že by někdo tak laskavý jako pan Greaves mohl být zapleten do nelegálního obchodu. Takže Christopher nejspíš využívá jeho vlastních pochybných obchodů k tomu, aby ho vydíral, usoudil Brandon.

Se štěstím a strašlivým zvratem, který hrozil všechno zničit, se to všechno odehrálo příliš rychle. Naštěstí Brandonovi nebyly víry obchodního světa cizí.

Tu sobotu se Brandon s Christopherem setkal v podzemním parkovišti, ale s protinabídkou.

„Musím dodržet slovo, které jsem dal tvému otci,“ řekl Brandon, “takže ti dám 49 procent firmy a zbylých 51 procent si nechám. To ti bude stačit na luxusní život, ne? A já si vyhrazuji právo řídit firmu tak, jak chtěl tvůj otec.“

Christopher však odmítl. „Nejsem hloupý, tohle všechno si zasloužím, ne nějakou malichernost! Promluvíme si, až se vzpamatuješ!“ ‚To je pravda,‘ řekl Christopher. – Zasyčel a odešel.

Brandon se vrátil do kanceláře. Rozhodl se, že Christopherovi vyplatí jeho dva miliony dolarů a bude s tím hotov, ale zjistil, že peníze společnosti jsou vázány v majetku nebo odkloněny na měsíční výdaje. Brandon byl bezradný.

Skleslý se vrátil domů, kde na něj čekaly další problémy. Když otevřel vchodové dveře, našel chůvu svých dětí přivázanou k židli a s roubíkem v ústech.

„Unesl děti! Řekl mi, abych ti vyřídil, že by tě to mělo probudit!“ – vykřikla, když ji pustil, a Brandon si uvědomil, o kom mluví.

Brandon zavolal Christopherovi a souhlasil s předáním společnosti a prosil ho, aby dětem neubližoval. Rozhodli se, že se sejdou v poledne. Brandon však také zavolal policii a během půl hodiny už seděl s agentem FBI.

„Jen se řiďte mými pokyny a vaše děti dostaneme zpátky…“ ujistil ho agent Bates.

Toho odpoledne Christopher odpočíval u bazénu hotelu, který si pronajal. Brandonovy děti zavřel do skříně a propustil veškerý hotelový personál kromě manažera, kterému dobře zaplatil.

„Promiňte, pane,“ přerušil ho manažer. „Máte tu balíček.“

Christopher zkontroloval obálku a usmál se. Zamířil do svého pokoje a podepsal papíry, které v obálce našel. Společnost byla konečně jeho! Poté propustil Brandonovy děti. „Jsem si jistý, že takoví otrhanci, jako jste vy, se tu dokážou zorientovat. A teď odsud vypadněte!“

Christopher dokončil balení. Náhle za sebou uslyšel cvaknutí. Ačkoli byl zvuk tichý, Christopher okamžitě poznal, že jde o bezpečnostní volič zbraně.

„FBI! Ruce vzhůru! Jste zatčen.“

Brandon mezitím kolébal děti na chodníku. Díky nápadu agenta Batese umístit do papírů sledovací zařízení byl Christopher dopaden.

Brandon odvedl děti domů, připraven vše napravit. A když se objevila jednotka FBI pro vyšetřování podvodů se zatykačem, předal agentům důkazy – kopie firemních dokumentů a účetní knihu, kterou našel ve své kanceláři – s vědomím, že do konce vyšetřování mu nezbude ani cent. Ale byl by volný.

„Tati, opravdu opustíme náš dům… až poté, co maminka zemře?“ zeptala se Kelly.

Brandon klesl na jedno koleno a objal své děti.

„Podívejte, vy čtyři, budeme v pořádku. Chcete vědět proč?“

Děti se na něj vážně podívaly a přikývly.

„Je to proto, že to nejcennější, co máme, je tady, v mém náručí. Dokud budeme držet pohromadě, budeme vždycky bohatí na to nejdůležitější – na lásku.“

Napište nám, co si o tomto příběhu myslíte, a podělte se o něj se svými přáteli. Třeba jim rozjasní den a bude pro ně inspirací.