Nevěsta tvrdí, že jsem kvůli svému oblečení zničila svatbu svého syna – mýlila jsem se?

Claire chce být okouzlující matkou ženicha, ale když zjistí, že její švagrová má se svatbou vlastní plány, ustoupí a soustředí se na svůj vlastní outfit a v den svatby se mezi ní a Alicí strhne hádka. Alice tvrdí, že Claire svatbu zničila tím, že jí ukradla vysněné šaty, zatímco Claire na svém jednání nevidí nic špatného. Kdo se mýlí?

Jediné, co jsem chtěla, bylo být matkou ženicha. Nic víc jsem nechtěla. Chtěla jsem být jen starostlivou matkou, která miluje svého syna víc než cokoli na světě. Ale tohle je příběh o tom, jak se moje snaha udělat synovu svatbu dokonalou změnila v den, na který bychom všichni raději zapomněli.

Když nám Mark představil Alyssu, nebyla vůbec taková, jakou jsem ji očekávala. Mark, můj syn, pracuje jako právník ve špičkové firmě, na kterou se dostal hned po absolvování Stanfordu.

„Budu právník, mami,“ řekl mi jednou, když ještě chodil do školy a psal esej o tom, jakému povolání se chce věnovat.

„To snadno pochopím,“ řekla jsem mu a připravila snídani, zatímco on pracoval.

„Je to proto, abych pomáhal bojovat proti nespravedlnosti. Zejména pro děti,“ řekl, když dopíjel pomerančový džus.

Mark měl velké sny a já věděl, že můj syn bude vždycky usilovat o hvězdy.

Na druhou stranu Alice byla úplně jiná než můj syn. Celá její osobnost byla lehká a bezstarostná, zatímco Mark byl vážný a přemýšlivý. Alice byla programátorka samouk a pracovala na volné noze v jejich útulném bytě. Jejich světy, politika a zájmy se neshodovaly.

Ale fungovalo jim to a většinou tvořili milý pár. Ale láska, jak se říká, je slepá.

Když Mark požádal Alici o ruku, všichni jsme byli pozváni na jeviště, abychom ji pomohli překvapit.

„Prosím, mami,“ řekl Mark do telefonu. „Alyssa nemá ke své rodině moc blízko, takže vidět tebe a tátu jí udělá dobře. Bude vědět, že je vítaná a má podporu.“

„Samozřejmě, zlato,“ řekla jsem mu a v hlavě si už představovala jejich svatbu.

Spolkla jsem své pochybnosti a nabídla se, že svatbu zaplatím. S Jamesem jsme šetřili peníze na Markovo studium, ale on vždycky dostal stipendium, které všechno zaplatilo.

„Ty peníze můžeme použít právě na svatbu, Claire,“ řekl můj manžel při obědě den po žádosti o ruku.

„To je to nejlepší, co pro ně můžeme udělat,“ souhlasila jsem. „Takhle si můžou našetřit peníze, aby se mohli odstěhovat z tohohle malého bytu. Vím, že Mark mluvil o domě se zahradou, protože si moc přeje psa.“ “To je pravda.

Na druhou stranu Alice byla úplně jiná než můj syn. Celá její osobnost byla lehká a bezstarostná, zatímco Mark byl vážný a přemýšlivý. Alice byla programátorka samouk a pracovala na volné noze v jejich útulném bytě. Jejich světy, politika a zájmy se neshodovaly.

Ale fungovalo jim to a většinou tvořili milý pár. Ale láska, jak se říká, je slepá.

Když Mark požádal Alici o ruku, všichni jsme byli pozváni na jeviště, abychom ji pomohli překvapit.

„Prosím, mami,“ řekl Mark do telefonu. „Alyssa nemá ke své rodině moc blízko, takže vidět tebe a tátu jí udělá dobře. Bude vědět, že je vítaná a má podporu.“

„Samozřejmě, zlato,“ řekla jsem mu a v hlavě si už představovala jejich svatbu.

Spolkla jsem své pochybnosti a nabídla se, že svatbu zaplatím. S Jamesem jsme šetřili peníze na Markovo studium, ale on vždycky dostal stipendium, které všechno zaplatilo.

„Ty peníze můžeme použít právě na svatbu, Claire,“ řekl můj manžel při obědě den po žádosti o ruku.

„To je to nejlepší, co pro ně můžeme udělat,“ souhlasila jsem. „Takhle si můžou našetřit peníze, aby se mohli odstěhovat z tohohle malého bytu. Vím, že Mark mluvil o domě se zahradou, protože si moc přeje psa.“ “To je pravda.

Ahoj Claire, právě vybíráme s holkama svatební šaty! Jsem tak nadšená! Kéž bys tu mohla být!

V příloze byly fotky jejích pěti nejlepších svatebních šatů.

Věděla jsem, že máme s Alicí rozdílné názory na to, jak by měla svatba vypadat, ale chtěla jsem být součástí toho velkého dne. Chtěla jsem, aby mě zapojila do procesu nákupu svatebních šatů.

„Aspoň ti posílá ty nejlepší možnosti,“ řekl James a četl si vedle mě noviny.

„Já vím, ale není to ono,“ řekla jsem.

„Vypadají dobře?“ – Zeptal se. „Můžu se na ně podívat?“

Společně jsme prolistovali obrázky potenciálních šatů. Nebyl tam špatný výběr, ale nic nevyčnívalo.

Nic, co by splňovalo standardy mé budoucí snachy.

Šaty, které byly Aliciným favoritem a prvním uchazečem o svatební šaty, nebyly vůbec takové, jaké jsem očekávala.

Odepsala jsem a dala Alici najevo, že to není nejlepší volba. A doufala jsem, že můj finanční podíl na svatbě něco změní. James a já jsme dětem rozpočet nedali. Měly všechno k dispozici.

Proč nezvážit druhou možnost? Mohla by být pro vás lichotivější.

James se vedle mě uchechtl.

„Přeháníš,“ řekl.

Než jsem stačila cokoli říct, zapípal mi telefon se zprávou od Alice.

‚Je mi líto, ale nesouhlasím. Vybírám si právě tyhle šaty.

Toho večera u večeře, když nám James naaranžoval lososa, jsem se s ním podělila o své zklamání.

„Alice vůbec nebere v úvahu můj názor, a přitom ty šaty platím já!“ vykřikla jsem.

James se pokusil o zprostředkování; napsal také Markovi, aby se ujistil, že i on ví, jak se cítím.

„Myslím, že plánování svatby bys měla nechat na nich,“ řekl James. „Věnuj všechnu pozornost sobě a tomu, co si vezmeš na sebe.“

Ale ukázalo se, že Mark dokázal Alici přesvědčit, aby si vzala šaty, které jsem preferovala já.

Musela jsem uznat, že to byla ta méně stresující varianta, a navíc jsem předtím nebyla schopná se poohlédnout po šatech.

Tak jsem to udělala.

Navštívila jsem několik různých butiků a nakonec jsem našla své dokonalé šaty. Měly smaragdově zelenou barvu, o které jsem věděla, že zvýrazní mé oči.

„Jsou nádherné,“ řekl James, když jsem si šaty zkoušela.

Cítila jsem se jinak. Už jsem si nepřipadala jako matka ženicha, která byla odsunuta na vedlejší kolej. Naopak, cítila jsem se krásná ve své kůži a mé sebevědomí rostlo pokaždé, když jsem si na ty šaty vzpomněla.

Když nastal týden svatby, snažili jsme se s Jamesem zúčastnit se jí, jak jen to bylo možné. Šli jsme na všechny akce, kterých se měli Mark a Alice zúčastnit, včetně zkušební večeře, kde jsme je přivítali a na oslavu vypili šampaňské.

„Všechno vyřešeno, mami?“ zeptal se mě Mark. „Tvoje šaty a všechno?“

Usmála jsem se na syna. I když jsme s Alicí byli uprostřed dění, vždycky zjišťoval, jak se cítím.

„Samozřejmě,“ řekla jsem. „Jsem připravená oslavit svatbu tebe a Alice.“ ‚Ahoj,‘ řekl jsem.

Ráno ve svatební den jsem si oblékla zelené šaty a nalíčila se. Přesně tak jsem chtěla vypadat na svatbě svého syna – elegantně a sofistikovaně.

Když jsem přijížděla k místu konání svatby, ve vzduchu bylo slyšet husté šumění. Nevšímala jsem si jich a myslela si, že všichni jsou už tak zvyklí, že nosím pohodlné šaty, že je to pro ně něco jiného.

Zamířila jsem rovnou do šatny nevěsty a doufala, že Alici uvidím a pochválím ji, než půjde k oltáři.

Když jsem otevřela dveře, Alice vzhlédla a její radostný výraz vystřídal výraz naprostého zdrcení. Prohlédla si mě od hlavy až k patě a pak se rozplakala.

„Proč jsi mi to udělala, Claire?“ – Vzlykala a hlas se jí dusil emocemi.

Zmateně jsem vešla do pokoje a zavřela dveře.

„Co se děje?“ zeptala jsem se.

„Tvoje šaty!“ – vykřikla.

„A co s nimi?“ zeptal jsem se a na všechno se ptal.

„Jsou to moje vysněné svatební šaty, jen v jiné barvě,“ řekla a téměř vykřikla.

Byla jsem ohromená.

„Alice, upřímně,“ řekla jsem. „To jsem si neuvědomila – vypadají barevně tak odlišně.“

Ale Alice se s tím nespokojila. Sedla si na kraj pohovky a opřela si hlavu o ruce.

„Jak jsi mohla?“ – Vykřikla a zvedla hlavu. „Tenhle den sis udělala sama! Jen proto, že jsme nepřijali žádný z tvých návrhů!“

Mark, který zaslechl rozruch ze sousední šatny, vběhl do místnosti.

„Mami, co se to tady děje?“ – Zeptal se mě.

Přesunul pohled z Alice na mě a hledal vysvětlení.

Snažila jsem se ho uklidnit a pomalu jsem mu vše vysvětlila.

„Neviděla jsem tu podobu, Marku,“ řekla jsem. „Jen se mi ty šaty moc líbily a myslela jsem si…“

Alice vstala a přistoupila k Markovi.

„Ne!“ – vykřikla. „Rozhodl ses mi ukázat něco, co jsem mohla mít, ale v zelené barvě. Není to tak?“

„Mami, prosím tě,“ řekl můj syn. „Zkusme tenhle den prostě přežít. Prosím, kvůli mně.“

Souhlasila jsem a vyšla ze šatny. Chtěla jsem najít Jamese a sedět v tichosti, dokud den neskončí.

Věděla jsem, že se s Alicí pohybujeme na tenké hranici, ale nečekala jsem, že na mě bude křičet tak, jako teď.

Samozřejmě jsem byla naštvaná, ale nechtěla jsem jim ještě víc kazit den.

Teď si říkám, že jsem možná měla být k Aliciným preferencím otevřenější. Koneckonců to byl její den, nejen můj. Tíživě nade mnou visí otázka, zda jsem se mýlila.

Ano, ve snaze prosadit svou představu jsem možná ztratila ze zřetele to, co bylo opravdu důležité – Alicino štěstí a Markův klid v jejich výjimečný den.

Udělala jsem chybu, když jsem udělala to, co jsem udělala?

Když se blíží svatba Eviiny nejlepší kamarádky, chce být součástí této události. V předvečer svatby však začnou kolovat zvěsti o Eviině manželovi Jamesovi, včetně toho, že není pozvaný. Jaké tajemství se za těmito zvěstmi skrývá?

Toto dílo je inspirováno skutečnými událostmi a osobami, ale pro tvůrčí účely je smyšlené. Jména, postavy a detaily byly změněny z důvodu ochrany soukromí a posílení příběhu. Jakákoli podobnost se skutečnými osobami, žijícími či zemřelými, nebo skutečnými událostmi je čistě náhodná a není záměrem autora.

Autor ani vydavatel si nečiní nárok na přesnost událostí nebo vylíčení postav a nenesou odpovědnost za případnou chybnou interpretaci. Tento příběh je poskytován „tak, jak je“, a veškeré vyjádřené názory jsou názory postav a neodrážejí názory autora ani vydavatele.