Neměl v plánu stát se idolem milionů, ale život to zařídil jinak.

Timothy Dalton se nikdy nechtěl stát předmětem obdivu, ale stalo se. Jeho postavy – Rochester, Bond, Filip II. – nepotřebují patos. Za každou z nich – vnitřní zlom. Timothy Dalton se vždy držel stranou, nehledal slávu, vyhýbal se hlučným večírkům. Na diváka působil zároveň krásně a odměřeně, jako muž s tajemstvím, které nelze vyslovit.

Narodil se ve Walesu v rodině zpravodajského důstojníka. Od dětství snil o létání, byl kadet, vychováván přísně. Vše změnil „Macbeth“ – hra, kterou viděl v 15. Vzdává se svých vojenských snů, odchází do divadla, vstupuje na Královskou akademii. Studium nedokončí, ale ocitá se v Divadle mladých, kde se stává součástí shakespearovského světa.

První role ve filmu – hned významná: „Lev v zimě“, kde hraje krále Francie. V záběru s ním – Hepburnová a O’Toole. Netouží po hollywoodské kariéře, ale role přicházejí: dramatické, hluboké. Jako by si vybíral postavy, skrze které se můžete skrýt, ne otevřít.

Rok 1983 se stává zlomovým: on – Edward Rochester ve filmu „Jane Eyrová“. Jeho postava není galantní, není svůdná, ale zlomená a živá. Hlas, pauzy, pohled – ne technika, ale přítomnost. V tom je jeho síla.

Pak je tu Bond. Jeho verze je muž se svědomím, agent, kterému na něčem záleží. Ale diváci chtějí show, ne drama. Natočí dva filmy a pak prostě odejde. Žádné stížnosti, žádné konflikty. Později o sobě říká, že při pohledu do zrcadla si říká: „Panebože…“.

O svém osobním životě mlčel. Téměř 15 let byl s Vanessou Redgrave, silnou a inteligentní ženou. Ona chtěla rodinu, on chtěl svobodu. Nakonec prostě zmizel. Pak následovaly další románky – Joan Collinsová, Ornella Mutiová, Brooke Shieldsová – ale všechny skončily, jakmile se vypnula kamera.

S ruskou klavíristkou Oksanou Grigorievovou měl syna. Viděl v ní vřelost a klid a poprvé mluvil o rodině. Ona však odešla k jinému a on ji mlčky pustil. Když začal skandál s Melem Gibsonem, byl to on, kdo jí jako první přišel na pomoc. Žádné obviňování, jen lidskost.

Nikdy se neoženil. Myslel si, že být svobodný je volba. Miloval rybaření, staré knihy, jazz. Jeho syn se stal smyslem jeho života. Ale v dopisech se občas objevovala lítost, jako by věděl, že opravdová intimita vyžaduje jiný druh úsilí než romantika.

Po dlouhé pauze se vrátil na obrazovky. Bylo to v roce 2019 v seriálu Osudová hlídka. Jeho postava je nejednoznačná, složitá, stejně jako on sám. Pak se opět vytratil. V roce 2025 – opět na plátně, ve filmu „1923“ s Mirrenovou a Fordem. Stále stejný – přísný, ironický, živý.

Nikdy nežádal o lásku diváků. Ale právě to ho přitahovalo. Není často citován, ale vrací se k němu. Protože takoví herci nemizí – jen se ztrácejí ve stínu. A u nich chcete vrátit zpět ne snímek, ale člověka.

Když se Timothyho ptali, jestli je na něj syn hrdý, odpověděl, že se snaží být vždycky upřímný, a to je ze všech rolí nejdůležitější.