Nešťastné starší ženě bylo odepřeno sedadlo v business třídě, dokud jí z kabelky nevypadl obrázek malého chlapce.

Nebohá stará paní se rozhodla letět byznys třídou, aby byla blíž svému synovi. Cestující ji však odmítli, dokud se nedozvěděli o její skutečné identitě.

Rhea se cítila nejistě. Stará paní nastoupila do prvního letu, který ráno odletěl z letiště, a usadila se na místo v byznys třídě, kde obvykle sedávají bohatí lidé.

Když vstoupila do kabiny, nikdo jí nevěnoval pozornost, ale jakmile našla své místo a posadila se, oči cestujících se na ni upřely. Důvod byl prostý: vyčnívala nad ostatními.

Zatímco všichni ostatní muži a ženy byli oblečeni v luxusních a drahých šatech, Rhea byla ve svých starých, obnošených šatech – byly to její nejlepší šaty, ale ve srovnání s tím, co měli na sobě ostatní, působily fádně.

Muž vedle ní byl zabraný do novin, když se posadila, takže si jí hned nevšiml. Když odložil noviny, podíval se na ni a nakrčil nos nad jejím vzhledem, pak zavolal na letušku.

– Co je to? – Zeptal se a ukázal na Rheu.

Letušku mužův tón trochu zmátl, ale po kontrole čísla sedadla odpověděla:

– Tento cestující sedí podle své letenky.

Muž vypadal, že se v přítomnosti Rhey pozvrací, a než stačil promluvit, rozložil čistý kapesník a zakryl si jím nos. Pak řekl:

– Nevím, co má na letence, ale koupil jsem si místo v business třídě, abych se vyhnul lidem, jako je ona. Teď si připadám, jako bych seděl v levné zadní uličce s bezdomovci.

Hádka přitáhla pozornost mnoha lidí v salonu a zdálo se, že někteří muže podporují. Ozvala se i jedna plnoštíhlá žena, celá ověšená šperky:

– „Kdybych chtěla letět s takovou chátrou, koupila bych si letenku do ekonomické třídy,“ řekla a cestující s ní začali souhlasit.

Hluk se rozhořčil a přerostl ve skutečnou hádku, kterou se letuška snažila utišit, ale bohatí cestující o tom nechtěli ani slyšet – žena musela odejít.

– Copak nevidíte, že sem nepatří? – řekl jeden z mužů.

– Do jaké míry tato letecká společnost zdegenerovala? Jak si mohla dovolit takovou letenku? – zeptal se další.

– Chceme, aby zmizela, a chceme oficiální omluvu za to, že jsme museli přijít do styku s takovým odpadem, řekl muž vedle Rhey.

On a několik dalších cestujících se zvedli a odmítli si sednout, dokud nebude po jejich. Rhea seděla a poslouchala jejich hádku a neúctu, která pošlapávala její důstojnost.

– Jsem v pořádku, i tohle přejde, opakovala si jako mantru.

Přesto slyšela, jak o ní mluví, a hluboce ji to ranilo, protože lidé dokázali být tak krutí. V jednu chvíli se jí oči zalily slzami.

– Možná prostě odejdu, pomyslela si Rhea a začala si třesoucíma se rukama sbírat věci.

Když se zvedala k odchodu, zakopla a muž vedle ní, místo aby jí pomohl jako každý jiný člověk, se odtáhl, jako by se chtěl vyhnout ušpinění.

Rhea padla na kolena a omylem rozsypala obsah své tašky. Třesoucíma se rukama začala sbírat věci a uvědomila si, že se na ni teď upírají všechny oči.

Starší bohatý cestující, který do té doby klidně spal, vstal a poklekl, aby Rhee pomohl.

V tu chvíli se v kabině rozhostilo ticho a cestující užasle zírali, jak se jeden z nich chová k Rhee jako k lidské bytosti. První věc, kterou žena zvedla, byl pas s chlapcovou fotografií.

– Moc vám děkuji,“ zašeptala Rhea a zvedla ho.

– Tohle je můj syn,“ řekla se slzami v očích a usmála se. – Je to pilot tohoto letadla.

– Musel z něj být krásný mladý muž,‘ řekla bohatá dívka.

– Jak jsem to mohla vědět? Musela jsem ho dát do sirotčince, když mu bylo teprve pět let, protože jsem neměla prostředky na jeho výchovu. – Její slova prolomily slzy a v salonu zavládlo ticho.

– Hledala jsem ho celé roky, ale nikdy jsem ho nemohla najít. Nedávno jsem zjistila, že se stal pilotem, a začala jsem ho hledat po letištích. Dnes jsem ho našla, ale jediná možnost, jak být s ním, bylo nastoupit do tohoto letu.

Rhea se podívala na cestující, z nichž většina s provinilým výrazem odvrátila oči, a pak pokračovala:

– Omlouvám se, že jsem vás vyvedla z míry, ale chtěla jsem být svému synovi co nejblíže, a tak jsem si našetřila, abych dostala tuhle šanci. V byznys třídě je to k němu blíž a já jsem ještě nikdy neletěla, takže jsem si myslela, že to bude skvělý dárek k narozeninám.

Cestující poslouchali její vyprávění, a když přestala mluvit, mnozí z nich plakali. Nakonec Rhea vstala a šla s personálem, který byl odhodlaný dovést ji k jejímu synovi.

– Co když mě nebude chtít vidět? – Zeptala se a odolala jejich naléhání. – Co když mě nenávidí za to, že jsem ho opustila?

Než stačila letuška cokoli odpovědět, přerušil ji muž, který byl proti tomu, aby seděla vedle něj:

– ‚Neměla jsi na výběr, věřím, že si to uvědomí,‘ řekl a znovu se schoval za noviny. I on pocítil stud. Rhea odešla s letuškou, aby se konečně setkala se svým synem.

Po chvíli se z reproduktoru ozval mužský hlas: „Tady kapitán na lince… na palubě tohoto letu je zvláštní osoba – moje maminka, a dnes má narozeniny.“ „Ahoj,“ odpověděla Rhea.

Všichni začali staré paní tleskat a ti, kteří se jí předtím posmívali, se omlouvali za svou chybu. Když letadlo přistálo, pilot jménem Joseph se setkal se svou matkou a Rhea konečně po letech odloučení znovu objala svého syna.

Co jsme se z tohoto příběhu dozvěděli?

Zvolte si laskavost. Když se muž vedle Rhey začal dožadovat, aby opustila salon, ostatní se k němu přidali, a přestože žena nic neudělala, dokázali ji přimět k odchodu. Jediný člověk, který se nechoval jako oni, byla jiná stará paní. Zastala se Rhey, i když se mohla k arogantním cestujícím rovnou přidat, a její rozhodnutí všechno změnilo.

Nikdy se nevzdávejte. Rhea hledala svého syna celé roky, ale nemohla ho najít. To ji však nezastavilo. Hledala dál a byla ochotná udělat cokoli, aby se s ním setkala, včetně toho, že si našetřila peníze na drahou letenku obchodní třídou. Její vytrvalost a oběti byly odměněny a ona se s ním mohla setkat.

Podělte se o tento příběh se svými přáteli. Možná jim rozjasní den a inspiruje je.